Kniha Paranorma! Art od Selfish Platinum zdarma ke stažení!

Kniha Osude, jsem vinen od Selfish Platinum zdarma ke stažení!

Najdete je na webu ctenizdarma.cz v sekci "Knihy". K dispozici jsou formáty PDF, epub a mobi.

April 2016

2 rappeři, kterým je těžko rozumět

23. april 2016 at 20:30 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum doporučuje
Když se někdo chce věnovat rapu, většinou ho ostatní nabádají, aby dobře vyslovoval. Co když se ale někdo rozhodne jít na to netradiční cestou, a z neobvyklého projevu si vybudovat kariéru?

Future

Rappera Future hned na první poslech pozná asi každý. Téměř neustále používá podobný instrumentální doprovod a má velmi specificku barvu hlasu. A výslovnost také. Ale nic z toho podle mě není na škodu, protože právě tím vyniká. Právě díky tomu, jaký je a co tvoří, si ho všichni pamatujeme a rádi posloucháme.

Young Thug

Oproti tomuhle rapperovi zní Future téměř zcela běžně. Young Thug nejenže (možná i záměrně) nesrozumitelně vyslovuje, ale odlišuje se i jinými zbůsoby, a na své odlišnosti dokázal vybudovat zářnou kariéru. Vždyť, třeba song Lifestyle patří mezi nejznámější rapovou tvorbu za poslední dobu vůbec...

Někteří lidé, kteří nemají v lásce rap, mi v minulosti říkali, že rapperům, jako je třeba Lil Wayne, nerozumí, prý kvůli jeho výslovnosti. Dnes, kdy svět zná a obdivuje právě třeba Young Thug, si myslím, že by jejich argument neobstál. Oni třeba Waynovi spíše rozumět nechtějí...

A můj názor na rappery, kteří mají "problém" s výslovností? Myslím si, že nezáleží na tom, čím se odlišují, ale že je dobře, že mají odvahu se právě nějak něčím odlišit a vybudovat si vlastní styl. Future i Young Thug si svou popularitu rozhodně zaslouží!

ARTificial - Kapitola IV

7. april 2016 at 19:26 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola IV - Dvojhlasná pomsta

"Tak co mám dělat?!" vyhrkl Charley hned po tom, co ho Devon pustil dál do domu. Byl to středně vzrostlý asi třicetiletý muž, bezpochyby příslušník nejnižší společenské třídy. Na sobě měl ušpiněné monterky a v ruce držel zapálenou cigaretu.
Devon si ho prohlížel a na rtech se mu vykouzlil nemilosrdný úsměv. Věděl, že mu Charley dluží obrovskou laskavost a miloval to napětí okamžiku! Devon byl zkrátka manipulátor a nad každým hned získával převahu.

Charley se nervózně zavrtěl a rukávem si otřel nos. Na to, že se mu všichni už od základky smáli kvůli jeho téměř holčičímu jménu, se choval nadmíru chlapsky. Chyběly mu způsoby a vychování, za což od Devona sklidil další vlnu pohrdání.

"Budeš zpívat," promluvil konečně Devon. Charley vytřeštil oči a nechápal. On, který sotva dokončil základku, teď dostával nějaké zvláštní metaforické pokyny od jednoho zákeřného a krutě manipulativního studenta. Ani nevěděl, co metafora je. Jen slabě odtušil, že zmínka o zpívání asi neznamená to, co by se na první pohled zdálo.
"Cože???" zeptal se Devona nevěřícně.

"Ne fakt, budeš zpívat," odpověděl Devon a míra jeho povýšenosti jako by trochu splaskla. Jeho nynější tón hlasu nasvědčoval tomu, že se zbytek konverzace bude odvíjet již v přátelském duchu. Dočasně přátelském duchu. Charley však stále nechápal.
"TO TI TO MÁM ŘÍCT DESETKRÁT, NEBO CO, BLBE??? JÁ ZA TO NEMŮŽU, ŽE SES V ŽIVOTĚ POŘÁDNĚ NENAUČIL POSLOUCHAT!"

Charley mlčky přikývl a přál si mít rozhovor s Devonem už za sebou. Kdyby nebylo té ožehavé věci z minulosti, vůbec by tu neztrácel čas. Devon o něm ale věděl příliš a Charley se nedokázal bránit. Raději dělal tomu krutému hajzlovi šaška, než aby si nechal zničit život. Tady totiž šlo o všechno.

Devon vytáhl mobil a chvíli na něm něco hledal, a pak strčil Charleymu pod nos video, na kterém zpíval Joel. Byl Charleymu až neuvěřitelně podobný...
"Máš půl roku na to, aby ses naučil takhle zpívat!" diktoval Devon, "Pak si taky necháš trochu víc narůst vlasy, aby vypadal co nejvíc jako von. A přihlásim tě do soutěže, kterou vyhraješ."
Charley byl podivnými instrukcemi zaskočený.
"A vo co ti ve skutečnosti jde?" zeptal se konečně Devona. Ten Joel Charleymu připadal nějak hodně povědomý, a Charley tušil, že to všechno bude mít obrovskou dohru... Hlavou mu totiž probleskla myšlenka, že by Joel ve skutečnosti mohl být jeho biologický bratr, který narozdíl od něho nemusel vyrůstat v tom neskutečně hnusném zašpiněném dětském domově. Zkrátka ten šťastnější.

"Jde mi vo pomstu, samozřejmě," přiznal bez váhání chladně Devon. Charley byl sám sebou zaskočený. V duchu totiž začínal být Devonovi skoro až vděčný... Pokud šlo o to, aby nějakým způsobem pomohl Joelovi podrazit nohy, udělá to dokonce i s radostí... Teď už to jenom chtělo o Joelovi znenápadně zjistit víc, aniž by Charley u Devona vzbudil nějaké podezření. Bude se zkrátka naoko řídit Devonovými příkazy, a až nastane vhodná chvíle, tak si sám "kopne".
A pokud se mu to povede...

ARTificial - Kapitola III

7. april 2016 at 0:25 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola III - Osudová neopatrnost

Joel se probudil a zamžoural do denního světla. Přesto, že šel předchozí večer spát poměrně brzy, si jeho mozek ani na chvíli neodpočinul. Z usilovného přemýšlení, které se v noci zamotalo do svazujících nitek snů, ho nyní téměř třeštila hlava. Jeho včerejší nápady mu navíc teď připadaly absurdní a styděl se za ně. Při pohledu na budík zjistil, že zaspal. Rozhodl se, že na střední vůbec nepůjde a zůstane doma.

Zapnul počítač a v rámci jeho profilu mu naskočila nepřečtená konverzace. Od Devona. Joel chvíli přemýšlel, jestli vůbec má cenu ji číst. Devona nenáviděl z celého srdce a minuty, které spolu NEDOPATŘENÍM museli trávit na střední, ho vždy natolik vysilovaly, že pak několik dalších dnů trpěl hlubokými depresemi. Proto se škole vyhýbal, stejně jako dnes, avšak v mozku mu klíčil neblahý útrpný pocit, že pokud ročník nedodělá, nastane pohroma. Větší pohroma, než jakou kdy ve svém životě zažil... Nastane konec světa.

Joel nepřemýšlel a jednal. Jeho prsty hbitě stiskly myš a dopátraly se možnosti zrušení profilu. Zadal heslo a zrušení bezmyšlenkovitě potvrdil. Bum! Veškerý jeho internetový svět zábavy byl tentam. Všechno bylo rázem nenávratně pryč!

Ale pak mu došla příšerná věc - nepochlubil se včera náhodou na sociálních sítích tím, že se chystá zúčastnit se té soutěže? Joel si nebyl jistý, ale tušil, že mu tam něco takového uniklo. Možná se také namátkou zmínil o tom, že si chystá nechat vybělit zuby, nebo něco podobného. Ne-li horšího... Mnohem, mnohem horšího... To už se ale bohužel nedozví... Sakra!

To Devonovi naopak ten Joelův status předchozí večer nahrál přímo do karet!
'Chystám radikálně změnit vzhled,' stálo tam, 'vybělit zuby, umělé vlasy a mnohem, mnohem víc. Těšte se!'
Devon okamžitě odepsal pár nadávek a jeho skandální plán, jak se zbavit konkurenta v soutěži, právě začínal nabývat na konkrétní podobě. Devonův úhlavní nepřítel totiž konečně odhalil svou slabinu...

"S někým tě seznámím," řekl Devon svému domácímu mazlíčkovi, kočce Gianně. Hodil ji plátek šťavnatého masa a Gianna se po něm hladově vrhla.
Devon znovu sedl k počítači a začal bedlivě prohlížet seznam svých kontaktů na sociálních sítích. Zastavil se u profilu jakéhosi Charleyho a rytmicky do klávesnice naťukal krátkou zprávu:
c..u asap!

A druhý den ráno, právě v době, kdy se Joel tolik obával důsledků své internetové neopatrnosti, měl již Devon dávno všechna esa v rukávu. Ve dveřích mu totiž stál vhodný kandidát na ten příšerný plán, který kvůli Joelovi vymyslel. Devon měl zkrátka vždy to, co chtěl...

Geordi La Forge

3. april 2016 at 4:32 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum doporučuje
Zatímco v rapu mám raději new school tvorbu, v případě seriálů to neplatí. Připadá mi, že ty dřívější měly více inspirativní postavy. Například Geordiho La Forge ze Star Treku.

Geordi se narodil slepý, a proto byl nucen nosit tzv. VISOR, který mu umožňoval vidět, i když s trochu jiným spektrálním rozsahem. Zajímavé pro mě bylo, že se Geordi v seriálu nikdy nevzdával. Zatímco mnozí lidí by v jeho situaci byli třeba nešťastní, jemu samotnému nevadilo být odlišný. I když mu byla několikrát nabídnuta možnost získat přirozený zrak, nikdy se do ní bezhlavě nevrhl a vždy o tom raději přemýšlel. Nikdy také neztratil chuť do života.

Star Trek jsem sledoval už v dětství, a jednou později v mém životě jsem si i já prošel problémy se zrakem, naštěstí dočasnými. Bylo to těžké, protože jsem nevěděl, jak na tom budu a jaký život budu od té doby žít. Musel jsem znovu hledat sám sebe. V té době jsem hodně přemýšlel a vzpomněl jsem si právě na Geordiho, což mi dodalo odvahu a hodně mi to pomohlo. Myslím si, že Geordi, který, byť je jen seriálovou postavou, určitě v životě dodal odvahu mnohem více lidem, než jenom mě.
A pak že imaginární světy nemohou tomu našemu pomoci!


ARTificial - Kapitola II

1. april 2016 at 9:04 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola II - Vítěz
Devon si věřil. Za devatenáct let svého života už prošel tolika soutěžemi a konkurzy, že by to sám těžko spočítal. Nikdy však neuspěl. Nikdy. Jeho vystoupení však vždy sklidilo takovou vlnu úspěchu od obyčejných lidí, zejména puberťaček, že už se teď mohl bez výčitek považovat za slavného. Minulý rok se účastnil talentové soutěže TalentToShow, ve které se natolik ztrapnil, že následné video shlédlo více než milion diváků, a pod ním se hromadily nejrůznější komentáře. Devon si nově nabytou popularitu užíval. Věděl zkrátka, jak zaujmout.

Soutěž, která ho čekala nyní však byla jiná. Podle oficiálního propagačního letáku totiž nešlo tolik o talent, schopnosti nebo získané dovednosti, ale naopak o vzhled, vystupování a charisma. A to Devonovi nikdy nechybělo. Už od malička byl středem pozornosti nejen v rodině a ve školním kolektivu, ale prakticky všude, kam kdy vkročil. Na základce udělal tolik průserů, že by se za ně nemusel stydět ani ten nejproblémovější žák, a prakticky celou střední školu strávil vymýšlením podobných žertíků, zejména ve vztahu k vyučujícím, za které by býval byl krutě potrestán, nebýt mlčenlivosti a tiché podpory ostatních studentů...

Pouze jednou mu hrozilo vyloučení, byl předvolán před ředitele, ale jeho rodiče odmítli přiznat fakt, že by se Devon jakkoliv provinil. Trest nakonec padl na jiného žáka - tichého a bezproblémového Joela, který byl následně nucen změnit školu, a do nového kolektivu zapadl ještě méně. To ale Devonovi ani trochu nevadilo. Joela stejně neměl nikdo rád, tak proč si s jeho osudem dělat starosti, že? Právě naopak - Joel už Devonovi "vyfoukl" několik úspěchů v pěveckých vystoupeních, které si podle Devonova názoru ani trochu nezasloužil, že se mu Devon naoplátku rozhodl "nic nedarovat". To ale zatím ještě jen matně tušil, že si zanedlouho oba změří své síly v konkurenčním boji, ve kterém půjde naprosto o všechno...

Devon se rozhodl, že v nadcházející soutěži nechá vše náhodě - nebude se na vystoupení nijak připravovat, a naopak nechá průchod spontánnosti a náhodě. Jednu věc ale zanedbat nechtěl - toužil ve svém životě způsobit takový skandál, na který by se jen tak lehce nezapomnělo... Nezáleží mu tolik na tom, kolik lidí tím zklame nebo poníží, ale na faktu, jak moc si ho pak ostatní budou všímat a jak velkou internetovou popularitu tím získá. V mysli začal spřádat krutý plán...