Kniha Paranorma! Art od Selfish Platinum zdarma ke stažení!

Kniha Osude, jsem vinen od Selfish Platinum zdarma ke stažení!

Najdete je na webu ctenizdarma.cz v sekci "Knihy". K dispozici jsou formáty PDF, epub a mobi.

July 2016

Black 'n' White Paintings

29. july 2016 at 21:36 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum


Paranorma! Art 2 - Kapitola VII

14. july 2016 at 14:24 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola VII - Dvojníci

"Vylez nahoru," postrčil potichu Charles fyzicky poměrně slabého Reeda směrem k lesnímu posedu, který se nacházel téměř v bezprostřední blízkosti opuštěného penzionu. Z pohledu zdola byl skrytý několika masivními větvemi dvou statných stromů, avšak, jak Charles dobře věděl, skýtal perfektní úkryt při výhledu zezhora na samotný penzion a prostor okolo něho. Dřevěné stupně žebříku se pod rozklepanýma Reedovýma nohama hlasitě rozvibrovaly. Reed byl stále strachy bez sebe.

"Nebudeš křičet," rozkázal rázně, avšak šeptem Charles, když se oba dva konečně dostali nahoru. Gaston Reed s uslzenýma očima zakroutil hlavou. Charles mu opatrně vyjmul kapesník z úst, ale jednou rukou mu i přesto silným stiskem držel obě paže za zády. Reed se cítil jako v pasti a v duchu se modlil, aby ho Charles nechal jít... Nikdy by netušil, že on, fyzicky i psychicky slabý "herec", který se většinu času choval spíše jako dítě, zaplete s padouchy a dostane se do situace, kdy mu půjde opravdu o holý život. Rovněž samotný Charles nebyl z Reedovy přítomnosti nijak zvlášť nadšený. Nyní však sdíleli tajemství, které mohlo skončit buď totální prohrou slabšího z nich, nebo odvážnou domluvou, ze které ale Reed tak jako tak vyjde jako poražený. Charles nad ním měl neomezenou moc...

"Mluv! Co víš?!" Charles na Reeda upíral přísný pohled.
Reedovi se třásl hlas, že nemohl ani šeptat. Vydal ze sebe pouze chrchlavý, poměrně hlasitý vzlyk.
"Řekl jsem, drž hubu!!!" Charles stále šeptal, ale tentokrát mu přímo sršely blesky z očí. Litoval, že byl zrovna měsíc téměř v úplňku, takže i noční viditelnost byla opravdu značná. Kdyby mluvili hlasitě, někdo by si jich mohl klidně všimnout. Charles sice pochyboval, že by se na tom odlehlém místě v tu pozdní hodinu kdokoli zdržoval, ale vnitřně ním procházel silný pocit neklidu, který si nedokázal vysvětlit...

"Tak mluv!" pobídl znovu Charles Reeda po asi minutě napjatého hrobového ticha. Reed se již stihl trochu uklidnit. Představoval si, že je na jevišti, a že se celá tato hrůzostrašná scéna ve skutečnosti neděje.
"Mluvili se mnou...," začal.
"Kdo???" Charles pouze doufal, že snad s Reedem nemluvili nějací duchové, či co... To už by byl opravdu vrchol!
"...vyšetřovatelé..." dořekl konečně Reed, "shánějí CityGold... Důkazy o něm... Myslí si... m-m-myslí si..."
"Co??!!"
"... že CityGold nejsem já!" Reed ta poslední slova zašeptal se zoufalstvím v hlase. Charles se odmlčel a přemýšlel.
"A cos jim řek'??!! Co řekli???!!!"
"N-n-nic... že jsem CityGold... znova prej půjdou přímo na místo... m-m-mám strach..."

"Ticho!!! Na tobě přece nezáleží!!!" Charles měl chuť Reedovi jednu vrazit. Vždyť to byl nakonec sám Charles, komu po téhle informaci opravdu teklo do bot... A to pořádně!... Kdyby to věděl dřív, mohl by Reeda "zpracovat" a svést všechno na Reedovu jakousi duševní poruchu... nebo whatever..., což by v případě Reeda bylo docela uvěřitelné... Na to už teď ale bylo zjevně pozdě...

Rrrr!
Náhle byli oba nuceni zoufale zmlknout. Ze zchátralého penzionu se právě nečekaně vynořily dvě postavy - jedna mohutná a druhá drobnějšího vzrůstu. Charles s Reedem zjevně nebyli jediní, kteří se ten večer na stejném místě rozhodli řešit jakési temné tajemství...
"Co když ho tam někdo najde???!!!" byl slyšet zoufalý výkřik menšího z obou neznámých lidí.
"Drž hubu!!!" ohnal se po něm ten mohutnější člověk. Hlas měl podobný samotnému Charlesovi...

Poté se ten tajemný muž pozorně rozhlédl okolo sebe, a jeho oči na chvíli zdánlivě spočinuly přímo na místě, kde se skrývali Charles s Reedem.

"Bože, ochraňuj nás," zamumlal rty Gaston Reed a Charlesův pevný stisk jeho paží změkl ve vzájemné, trochu zoufalé držení se za ruce...

Paranorma! Art 2 - Kapitola VI

13. july 2016 at 14:24 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola VI - Noční setkání

Na temný okraj hustého lesíka začaly dopadat těžké kapky začínajícího deště. Charles jel již asi dvě dlouhé míle se zhasnutými světly. Bylo to opravdu nebezpečné, ale on přece musel riskovat. Hrozilo mu totiž daleko větší nebezpečí než potenciální nehoda. Cítil se jako na křižovatce svého života, ze které se buď vydá tím správným směrem, a nic se nezmění, nebo dojde k hlubokému dopadu na tvrdou zem, odkud už se jen tak znovu nezvedne. A nikdo mu nepomůže.

Charles měl vždy o všem jasné představy, a vždy ho provázel neskutečně silný pocit strachu, za se situace vyvine tak, jak si jí sám vykreslil. Byl chorobný puničkář a nesnesl osobní prohry. Možná byste čekali, že člověk jeho postavení s nekonečně vysokou částkou na svém kontě bude šťastný. Omyl. Bohužel.

Jednou už v životě zachyboval, a to mu nečekaně přineslo vše, co si kdy kdokoliv mohl přát... Ale něco mu to vzalo. Už nebyl tím čestným a spravedlivým, skoro andělským zachráncem, za kterého byl však paradoxně teprve nyní považován. Komplimenty fanoušků jako by se mu vysmívaly. Nezvládl to. Selhal a zašel až za tu nejkrajnější mez, odkud už nebylo cesty zpět...

Jedna cesta zpět ale přece jen byla. Předstírat těžkou duševní chorobu. Moment, nepředstírat, přímo vyvolat... Předstírání bylo přece zrádné, stejně jako shánění spřízněných duší... Před očima Charlesovi nečekaně proběhla série obrazů. Gaston Reed jako CityGold... Da Master zasvěcující ho do tajemství, před kterými on sám chtěl druhé chránit... Tváře Emmetta a Garretta, když jim sdělil, že u něho již nebudou bydlet... Ten pořezaný kluk, jak se jakoby v křeči válel na podlaze čekárny jeho ordinace, když zjistil, že údajně trpí bludy... YoungAndBeatz se zdánlivě vzdorovitým pohledem teenagera, pod kterým se však skrývaly obavy a nejistota... Nelly... …

Charles se nemohl dál utápět v žalu a výčitkách a málem by sám od sebe bezmyšlenkovitě zrychlil a strhl volant, kdyby náhle nenarazil na odbočku a fluoreskující směrovkou na již léta opuštěný penzion. Charles tam zahnul a zhasl motor. Byl na místě. Chvíli vyčkal, zda za ní nepojede další auto, které by značilo přítomnost paparazziů, kteří mu v posledních letech dost komplikovali život... Nic. Bylo naprosté ticho.

Charles opatrně vystoupil. Dál musel jít pěšky. Měl trochu zpoždění, a tak doufal, že tam Gaston Reed bude stále čekat... Charles míjel zchátralý penzion, pak se vydal směrem doprava, prošel hustým křovým a ocitl se z druhé strany u oné skály. Opatrně ji obešel a jeho oči již téměř přivykly tmě. O vchod do jeskyně se opírala menší postava v černém oblečení s kapucí přes hlavu.

"Charlesi, jste to vy??? Prosím, mám strach...." zamumlal ten cizinec, když zaslechl tiché Charlesovy kroky. Nebylo nejmenších pochyb, že to byl Gaston Reed. A navíc úplně sám. Toho ustračeného poseroutku by Charles poznal i na míle daleko. Nemohl pochopit, že si ho tenkrát Da Master najal, aby představoval CityGold. Ten chlap byl sice "herec", ale ve skutečnosti nedokázal NIC. Nedokázal ani udržet tajemství, a právě kvůli němu začal mít plán ohledně Da Master's Production trhliny. A za vše měl nakonec pykat pouze samotný Charles, který naopak sám Da Mastera od kontroverzního rozhodnutí najmout Reeda vehementně odrazoval. Bohužel marně. S Da Masterem se totiž diskutovat nikdy nedalo...


"Drž hubu," uzemnil nyní toho neschopného šaška Reeda Charles. Náhle násilím zacpal Reedovi ústa kapesníkem a vší silou ho vlekl směrem k opuštěnému penzionu. K smrti vystrašený Reed vytušil, že kontaktovat Charlese nebyl dobrý nápad...

Paranorma! Art 2 - Kapitola V

7. july 2016 at 14:36 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola V - Děsivá prázdnota

Rich ani nedýchal. Připadalo mu, že se hustý šedý závěs, za kterým se zase skrýval, z druhé strany hýbe... Někdo tam je... Možná čekáte, že v toto chvíli podotknu, že i přesto Rich na duchy nevěřil. Omyl. Rich na duchy skálopevně věřil. Teď začínal cítit chlad. Možná si to namlouval. Škoda, že neměl tu svítilnu. V šeru, které v budově panovalo, asi těžko udrží chladnou hlavu...

Riche náhle zasáhl silný pocit, který nedokázal identifikovat. Věděl, že nemá na výběr. Na tomhle místě na závěsem to bylo tak děsivé, že už tam nedokázal vydržet. Musel se rozběhnou po chodbě, a pak nahoru do budovy, kde to snad nebude tak příšerné...

Rich náhle prudce odhrul závěs a rozběhl se. Jeho krok doprovázel dunivý rachot, ale i přesto mu připadalo, že nahoře v budově opět něco zaslechl. Neměl ale na výběr. Musel tam vběhnout!!!

Bez dechu vyběhl do prvního patra. Objevil prázdnou chodbu, která ho děsila. Náhle za sebou zřetelně uslyšel lidské kroky!!! Nesměl tam zůstat!!! Vyběhl ještě jedno patro...

Tam se Rich zastavil, aby popadl dech. Vše už to teď bylo tak neskutečně strašidelné, že už to jeho mozek pomalu přestával vnímat. Opatrně se vydal prázdnou chodbou směrem kamsi, když vtom jeho zrak upoutalo bezvládně ležící tělo. Richem opět projel záchvěv elektrického proudu, avšak tentokrát se z šoku snáze vzpamatoval. Z těch několika desítek metrů jasně rozpoznával, že tam leží krásná dívka. Vypadala pouze omráčená. Na sobě měla sexy brazilský karnevalový kostým a vypadala opravdu nádherně.

Rich se k ležící dívce přiblížil. Měla vlasy zakrytý obličej. Rich jí chtěl pomoci, ale náhle ho zamrazilo. Všiml si, že to není dívka, ale pouhá figurína... I přesto se rozhodl odkrýt její tvář. Pomalu odhrnul umělé vlasy, aby zahlédl její oči. Žádné překvapení. Byly matné. Rich se do nich pořádně zadíval, a náhle mu připadalo, že ho i přesto jakýmsi způsobem pozoruje... Na obličeji měla zvláštní úsměv... Rich nemohl čekat, až se pohne, a opět se jako v mrákotách rozbíhal...

Narazil na jedny otevřené dveře. Vběhl dovnitř. Koupelna. Rich se zhroutil na nejbližším umyvadle. Z očí mu tekly slzy. Už ani nedokázal myslet na to, že za záhadně zataženým závěsem u jednoho ze sprchových koutů se může skrývat něco ještě děsivějšího, než byla ta hrozná figurína... Teď už stejně neměl na výběr, protože nechtěl jít nazpátek stejnou cestou, a znovu muset čelit těm nepředstavitelným hrůzám...

Jeho uslzené oči po delším okamžiku samy od sebe přivykly šeru v umývárně, a Rich si z hrůzou uvědomil, že na umyvadle leží umělá oční čočka zřejmě červené barvy. Vypadala ale natolik zašle, jako kdyby tam byla opravdu už těch devět let... Richovi už teď nezbávalo, než doufat, že on v té budově nebude musel být ani zlomek tak dlouhého času. Jeho srdce by to nevydrželo...

Opět to na chodbě zaskřípělo! Znělo to, jako kdyby sama ta figurína vstala, a teď se za doprovodu koncertu rozvrzané podlahy pomalu blížila k Richově stanovišti. Rich přemýšlel, zda se nemá schovat za ten tajemně zatažený závěs od sprchového koutu, ale strach mu to již nedovolil. Stál jako přikovaný stále u toho umyvadla, a náhle na svém týlu jasně zacítil pohled. Z očí mu znovu proudem vytryskly slzy, a on pomalu zvedl hlavu a zamlženýma očima se zadíval do zrcadla nad umyvadlem...

Na to, co uviděl, nebyl připravený. U vchodu do koupelny se náhle vynořila tajemná postava!!! Vzduchem se rozlehl srdceryvný výkřik...

Paranorma! Art 2 - Kapitola IV

4. july 2016 at 14:35 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola IV - Dopisy

Reginald Ángelo Charles. Věhlasný parasycholog. Seděl u svého bohatě prostřeného stolu a vychutnával si ranní kávu. Opodál ležela jeho nová kniha (již čtvrtá), která byla naprostým hitem. Trhákem. Lidé po něm dychtili. Bylo mu sice již třiapadesát, ale do jeho portrétu na přední obálce knihy se zamilovala nejedna dvacetiletá slečna. Vyzařoval zvláštní charisma. Nevím, zda to bylo tím incidentem v Da Master's Production, ale nyní ho obestírala rouška tajemství, kterou toužil poodhalit každý.

Jestli byl předtím Charles bohatý, tak dnes už se jeho pohádkový majetek s předchozí situací nedal ani srovnávat. Nyní byl superbohatý. Hyperbohatý. A nejen to. Jeho sláva vzrostla tak diametrálně, že už si jeho služby jako psychoterapeuta mohli dovolit opravdu jen ti největší boháči světa. Navíc dostával vrchovatě zaplaceno za ty parapsychologické experimenty, o kterých však musel pomlčet. A právě to také fascinovalo jeho nekončící zástup fanoušků, kteří velice usilovně vymýšleli různé konspitační teorie o tom, jak pan Charles pro ně zachraňuje svět a bojuje proti nestvůrám snad ze samotných pekel.

Cestovatel v čase. To byla další pomatená teorie, která zabírala prostor snad ve všech internetových diskuzích, které se týkaly pana Charlese a paranormálních jevů. Sám Charles se nad tím musel jen pousmát. Ze začátku. Pak už ho ty haldy dopisů a emailů od pomatených fanoušků začaly neskutečně štvát...

"Vaše noviny a pošta, pane."
"Děkuji, Marietto." Charles si povzdechl, a začal rovnou dopisy třídit a vyhazovat, aby je mohl sám vlastnoručně spálit v krbu. Byl skálopevně přesvědčený o tom, že žádný z nich neotevře. Ostatně tak, jako tomu bylo zvykem každé ráno.

Jedna obálka ho ale upoutala, a při pohledu na ni zacítil v břiše náznak úzkosti. Byla to zašle bílá až zlutá obálka s natištěným netopýrem. To už nemohla být náhoda. Přesně takovéhle podobné mu hojně začaly chodit po tom hrůzném incidentu v Da Master's Production. Někdo ho tenkrát vydíral.

"Vím, co se s stalo v DM'sP. Za to zaplatíš. G. R."

Tohle tam stálo vždy. Pak se tam jednou objevilo číslo účtu, a nepříliš vysoká částka, kterou měl údajně Charles uhradit výměnou za mlčení. Charles tenkrát ale nic nezaplatil. Takový slaboch opravdu nebyl. G. R. byl totiž Gary Richards, jeden z jeho bývalých pacientů, který byl tou dobou propuštěn z ústavní péče. A ne, s Da Master's Production neměl nic společného. A žádná jiná hrozba stejně neexistovala. Charles osobně zařídíl, že nikdo nemohl nic vědět... Polozáhadný dopis pak přestal Charlesovi do schránky chodit úplně. Sedm dlouhých let nic. Ale teď tu byl znovu! A něco bylo jinak... Gary Richards už to přece psát nemohl...

Obálka byla znečištěna jakousi sytě červenou barvou, ze které byly nakresleny obrovská písmena HELP!. Charles se rozhodl zariskovat a obálku otevřel. Tentokrát byl vzkaz úplně jiný.

"Znovu to otevřeli. Mají nás. Musíme se tajně sejít. Old Mystery Oak u skály 11pm 17/7!!! Gaston"

Gaston Reed!!! Charles v tu chvíli jen těžko vnitřně potlačoval vztek, že na tohohle člověka zapomněl!!! Vše se tím náhle tak hodně zkomplikovalo, že by si to byl nedokázal představit ani v těch nejčernějších obavách...

"Je vám špatně, pane?" běžela k němu služebná Marietta, která zahléhla jeho bolestné křeče.

Charles neodpovídal...

Paranorma! Art 2 - Kapitola III

1. july 2016 at 12:36 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola III - Sám

Dny ubíhaly a nic zvláštního se nedělo. Zchátralý objekt, který Riche tak magicky přitahoval, byl stále zapečetěný, a Rich si tak pomalu začínal uvědomovat, že to, že jednou byly dveře otevřené, byl jen výplod jeho dychtivé mysli a neskonalé touhy po dobrodružství. Nyní, s odstupem času si musel přiznat, že jeho snaha prozkoumat nadpřirozené věci pramení hlavně z faktu, že nemá žádné kamarády. Jeho život měl nepřetržitě melancholický nádech. Chyběl mu sociální kontakt.

Ten sen... Rich si ho stále barvitě vybavoval. Měl nějaký význam? Snad ano... Rich ale nevěřil na žádné výklady snů, protože každý z kartářů, a jiných jim podobných, by jen za peníze prezentoval svou polopravdu, která by se Richovi buď líbila nebo ne. A také, komu by se mu teď chtělo prozrazovat, že se chystal jít prozkoumat tu tajemnou budovu, protože co kdyby...?

Určitá možnost tu teoreticky stále byla. Není přece blázen. Tenkrát přece MUSELY ty dveře být otevřené... Rich se pomalu loudal ulicemi. Ponořen v myšlenkách ani nevnímal, že se nálada okolního prostředí pomalu začala proměňovat. Kdesi zlověstně zamňoukala kočka. Trochu se zvedl vítr. Náhle vše potemnělo. Rich překvapením vzhlédl a pohledem zaostřil do dálky na kontroverzní objekt...

Něco bylo opět jinak. To něco upoutalo jeho pohled, ale Rich to nebyl schopný v mysli identifikovat... Vypadalo to, jako kdyby...


Rich se zběsile rozběhl. Přestával vnímat čas i prostor. Jen ty dveře. Než se opět zavřou... Rich si zapomněl svítilnu. Uvědomil i to. Nevadí... Míjel zaparkované černé auto se zatemnělými skly. Téměř ho nevnímal, protože ty dveře...

...

Uff... Byl uvnitř. Rychle se skryl za dlouhým závěsem v prostorné hale hned vedle vchodu. Stále mu bušilo srdce. Hlasitě oddechoval. Ale náhle ho něco přimělo úplně ztichnout. Zaslechl hlasy! Byly to strážníci! Rich zpanikařil. Přece se nenechá chytit! Musel vyčkat na místě, a pak znovu nepozorovaně proklouznout ven... Hlavně ho nesmí zamknout. Prosím, hlavně ať ho tu nezamknou...

Náhle se ozval zuřivý štěkot. Byl to bezpochyby pes strážníků, který byl rovněž pověřen vyšetřováním. Strach, aby Riche v děsivé nezamkli se náhle proměnil v děs, že ho ten pes pokouše...

"Coopere, sedni!!!... HNED!!!"
Bylo slyšet, jak májí strážníci s podrážěným psem velké problémy...
"Je tady uvnitř naprosto nezvadatelný... radši už odsud vypadneme - sám tady nemám dobrý pocit..." pozděžoval si jeden ze strážníků, a ten druhý vydal souhlasný zvuk. Bylo slyšet, jak psa vší silou vyvádějí z budovy, a pak...

ONI TADY RICHE OPRAVDU ZAMKLI!!!

Z některého z horních pater budovy se ozvalo děsivé zapraskání. Rich se k smrti vyděsil, a pěstmi zběsile začal bušit na zvenku zapečetěné dvěře.

Marně. Byl v pasti.