Kniha Paranorma! Art od Selfish Platinum zdarma ke stažení!

Najdete ji na webu ctenizdarma.cz v sekci "Knihy". K dispozici jsou formáty PDF, epub a mobi.
Sledujte mě na DeviantArt.

Četl jsem Desáté proroctví od Jamese Redfielda a...

15. february 2018 at 13:58 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum
Nebudu se bát a napíšu všechno na rovinu tak, jak se to stalo. Kniha Desáté proroctví od Jamese Redfielda je výborná a jsem rád, že existuje, avšak návod k tomu, jak být citlivější k duchovní oblasti se ne vždy může vyplatit. To, co se mi stalo, vzniklo mou chybou a odpovědnost za to beru jen a jen na sebe. Je to SKUTEČNÝ PŘÍBĚH.

Stalo se to téměř před třemi lety. Byl jsem na několikadenním výletě v Česku v oblasti, kde se stalo v minulosti několik nepříjemných věcí. Zastavil jsem se tam u jednoho kamene, který sloužil jako památník na jednoho mladého pána, který tam tragicky zahynul vlivem přírodní katastrofy. Na tom památníku byla jeho fotografie a já se mu chvíli díval do očí a žertoval jsem o tom, že "vypadá přísně". Najednou jsem při tom pohledu ucítil zvláštní energetické spojení - spíš jako kdyby něco neviditelného problesklo a cítil jsem se trochu nepříjemně.

Tak jako spoustu umělecky nadaných lidí, i já mám bohatý vnitřní svět a občas si zkracuji chvíle tím, že si povídám s imaginárními kamarády. Na tom není nic špatného a myslím si, že to tak dělá většina lidí, kteří se v životě z nějakého důvodu cítí sami. Další den od té události s památníkem ke mně přišel úplně nový imaginární kamarád, kterého jsem ještě nikdy neviděl. Vypadal dobře, přesně podle mých představ. Od mých běžných představ se však odlišoval velice neobvyklou barvou vlasů, kterou ale záměrně neuvedu. Brzy pochopíte proč. Zavedl mě na jedno místo, kde také kdysi došlo zase k jiné tragické události, ale mně tam bylo z nějakého důvodu ten den velice příjemně. Svítilo sluníčko a krajina byla krásně zlatavě zelená. A ten nový imaginární kamarád mně naučil něco, o čem jsem si myslel, že to nikdy nedokážu - naučil mě překonat svou fobii z pocitu být hlavou dolů, a já byl najednou schopný bravurně dělat stojky s "přepadem" dozadu. Zkrátka neuvěřitelné.

Pak mi ten imaginární kamarád nabídl, že se mnou podepíše na tři roky smlouvu a bude mě trénovat jako wrestlera (nevím, proč zrovna tohle). Nato se objevil můj obvyklý imaginární kamarád, a říkal mi, ať tamtoho neposlouchám, že není dobré důvěřovat někomu, koho neznám. Nic jsem neslíbil ani "nepodepsal", ačkoliv mě to opravdu nevýslovně lákalo, že si to snad ani nedovedete představit.

Tamten neznámý imaginární kamarád se ode mě neodpojil ani když už byl čas vrátit se po několika dnech domů. Tam se ale jeho chování znepokojivě změnilo. Najednou mi začal říkal, že jsem ve špatné fyzické kondici (což jsem mimochodem tenkrát opravdu byl), a že za to musím vinit své rodiče a jejich fyzickou stavbu. Nutil mně se dívat na jejich staré fotky a říkat si, jak je nenávidím. Bylo to opravdu silné. V noci mi pak vyhrožoval, že bych jim měl oplatit to, co mi udělali. Nakonec jsem se psychicky zhroutil.

Netrvalo dlouho a já se dal do pořádku. Poté jsem psal knížku Paranorma! Art, ve které jsem využil znalosti k popisu a odhalení některých manipulativních taktik, které na mě ta entita používala. Bylo mi jasné, že šlo o démona. Jinak se můj svět vrátil do normálních kolejí, jako kdyby se nic bývalo nestalo. Až do minulého týdne.

Stál jsem před důležitým životním rozhodnutím a musel jsem čelit strachu, zda se mám znovu pokusit naučit se něco, v čem jsem spektakulárně selhal. Můj obvyklý imaginární kamarád mi radil, abych šel do toho a využil u životě druhou šanci. Já jsem ale neměl moc odvahu a to mě vykolejilo. Uklidňoval jsem se četbou Desátého proroctví od Jamese Redfielda, a zřejmě jsem se příliš otevřel duchovním vlivům. Najednou mi den po dni bylo víc a víc psychicky špatně. Stále se to stupňovalo...

Ležel jsem odpoledne na posteli a už jsem ani neměl sílu se pohnout. Bylo mi psychicky tak špatně, jako nikdy předtím. Cítil jsem, jako když nemám svůj mozek, jako když mi ho někdo vzal. Měl jsem vztek na celý život, a hlavně na sebe, a myslel jsem si, že už se ani dalšího dne nedožiji. Tak hrozné to bylo. Za všechno jsem téměř bez důvodu vinil svého obvyklého imaginárního kamaráda a měl jsem silnou chuť mu ublížit. Pak jsem to opravdu začal dělat, ale bylo zvláštní, že mě to téměř fyzicky bolelo s ním. Pak jsem najednou uviděl sám sebe zvnějšku a všiml jsem si, že to sice jsem já, ale že mám jinou barvu očí. Velice neobvyklou, stejnou, jako měl ten démon tenkrát ty vlasy. Vzpomněl jsem si na jeho jméno (to, které mi tenkrát kdysi řekl, když jsem si ho vygoogloval, tak to našlo hned na prvním místě obrázek potetovaného chlapa s rohy), a jak mi došlo, že je to on, kdo se mně zase snaží ovládat, najednou jeho stisk povolil, a já znovu cítil svůj mozek a už mi bylo dobře. Ještě na poslední chvíli jsem zachytil jeho požadavek, abych napsal jeho jméno pod svou knihu Paranorma! Art. To ale nikdy neudělám, protože bych mu tím pomohl k tomu, aby se mohl zkoušet napojovat na lidi, kteří si tu knihu přečtou. Sama kniha škodlivá není, ale pokud by se pod ní napsalo jméno démona, pak by se mohla opravdu stát nástrojem pro kontakt lidí se zlem. A to já, jako její autor, nikdy nedopustím!


Ačkoliv tomu jsou dva dny, co se mi toho démona povedlo od sebe vypudit, stále zkouší mou trpělivost. Dějí se mi zvláštní a v celku spíše nepříjemné shody náhod. Pokud se ho ale nebudu bát, pak vím, že PROTI MNĚ NIC NEZMŮŽE.

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 stuprum stuprum | Web | 15. february 2018 at 15:12 | React

Je mi velkou ctí, selfishi.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama