Selfish Platinum na Blog.cz

Možná si říkáte, že je rap otevřený všemu nevšednímu, ale ne vždy to platí. Rappeři, samotní fanoušky nebo haters umí někdy být pořádně krutí. Co přesně mám na mysli? Například urážlivé vtipy o lidech se speciálními potřebami. Ať už si někdo dělá srandu ze samotných rapperů, nebo rappeři z ostatních lidí, kteří bohužel vzhledem k podmínkám, za než nemůžou, mají ztížený život. Před několika měsíci jsem četl jeden komentář na YouTube pod videem od Rich Gang, že prý je hezké, že existuje skupina složená z rapperů se speciálními potřebami.

WTF?!

Ať už jsou Birdman, Young Thug, Rich Homie Quan a spol. jakkoliv nevšední, rozhodně nejsou nijak postižení. Opravdu není hezké vysmívat se lidem, kteří se nebojí vyčnívat, a zaměňovat jejich jinakost za nemoc nebo postižení. A jak se asi při přečtení podobného komentáře musí cítit ti, kteří mají život skutečně nějak ztížený? Na to už asi autor komentáře nepomyslel. Já sám jsem se čas od času stal terčem podobných vtipů a urážek a už toho mám zkrátka dost!

Pokud sledujete Waynovu tvorbu několik let, pak jste si určitě všimli, jak moc se změnila. Je daleko temnější a čím dál víc depresivní. Well, řeknu vám svůj názor. Svět, který vidíme a vnímáme našimi smysly, je jen malou částí toho, co existuje. Nevidíme například energie, které mohou sami o sobě být pozitivní nebo negativní. A právě umělci, zejména pak ti hodně slavní, bývají terčem vlivů negativních. Má to jednoduché vysvětlení - umělci jednak tvoří intuitivně, a proto jsou snadněji ovlivnitelní. Zadruhé mají na ostatní lidi velký vliv, a tak prostřednictvím nich se jakási entita může projevit a dosáhnout svého cíle. Podobná situace se může stát každému umělci, a běžně se to děje. Pokud ten, kdo tvoří, nemá silnou povahu, sám negativnímu vlivu propadne, a co hůře - šíří ho dál, a tak krůček po krůčku ovlivňuje své fanoušky směrem k temným věcem, aniž by si oni sami byli hned té změny vědomi. Umělec tak, aniž by to sám možná původně zamýšlel, svádí další duše na špatnou cestu. Netvrdím, že je to zrovna případ Lil' Wayna a že je to skutečně tak. Je to pouze můj názor, nic víc.

Znáte písničku Ringtone od R. Kellyho a Polow da Don, jak v ní Polow zakřičí: "ladieees!"? Tak tady by si určitě přišel na své:

A co je u mě nového? Právě je tady bouřka, ale naštěstí přišla až večer, protože jsem si s sebou nepřivezl deštník. Což mi připomíná zážitek ze střední, kdy jsem chodil na elektroakustiku a jednou pršelo, a tak jsem samozřejmě přišel pod deštníkem a ten učitel se najednou začal smát jako blbec a řekl, že prý vypadám jako bezdomovec, a přesto mám deštník. No jo, Selfish zkrátka nikdy nikam nezapadne... Platinum rule!

I po mých předchozích negativních zkušenostech se studiem v zahraničí jsem se to rozhodl na semestr znovu zkusit, tentokrát mimo Evropu. A bohužel hned první den se mi stalo to, čeho jsem se ve skrytu duše obával. Šel jsem po ulici blízko místa, kde jsem ubytovaný, a najednou na mě začal křičet a sprostě nadávat cizí člověk. Zřejmě nějaký blázen.

Bylo to trapné. On na mě křičel neustále - nejprve zblízka, a pak i když už se ode mě vzdaloval. Všichni ostatní se na mě otáčeli a já měl chuť se schovat. Měl jsem hrozný strach.

A strach mám vlastně pořád. Nechápu, jak si takový člověk může dovolit někoho urážet jenom od pohledu a proč zacílil zrovna na mě. Mám se ho bát, pokud ho potkám znovu? Jsem tady vůbec v bezpečí?

Lidé často ostatní hodnotí podle toho, co dokáží a v čem vynikají. Ke každé kategorii se ale vážou různé předsudky , které ale ne vždy odpovídají realitě.

Když se řekne "rapper", téměř všichni si představí úplně to nejhorší - někoho, kdo nerespektuje pravidla, má problém zařadit se do společnosti a stýká se s pochybnými lidmi. Oproti tomu "sportovec" bývá spojován s pozitivními hodnotami a se zdravým životním stylem. Když někdo o sobě prohlásí, že je rapper, často sklidí vlnu výsměchu, zatímco pokud o sobě řekněte, že jste sportovec, lidé vás většinou pochválí.

Pokud ale kdokoli zamíří do vrcholového sportu, nebo do amatérských klubů, kde již soutěživost hraje roli, často zjistí, že se jedná nejen o nezdravé prostředí kvůli přetěžování organismu a stresu, ale i o prostředí vysoce selektivní, a tím k mnoha lidem nepřátelské. Pokud nejste dostatečně vysocí, máte jen omezenou možnost prosadit se v basketbalu, pokud nemáte dobrou tělesnou konstituci, pak se místo spoluhráčem i třeba v amatérské soutěži, stanete většinou jen terčem posměchu. Kde jsou potom ty všemi uctívané hodnoty?

Oproti tomu rap je o tom nebát se být jiný. V rapu nemusíte "zapadat", aby jste byli oblíbení. Vím, že rap je také hodně o soutěžení, ale také nabízí prostor k vyjádření své individuality a ve své původní formě je o odvaze poprat se se svými problémy, nemít strach o nich mluvit a nebát se vyčnívat. Zkrátka v něm můžete být sami sebou. Škoda jen, že někteří současní rappeři zavádějí význam slova rap a rapová hudba někam trochu jinam...

Výstavu můžete navštívit do 17. ledna 2017 v Galerii P na Pivovarském náměstí v Hradci Králové (8:00 - 16:30h ve všední dny).

Všichni jste srdečně zváni!

Zajímavost: Kým byste byli v knize Paranorma! Art?

- Zábavný test zde: