Kniha Paranorma! Art od Selfish Platinum zdarma ke stažení!

Kniha Osude, jsem vinen od Selfish Platinum zdarma ke stažení!

Najdete je na webu ctenizdarma.cz v sekci "Knihy". K dispozici jsou formáty PDF, epub a mobi.

Paranorma! Art - Závěr

26. march 2016 at 1:00 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Závěr - Pohřebiště naděje

Zavlál vlahý vítr. Roger, vystupující z auta, se mírně otřásl. Kdesi v dálce se zablesklo. Obloha potemněla. Schylovalo se k bouři.
Roger se zadíval na hodinky. Tři čtvrtě na pět. Je tu příliš brzy. Nechtělo se mu trávit dlouhé minuty v Charlesově čekárně. Bezvládně se opřel o kapotu svého auta a vyčkával...
V dálce se ozvala nějaká rána. Vítr šoupal po zemi prázdný plastový kelímek. Roger se zhluboka nadechl a vydechl. Začalo slabě poprchávat.

Znovu dunivá rána. To se na Charlesově pozemku převrhl jakýsi květináč. Roger se zadíval tím směrem. V dále asi dvacet metrů byla šedá zídka, která byla na jednom místě jakoby zvláštně vyboulená...

Že by znovu ta divná postava v šedé mikině?
Opravdu! Pohnulo se to.
Pak se dlohé vteřiny nic nedělo... Roger už myslel, že zase blouzní, ale pak...

Postava se otočila. Roger na tu dálku špatně viděl, ale připadalo mu, jako kdyby ten neznámý měl na obličeji snad jakousi masku, či co... A pak ty oči! I na dálku bylo poznat, že oči toho cizince měly nepřirozeně svítivě žlutou barvu...

Ne, Roger přece teď nebude věřit na nadpřirozené jevy. Teď, když je na pokraji hospitalizace do psychiatrické léčebny... copak nestačilo, že si údajně VYMYSLEL rappera YoungAndBeatz???

Ta postava Rogerovi pokynula. Otočila se směrem k zídce. Hbitě ji přelezla. Vzduchem se nesl zvuk dunivého seskoku. Roger už to nevydržel... Rozběhl se směrem k tomu místu, a už se rovněž drápal na nízkou šedou zeď.

Seskočil. Ta postava stála zase asi třicet metrů před ním. Byla opět zády. A zase to gesto. Roger ji tedy následoval.

Cesta byla dlouhá. Ten neznámý se vždy na chvíli jakoby vypařil, ale vždy, když už to chtěl Roger vzdát, se opět kdesi před ním vynořil... Rogerovi už začínala docházet trpělivost. Jestli se celou tu dobu honí pouze za duchem, tak teda potěš!

Nakonec ta postava zmizela nadobro. Roger se právě nacházel v jakémsi temném listnatém lesíku. Zakopával o kameny a spadané listí, byl špinavý, zpocený a neměl nejmenší tušení, kde je, a jak se dostane zpátky... Popošel ještě pár metrů. Před ním se objevil vchod do jakési jeskyně. Roger tam vkročil a o něco zakopl. Jeskyní to zadunělo.

Rogerovi oči se záhy přizpůsobily tomu šeru. Uviděl, že se před ním rozkládá prostor hustě osázený kameny. Na každém z nich byl jakýsi nápis...

Roger musel ještě chvíli počkat, aby jeho oči správně zaostřily... Nápis na prvním kameni rozpoznal.
"Royce", stálo tam.
A pak...
"Terrence".
"Lawrence".




"Manny"!

Roger už to přestával chápat. Ta jména přece všechna znal!
Vrátil se ke kamenu s nápisem "Lawrence", důkladně ho ohmatal, a pak si všiml, že je půda u kamene téměř čerstvě rozrytá... Někdo tam něco schoval...

Roger začal bez rozmyslu oběma rukama v půdě rýt, a po chvíli hrabání na něco pevného narazil... Snažil se to prsty uchopit a vytáhnout. Bylo to značně obtížné...

Měl to! Jakási truhlička... Roger ji opatrně otevřel a uvnitř našel něco, co jeho oči jen těžko rozpoznávaly...

Vtom se za ním rozsvítilo světlo! Roger se rychle otočil a čekal ho obrovský šok! Stál tam ten cizinec v kapuci, se zjizveným obličejem a zářivě žlutýma očima!

"Hhh, Royci, já jsem se tě tak lekl!!!" zahekal šokovaně Roger.
Royce se usmál. Na jeho ošklivě zjizvenou tvář dopadalo světlo zespoda, a vypadal teď, jako kdyby byl tak nejméně o dvacet let starší.
"Promiň za ty oční čočky, ale nějak jsem musel upoutat tvoji pozornost," omlouval se Rogerovi. Pak si k němu přisedl do špinavé hlíny a opatrně sebral kamarádovi z rukou tu truhličku. Zasvítil do ní a vyndal z ní potrhanou fotku.
"YoungAndBeatz, byl skvělý!" pronesl Royce k Rogerově velkému překvapení.
"T-t-takže to je všechno pravda???... Y-Y-YoungAndBeatz opravdu existoval???" vyzvídal zmateně Roger.
"A nejen on," potvrdil Royce, "CityGold, Da Trophy..."
"Kdo???"
"Manny."

Roger už teď jenom nevěřícně zíral. Neměl slov.
"T-takže.."
"Da Master a Charles. To oni systematicky ničí všechny rappery... Pak prostě vždycky všichni zmizí, a místo nich se někde objeví nějaká troska... jako já," Royce se smutně usmál.
"Počkej, takže ten Royce...???"
"Rapper HardTest... Jo, to jsem já. To jsem BYL já."

Royce začal opatrně rukama hrabat u kamene s jeho jménem a posléze vytáhl další truhličku. Otevřel ji, a na Rogera se z fotky usmíval zřejmě spokojený sympatický mládenec. Souvislost s dnešním Roycem by v jeho tváři hledal asi jen málokdo...
"Takže tys byl taky rapper? Jaké to bylo?"
Royce se opět smutně usmál: "Já si to nepamatuju."
"Jakto?
"To Charles. Vymazal mi paměť. Nám všem. Voperoval nám čipy."
Roger si špinavou rukou poplašeně prohrábl vlasy.
"Ano, i tobě," řekl smutně Royce, " ale ty jsi jediná naděje... musíš zmizet. Nechat si ho odstranit a zmizet někam hodně daleko a už se nikdy nevracet. Prosím tě, zachraň se před těma bestiema!"
"Ale..." Roger nechápal tu naléhavost v Roycově hlase.
"Poslyš, prozradil jsem ti tajemství, za které se těžce platí. Hůř než životem. Já už to mám sečtené. Ale pokud jsem tím zachránil tebe, tak mi to stálo za to. Jenom prostě musíš zmizet!"
"Ale co ti ostatní rappeři?" ptal se poplašeně Roger.
"Těm už bohužel také není pomoci, věř mi. Charles a Da Master jsou daleko silnější, než jsme my všichni dohromady!!!"
"Ale přece musí existovat způsob, jak..."
"ŽÁDNÝ NENÍ! Prosím, zachraň se...!!!" Royců hlas zněl opravdu naléhavě a v jeho očích se zaleskly hořké slzy.
"Dobře," řekl Roger.
"Tady máš nějaké peníze... víc jsem nesehnal... nesmíš se vrátit... pokračuj úplně opačným směrem... všeho se vzdej a najdi kliniku, kde ti ten čip odstraní... a pak, prosím tě, zmiz někam hodně daleko!!!" zaprosil Royce.
Roger mlčky poslouchal.
"A co Nelly," napadlo ho, "ten jim taky utekl?"
"Nemyslím si," přiznal smutně Royce, "oni určitě vědí, kde je. Tak běž, BĚŽ!!!"

Roycova ruka ho nemilosrdně vystrkávala ven z jeskyně. Roger se ani nestačil vzpamatovat a už z ní byl venku. Jako v mrákotách se rozbíhal a snažil se nevnímat tíživost své situace.

Co bude dělat? Nevěděl... Venku už byla téměř tma, a on byl tak osamělý, jako nikdy předtím. A to už bude zřejmě navždy...

KONEC.

 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement