Kniha Paranorma! Art od Selfish Platinum zdarma ke stažení!

Kniha Osude, jsem vinen od Selfish Platinum zdarma ke stažení!

Najdete je na webu ctenizdarma.cz v sekci "Knihy". K dispozici jsou formáty PDF, epub a mobi.

Paranorma! Art 2 - Kapitola XIV

20. september 2016 at 18:49 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba

Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola XIV - Poslední sbohem

Pohled na Charlesovu tvář na denním světle Riche šokovala! Charles měl do krve odřené obočí, hodně zašpiněnou tvář a extrémně napuché oči. Byl značně dezorientovaný a na komunikaci téměř neodpovídal. Podlamovaly se mu kolena. Rich ho ochotně přidržoval a dotazoval se, kde Charles bydlí. Trvalo delší chvíli, než Charles srozumitelně odpověděl. Předtím se Rich dočkal pouze polosrozumitelného mumlání o tom, že Rich klidně může Charlese "napráskat" a že už celý svět ztratil smysl. Po nějaké době Rich konečně také vyrozuměl, kde má Charles zaparkovaný vůz.

Charles se v autě zhroutil na sedačku spolujezdce a založil si ruce. Rich musel převzít iniciativu a nebohého Charlese domů dovézt. Charles čím dál víc vypadal, jako když ho Rich veze na popravu. Nezareagoval ani v situaci, kdy Rich dvakrát špatně odbočil. Rich byl nakonec nucen nahodit navigaci.

V cíli cesty na Charlese netrpělivě čekala služka a Gaston.
"Pane Bože, co se Vám stalo, pane!" vykřikla úlekem Marietta. Svého pána v tak zoufalém stavu ještě nikdy neviděla a bylo jí ho líto. Nevěděla, co má dělat.
"Panu Charlesovi není dobře. Potřebuje si odpočinout," řekl Rich a služka s omluvou rychle běžela napustit panu Charlesovi vanu. Gaston s Richem opatrně vedli Charlese do koupelny. Gaston si všiml, že má Charles slzy v očích.
"Vás něco bolí, Charlesi," zeptal se. Vyznělo to spíše jako oznamovací věta. Charles nereagoval.
"Myslím, že se trochu praštil cestou nazpátek o nějaké harampádí. Ale asi nic vážného," odhadoval Rich, "Jinak, já jsem Rich. Ty jsi Gaston, že jo?" shlížel přes nahrbeného Charlese směrem k člověku, kterému se doposud nepředstavil.

Při slově "Gaston" sebou Charles nečekaně trhl a cosi zaklel.
"Jo, to jsem já," odpověděl tázaný a krátce se odmlčel, "jsem herec," dodal jakoby mimochodem.
"Já jsem tě jednou viděl v televizi," přiznával se Rich.
"Fakt?? Ale já..."
"Jenom ve zprávách. Tenkrát s panem Charlesem."
"To si mě asi pleteš," mlžil zaskočený Gaston. Začínal mít obavu, zda Rich nepracuje jako soukromý vyšetřovatel.
"Já jsem ale myslel, žes to byl ty. Já... já jsem tě od tý doby chtěl potkat, protože tě... obdivuju."

Rich to poslední slovo pronesl s takovým nehraným zaujetím, že už mu Gaston téměř věřil. Rozhodl se, že už nebude dál pokoušet osud a lhát nadobro přestane. Vždyť už to přece bylo všechno jedno - čím dříve se dostane do vězení za krádež identity, tím dříve ho z něho pustí. Gaston, ať se to na první pohled nezdálo, byl drsný chlap. Vyrůstal přece skoro na ulici a pobyt za mřížemi by zřejmě přestál... Ale co Charles?
"Jsem Gaston. A v těch zprávách to jsem byl já," Gaston vyřčenou větou překvapil sám sebe.

Rich vytušil, že jméno Gaston je pro oba jeho společníky spojené s něčím ne příliš příjemným, a proto se rozhodl, že se už dál nebude vyptávat.
"Já ti klidně budu říkat, jak si vybereš," nabídl Gastonovi.
Gaston se nabídkou cítil zaskočen.
"Ne, já... totiž... říkej mi Gastone... Tady... Pro ostatní jsem ale Terrence... teda... ne, nejsem Terrence, ale... já totiž..."
"TAK UŽ TO KLIDNĚ UKONČI, GASTONE, JEN DO TOHO!!!" vykřikl teatrálně Charles a oba dva mladí muži měli co dělat, aby ho udrželi, "NO JEN TO KLIDNĚ ŘEKNI, AŤ UŽ TO JE VENKU!"

Charles zmlkl a vyčkával. Nikdo jiný se neodvážil nic říct. Nastalo asi třicetiminutové hrobové ticho. Vzduch v domě zhoustl a stal se nedýchatelným. Gaston s Richem se tvářili, jako by se nic nestalo. Pomohli Charlese vykoupat a za doprovodu služky ho dovlekli do jeho prostorné ložnice. Oba dva však nejistě klopili oči. Nikdo z nich se neodvážil to dusné ticho rozříznout. Oba se Charlese báli.

Charles náhle na posteli ožil.
"Kam jdete?!" ptal se náhle Gastona s Richem, kteří pomalu opouštěli pokoj. Oba se poslušně mlčky vrátili k jeho posteli. Do pokoje vstoupila služebná s gázou a desinfekčním roztokem v ruce. Chystala se Charlesovi ošetřit odřené obočí.
"Teď ne, Marietto," přerušil ji.
"Ale, pane, já vám musím..."
"TEĎ NE, MARIETTO, PROSÍM, JDĚTE."
"Já mu to udělám," nabídl se Rich a věci převzal. Služebná za sebou zavřela dveře. Oba mladí muži tiše vyčkávali, co jim Charles řekne. Trápila je nejistota.

"JÁ JSEM PŘESNĚ VĚDĚL, ŽE TO TAKHLE SKONČÍ," začal se bolestivě smát Charles a z očí mu skapávaly slzy, "NEMÁM PRAVDU, G A S T O N E??... Já - vždyť já jsem vlastně ŠPATNÝ ČLOVĚK," pronesl Charles a vypadal, že se sám svým slovům diví.
"Ne, nejste, pane Charlesi. Já mám doma všechny vaše knížky a... a moc mi pomohly... opravdu," přiznával se Rich.
"JENŽE TO BYLA LEŽ... PRACHSPROSTÁ LEŽ. JÁ UŽ JSEM O SVOJE SCHOPNOSTI DÁVNO PŘIŠEL. UŽ PŘED DESETI LETY!.. A VÍŠ, CO TEĎ DĚLÁM?" Charles se podíval pronikavým, avšak zamlženým pohledem Richovi do očí, "VÍŠ, CO TEĎ DĚLÁM???"
"... Ne," odpověděl Rich, "ale nemusíte mi to..."
"LŽU A FALŠUJU EXPERIMENTY. VYBÍRÁM PENÍZE ZA NIC. ZA LEŽ. UBLIŽUJU LIDEM. MANIPULUJU S DŮKAZY... S LIDMI... SE VŠÍM... TAK CO, ŘEKL JSEM TO SPRÁVNĚ,
G A S T O N E?... TAK TOHLE'S PO MNĚ CHTĚL, GASTONE, O TOHLE TI NÁRAMNĚ ŠLO, DOSTAT ZE MĚ PRAVDU, ALE JÁ TI UKÁŽU, JAK UKRUTNĚ ŠPATNÝ A ZVRHLÝ ČLOVĚK JSEM!"

Charles chvíli zhluboka dýchal, a pak se zklidnil. Zřejmě čekal nějakou šokovanou reakci ze strany svých společníků. Ti se však na něho dívali zcela jiným pohledem. Nevěděli, jestli s ním mají soucítit, nebo se ho bát.

Charles pokračoval: "Víte, co je nejsrandovnější? Že já jsem tam vlastně přišel pomáhat. Chtěl jsem ty děti zachránit, protože Da Master by je zničil! Já, blbec, jsem jim chtěl pomoct a kde jsem skončil?... JAHO TA DRUHÁ NEJHORŠÍ ZRŮDA!"
"Ale ne, pane Charlesi," ozval se Rich.
"Reginald."
"Reginalde..."
"... Víte, já už vlastně nemám, co skrývat. Hodně lidem jsem ublížil a zničil jsem jim život."

"Ale to určitě nebylo úmyslně, Reginalde, vždyť jsi jim chtěl pomoct," odhadoval Rich.
"Chtěl,... … to chtěl," vzdychl utrápeně Charles. Najednou byl téměř klidný.

"... Da Master ty kluky trápil... To on měl zvláštní schopnosti... Koupil ten barák, protože stál na hodně špatném místě. Šla odtamtud negativní energie. Prostě zlo. To on totiž miloval a tím se živil."
"Zlem?" ptal se Gaston.
"Ano, zlem," pokračoval Charles, "v tom baráku se děly hrozný věci. Jednou jsem tam například šel do koupelny, a najednou jsem se probral a ocitl úplně jinde, a pak zase tam. Navíc se tam děly různý časový anomálie. Da Master to dobře věděl. Sám si tu budovu postavil tak, aby to zlo znásobovala."
"Ale jak?" vyptával se Gaston.
"To je věc architektury. Rozměrů, zakřivení stěn... a pak taky symbolů."
"Aha."
"No a já jsem tam tenkrát šel v hrozný životní situaci... to on věděl a nutil mě mít výčitky... ale já jsem jako jediný věděl o tom místu, o tom, jak je to místo hrozný... a tak jsem chtěl těm klukům pomoct... Ale nedalo se to...," Charles vzdychl, "Da Master mi vyhrožoval... Musel jsem jim ubližovat, abych jim pak mohl pomoct. Prostě jsem ten proces, kdy je to úplně zničí, musel urychlit... A pak jsem jim pomáhal, když už byli pryč, ale to nefungovalo!"
Charles znovu začínal zrychleně dýchat.
"A to ještě nevíte, co se stalo tenkrát, jak jsi měl hrát CityGold!" vyhrkl kvapně, "tenkrát... tenkrát... ..."


Charles už neměl možnost větu dopovědět. Za pár rušných minut ho zběsile odvážela záchranka. Možná naposledy...
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement