Kniha Paranorma! Art od Selfish Platinum zdarma ke stažení!

Kniha Osude, jsem vinen od Selfish Platinum zdarma ke stažení!

Najdete je na webu ctenizdarma.cz v sekci "Knihy". K dispozici jsou formáty PDF, epub a mobi.

June 2016

Nové letní songy od Selfish Platinum!

26. june 2016 at 8:50 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum
Který se vám líbí víc?



P.S. V nejbližší době tu na vás čekají dvě velká překvapení, která jsou zatím v přípravě. Máte se na co těšit!

R. Kelly – TP-2 vs. Double Up (CDs) recenze

24. june 2016 at 7:34 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum doporučuje
R. Kelly bezpochyby patří k nejlepším zpěvákům všech dob. Za svůj život už vydal bezpočet cédéček. Moje nejoblíbenější jsou TP-2 a Double Up, i když každé z nich je úplně jiné. Zatímco TP-2, vydané v roce 2000, je spíše takové odpočinové CD, u kterého mnohé texty písniček mají hlubší význam, u Double Up (2007) se R. Kelly v textech zaměřil na téma partnerského podvádění, které rozebírá ze všech možných úhlů. Songy jsou rychlejší a rytmičtější. Nechybí zde ani spolupráce s dalšími věhlasnými interprety - napříhlad s T-Painem, T.I., Usherem nebo s producentem Polow Da Don.


Zajímavé je, že zatímco v klipu k songu I Wish, který se původně nachází na CD TP-2, R. Kelly na konci odhazuje stříbrné řetězy a hodinky, aby ukázal, že přednější než bohatství je přátelství a sociální kontakt, na obrázcích u CD Double Up je zase naopad oblečen do stříbrného oblečení a obklopen stříbrnými věcmi. Otázkou je, proč ten posun znovu směrem k materialistickému smýšlení? Proč byly písničky s hlubším významem o sedm let později nahrazeny pouhými povrchními a komerčními songy? Netvrdím, že je to špatně, všechno má své pro i proti, ale rád bych věděl, zda k tomu R. Kellyho vedla poptávka publika a trhu, nebo měl k takovéhle změně jiný důvod? Třeba se to někdy dozvíme...


Waveboard vs. Longboard vs. Free-line

23. june 2016 at 7:25 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum doporučuje
Dalo by se říci, že od té doby, co začal Lil' Wayne skejtovat, je skateboarding hlavním koníčkem mnoha příznivců rapu i rapperů samotných. Existují ale i další alternativy, jak si skvěle zajezdit. Selfish Platinum je pro vás všechny otestoval :D

Waveboard asi vypadá nejlépe. Je efektivní, dobře se na něm zatáčí, a když na něm jedete, připadáte si, jako když surfujete na vlnách a zároveň jste automaticky středem pozornosti. Není těžké se na něm naučit jezdit, zvládne to opravdu každý. Chce to jen pár dnů až týdnů tréninku. Naskakovat na něj také není těžké, hlavně pokud si pomůžete sklonem terénu. A nevýhody? Well, tak například pokud se s ním vydáte na rampy, což můžete, tak musíte vzít v potaz, že na waveboardu se nedá jezdit obráceně, než špičkou dopředu. Také pokud chcete sešlápnout zadní okraj waveboardu, abyste se mohli prudce otočit, pak nejspíš spadnete, protože zadní kolečko je tím, jak je otáčivé a zkosené, hodně nestabilní. Prostě vám to podjede a rovnováhu v takové situaci udrží snad jen opravdový master. Také pokud se vám waveboard rozjede rychle z kopce dolů na úzké silnici, pak budete mít co dělat, abyste neudělali minimálně kotrmelec. Waveboard totiž jen tak nezabrzdíte. Na poslední nevýhodu, kterou zmíním, jsem doplatil bohužel i já. U doktora mi bylo řečeno, že mi waveboarding poškodil vysokou zátěží kostrč. A bylo po ptákách :( Proto jsem si musel pořídit longboard.

A první dojem z longboardu? Zklamání. Longboarding je jednodušší, ale také nudnější. Navíc je longboard těžký, takže pokud ho někam přenášíte, tak se na rozdíl od waveboardu docela nadřete. Také mě naštval fakt, že na nějakých typech longboardů kolečka přesahují, takže si o ně můžete při jízdě zakopnout. Proto je lepší nejezdit příliš rychle. Na longboardu sice jezdím rád, ale pokud bych býval nemusel s waveboardingem trochu zvolnit, tak by jednoznačně vyhrál waveboard.


A co free-line? Znáte je? Jde o dvě destičky opatřené kolečky, na nichž se jezdí podobným stylem, jako na waveboardu, ale zároveň se můžete naučit i triky, které znáte z bruslí. Například piruetu. Technika jízdy je ale o něco težší, než na waveboardu, protože pohyby, které se musíte naučit, jsou složitější. Nevýhodou jsou široká kolečka, protože se snadněji zadrhnou o kamínek nebo klacek na cestě. A ačkoliv na internetu kolují různá videa, na kterých lidé předvádějí s free-line skutečně mistrovské kousky, je hodně těžké se je naučit. A vaše kostrč bude při jízdě trpět stejně jako na waveboardu. I když jsou free-line super, tak waveboarding u mě stále vede. Doufejme, že se mu budu moct zase za nějaký čas naplno věnovat.

Můj názor na skandál Milli Vanilli

22. june 2016 at 16:05 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum doporučuje
Stalo se to v 80. a 90. letech. Několik zpěváků v čele s Charlesem Shawem a dva modelové-tanečníci - Rob Pilatus a Fab Morvan - se prostřednictvím nápadu jednoho hudebního manažera spojili, aby prorazili až na samou špičku hudebního nebe. A to se jim také povedlo. Vyhráli dokonce i prestižní cenu Grammy, ale poté vyšel skandál najevo. Hlavní protagonisté byli lidmi kritizováni za podvod, a snad největší vlnu negativní pozornosti a kritiky sklidil Rob Pilatus který z dvojice modelů-tanečníků byl ten méně hudebně nadaný. Samotní zpěváci a samotní tanečníci se poté pokoušeli prorazit jako dvě oddělené skupiny, ale předchozího úspěchu a popularity se jim už dosáhnout nepodařilo. Rob poté začal trpět velkými depresemi a dostal se do problémů, které zapříčinily jeho tragický odchod ze světa.

Ať už si o tomto "experimentu" s Milli Vanilli myslíte cokoliv, mě z dnešního pohledu zas tolik nešokuje. Je v lidské přirozenosti, že pokud nám něco nejde, hledáme pomoc ostatních. A myslím si, že určitě každého z nás někdy napadlo, že by nám například úkol do školy nebo test napsat někdo jiný. Myslím si, že mnozí z nás zažili v životě situaci, kdy se buď chlubili cizí prací, nebo naopak někomu tajně pomohli. A kolikrát jsme třeba zalhali, abychom byli pro ostatní viděni v lepším světle? V principu v tom není nic přelomového.

Dokážu si představit, že se experiment s Milli Vanilli dostal nakonec až tak daleko, že to mnozí z hlavních protagonistů nečekali. Nejhůře na tom byli právě Fab a Rob, na které byl celou dobu vyvíjen tlak a kteří byli neustále středem pozornosti. Měli se prozradit? Ale kdy? Měli vůbec právo přebrat cenu Grammy? Nebyli už ale v té chvíli do celé té věci natolik zamotaní, že jim tlak okolí nedovolil ucouvnout?

Na YouTube mě šokovalo jedno video. Po odhalení podvodu je Rob vyzván, aby ve studiu vlastním hlasem zkusil nazpívat nejslavnější písničku skupiny. Všichni víme, že song Girl You Know It's True je velmi těžký na intonaci, ale podle názoru mnohých, včetně jakéhosi přítomného producenta dokazuje, že že Rob opravdu neumí zpívat... Je to ale skutečně pravda?

Není žádným tajemstvím, že i nahrávky profesionálních zpěváků musí býz zpětně upravovány. Nejde totiž jenom o samotný zpěv, ale i o vliv ozvučení a okolí, a také kvality nahrávky. Když se na to podíváme opačným pohledem, i z brilantního zpěváka můžete nešikovnou nahrávkou udělat zpěváka průměrného. Netvrdím sice, že video, kde má Rob zpívat vlastním hlasem, bylo nějak úmylně špatně ozvučeno, ale rozhodně nahrávka nebyla upravena, tak jak se zvykem při běžném profesionálním nahrávání... A komentáře typu: "It's really bad..." potom podle mého názoru nedávají smysl.

Otázkou je, zda musel Rob opravdu snášet takovou vlnu kritiky, zda bylo vůbec od společnosti morální na něho následně vyvíjet takový tlak a posmívat se mu. Nebylo. Udělal sice chybu, ale chyby děláme každý. Každý z nás by se teoreticky někdy mohl dostat do jeho situace. A naším úkolem je přece chyby odpouštět, a ne se v nich pořát rýpat a dokazovat, že my jsme ti lepší, i když ve skutečnosti nejsme.

Moje rétorická otázka proto zní: udělali větší chybu samotní protagonisté Milli Vanilli, nebo lidé, kteří se po provalení skandálu v samotném problému rýpali a posmívali se?

Co si o tom myslíte vy?