Novinka!/New! Máte rádi knihu Paranorma! Art? Až do 17. 1. máte jedinečnou příležitost navštívit výstavu její téma! Více informací zde:

Kniha Paranorma! Art od Selfish Platinum zdarma ke stažení!

Kniha Osude, jsem vinen? od Selfish Platinum zdarma ke stažení!


Paranorma! Art 2 - Kapitola X

14. september 2016 at 20:46 | Selfish Platinum
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola X - Volání o pomoc

Neznámá síla táhla Charlese směrem k budově. Někdo tam určitě byl. Kdosi úpěnlivě volal o pomoc a žádné naděje se mu nedostávalo... Charles věděl, že do objektu vede jeden tajný vchod, který se těžko hledá. O vchodu věděl jen on, Da Master a Gaston. Počkat, možná ještě... …

Charles si povzdechl. Temná zákoutí jeho mysli se znovu projevila. Jímal jím strach, že se opět vše provalí. Určitě se najde někdo, komu se podařilo nemožné - získat informace, které Da Master vždy přísně tajil - a ten potom bude mít v rukou moc Charlese zničit...

Jak moc toho vlastně ví Gaston? Nepůjde Charlese sledovat? Neudá ho za to, že se Charles právě chystá vloupat do budovy, aby zachránil někoho, o jehož reálné existenci Charlesovo vědomí pouze spekuluje? Charles si začal vyčítat, že Gastona budil a mluvil s ním. Měl mu nechat vzkaz. Ne, opravdu, neměl se k němu chovat tak povýšenecky. Charles věděl, že si býval měl nechat choulostivé informace o Gastonovi pro sebe. Bál se, aby mu Gaston útok neoplatil stejnou nebo vyšší kartou. Bylo pozdě.

Charles zaparkoval vůz ve velké vzdálenosti od budovy, a dál se vydal pěšky. Nesměl riskovat odhalení, ale zároveň jím vibroval strach a adrenalin. Neměl moc času. Nanejvíš dvě hodiny, než začne svítat. Pouhé dvě hodiny, než se jeho sen o záchraně jakési nevinné duše rozplyne, a on si pak bude muset nějak poradit s Gastonem.

Když se Charles prodíral temnými houštinami a usilovně hledal ten tajný vchod, zmocnila se ho deprese. Ne, opravdu už nikdy nechtěl opakovat staré chyby, ale bylo nad slunce jasné, že mu Gaston stojí v cestě. Charles by musel...

Právě v zemi nahmatal prohlubeň a v ní, pod všemožným harampádím, bylo cosi těžkého a kovového. Charles byl rád, že ve tmě nevidí, protože věděl, že z té "skládky", kterou se právě musel prohrabat, by jeho žaludek udělal nejméně tři kotrmelce. Narychlo očištěné víko poklopu se téměř ani nehnulo. Charles se musel chytit blízké větve a vzepřít se nohama o jakýsi kámen. Nepomohlo to. Nohy mu uklouzly a těžký kámen se na víko převrhl, div že Charlesovi nezavalil ruku. Vchod byl zablokovaný.

"Bože, pomoz mi," zaprosil nahlas Charles, až se svého hlasu lekl. Ještě nikdy se neocitl takto podřízený vnějším silám osudu, které nedokázal ovládat. Cítil se naprosto zoufalý... Rozhodl se odejít. Když se prodíral houštím okolo hory odpadků a zbytečností, všiml si, že se v nich cosi zalesklo. Zamířil tam a chvíli v odpadcích dupal, než narazil na coli pevného. Chvějícími prsty to opatrně nahmatal. Rýč!

Charles ho spěšně vytáhl a urychleně se vracel zpět na to místo. Znovu ten poklop nemohl najít. O cosi zakopl a bolestivě se svalil na páchnoucí zem. Cítil, že mu krvácí koleno. To ho ale nemohlo odradit. Jeho prsty brzy znovu nahmataly kovovou plochu, na které trůnil ten extrémně těžký balvan. Charles nyní kopal jako o závod. Musel vedle poklopu vykopat prohlubeň, do které by těžký kámen svalil. Půda ale byla tvrdá, a Charlesovi již krvácely i ruce. V dálce zahlédl první paprsky slunečního světla. Už bylo pozdě.

"Pomůžu Ti."
Charles se nečekaného hlasu lekl a rozhlédl se okolo sebe. Ten hlas jako by mu to zašeptal do ucha, avšak nikdo v Charlesově bezprostředním okolí nestál. Divné...

Charlese téměř opouštěly, síly, ale najednou se u něho prostor osvětlil. Svým vnitřním zrakem si všiml, že k němu přicházejí zářivě průhledné siluety tajemných bytostí a stoupají si do kruhu okolo něho. Ještě nikdy nic takového nezažil. Bylo to úchvatné!

Náhle si uvědomil, že se mu začalo dařit. Prohlubeň měl za krátkou chvilku vykopanou, a kámen do ni svalil. Rychlým pohybem ruky chytil za poklop, který se tentokrát otevřel zcela hladce. Postavy zmizely. Do temnoty podzemní chodby již vstupoval úplně sám...
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement