Novinka!/New! Máte rádi knihu Paranorma! Art? Až do 17. 1. máte jedinečnou příležitost navštívit výstavu její téma! Více informací zde:

Kniha Paranorma! Art od Selfish Platinum zdarma ke stažení!

Kniha Osude, jsem vinen? od Selfish Platinum zdarma ke stažení!


ARTificial - Kapitola VI

7. october 2016 at 17:50 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola VI - Pohroma

Překvapený Joel se se silnou bolestí hlavy probudil kdesi v děsivém přítmí. Neměl ani tušení, kde je. V hlavě mu proudilo tisíce abstraktních myšlenek a on je stěží dával dohromady předchozí události.

"Devon," naskočilo mu, "to on..." Joel si nevzpomínal, co... Hlava se mu div že nerozkočila. Ve vzduchu ucítil nepříjemný předzvěstný závan vlastních zvratek a o chvilku později mu zapáchající tekutina začala stékat dolu po bradě. Dusil se. Dávil se. V křečích si klekl na kolena a rukou si poté bezděky letmo přejel po obličeji. Měl na něm něco tvrdého a náplast... spoustu náplastí...

"Tak komu zavoláme, mladíku!" drsný hlas patřil strážníkovi. Joel si začal uvědomovat, co se okolo něho děje a žaludek se mu stáhl do bolestivé křeče - byl na záchytce.
"Kolik je pánovi let?!"
Joel se musel přemoci, aby odpověděl. Dozvuk jeho hlasu zanikl v chrchlání doprovázeném lavinou nažloutlých zvratek.
"... D-dvacet jedn..."
"A to vám mám věřit?! Vždyť vypadáte na šestnáct! Navíc sebou nemáte žádné osobní věci ani doklady."

Joela bodlo v žaludku a oči mu náhle zvlhly. Nevěděl, co má dělat. Už jednou měl problémy, které vyústily až v jeho vyloučení ze základky, ale to, co měl prožít teď, se s tím nedalo v žádném případě srovnávat. Teď byl úplně v pasti. A navíc mu bylo tak nesnesitelně špatně... Joel toužil umřít...

V bolestných křečích se snažil strážníkovi odpovídat. Musel dýchnout. Pak slyšel, jak před budovu přijela záchranka a jakýsi doktor ho za pár okamžiků vyšetřoval... Pak nastala Joelova noční můra - dorazili rodiče!

"Cos to se sebou proved, ty blbečku!!!" Otec se rozkřičel, "cos to máš na obličejí??!! No snad sis ne-..."


Joel znovu otevřel oči a víčka ho pálily. Tentokrát byl doma... Nevěděl, kolik je hodin, a bál se vstát. Bál se potkat rodiče... Bude muset utéct!

Joel se na posteli prudce posadil a jeho hlava se opět ozvala v té nejsilnější intenzitě. Prudká bolest mu na chvíli zatemnila vědomí...

Do dveří pokoje prudce vrazil Joelův otec. Hodil před Joela na postel jakýsi papír a z rozzlobených očí mu sršely blesky.
"Účet za elektřinu! Jak si můžem dovolit ho platit, a zároveň sponzorovat ty tvoje věčný průsery. JÁ UŽ NEMŮŽU. JÁ UŽ PROSTĚ NEMŮŽU!!!
Joel si zakryl rukama čímsi polepený obličej a jeho otec pokračoval: "A jak to vypadáš??!! To sis musel tohle všechno udělat??!! Víš co, SE VŠÍM JE KONEC!!!

Otec za zebou práskl dveřmi a nechal Joela napospas výčitkám. Ten nevěděl, co s ním teď bude. Věděl ale, že už ho rodiče nechtějí - asi bude muset ukončit školu, najít si práci a odstěhovat se... Do očí Joelovi vstoupily opět slzy. Plakal studem za sebe. Plakal osaměním. Plakal beznadějí...

Potom opatrně vstal a šel si do zrcadla prohlédnout svůj obličej, který ho nemilosrdně pálil. A v zrcadle ho čekal šok!... Na obličeji byl čerstvě potetovaný!
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement