Kniha Paranorma! Art od Selfish Platinum zdarma ke stažení!

Kniha Osude, jsem vinen od Selfish Platinum zdarma ke stažení!

Najdete je na webu ctenizdarma.cz v sekci "Knihy". K dispozici jsou formáty PDF, epub a mobi.

Paranorma! Art - Kapitola I

11. february 2016 at 0:25 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola I - Vychýlené misky vah

Dvojčatům Mannymu s Nellym bylo dvacet tři let. Oba studovali a stále žili v jedné domácnosti s tátou i se starším bráchou Alexem. Jejich táta a brácha kdysi měli těžký život, ale toho se dvojčata nemohla účastnit, protože již odmalička vyrůstala v adopci, a právě prožívala třetí rok zpátky doma u svého biologického otce.

Táta byl divným člověkem. Navenek extravagantním, jako kdyby byl zpěvákem z nějaké hard rockové kapely, křiklavě žluté nabarvené vlasy, rozcuchaný, tetování, avšak uvnitř byl tím nejhodnějším a nejchápavějším člověkem, kterého jste si kdy přáli poznat. I ve svém věku se věnoval studiu psychologie a rád se staral o druhé a pomáhal slabším. A protože jeho ochota byla často až přehnaná, drželi se od něho Alex a Nelly co nejdál, zatímco slabý a ustrašený Manny se od něho nechával utěšovat pokaždé, když se mu něco nepovedlo, nebo mu někdo ukřivdil. A to zvyšovalo propast mezi ním a jeho sourozenci, a zároveň utahovalo jeho nezdravě silné pouto k tátovi.

Manny byl vždy a všude jasným outsiderem. Nešlo o to, že by nebyl chytrý nebo talentovaný, ale nikdy nedokázal svůj talent správně prodat. Ve společnosti byl nejistý a na svůj věk byl až příliš dětinský. Měl rád domácí zvířátka, rád maloval a psal, ale nikdy se nedokázal k ničemu postavit čelem. Když se mu nedařilo, byl přehnaně smutný. Když se mu zdálo, že o něj nikdo nemá zájem, trpěl depresemi a dokázal třeba celý den nevylézt z postele.

To Nelly byl jiný. Společenský, otevřený, ne příliš extravagantní, ale ani ne nudný, zkrátka tak akorát. Vždy měl hodně přátel a dokázal okolo sebe utvořit uvolněnou atmosféru, která každého magneticky přitahovala. A to mu utrápený Manny vždy záviděl. Ale kdyby tušil, co ho teprve čeká, býval by si vážil svého dosavadního života a nežehral na věci, které nemohl změnit. Jednoho večera se totiž život dvojčat otočil úplně naruby…
Začalo to nevinně. Venku již byla tma a všichni členové rodiny byli pohodlně usazení v křeslech v obývacím pokoji. Učili se.
"Mohl bych zapnout televizi," navrhl Nelly, kterého již ticho a soustředění všech nudilo.
"Jdi někam," odvětil zamračený Alex a Nelly raději s povzdechem praštil s papíry a šel se osprchovat, než aby rozpoutal další hádku s tím nejvýbušnějším členem rodiny. Hádku, při které je bude zase táta kárat, že Mannymu způsobují zbytečné deprese, a Manny pak sám bude "simulovat" s úmyslem, aby ho táta celý zbytek večera obskakoval.

'Divná rodina,' pomyslel si Nelly a tu chvíli se mu chtělo někam "vypadnout". Někam, kde by měl konečně klid a kde by se mohl svobodně nadechnout. Připadalo mu, že táta s Mannym snad přitahují všechny problémy světa, a to on, Nelly, nenáviděl.

Sotva se nachystal ke sprše, někdo zazvonil na domovní dveře. Nelly byl sice unavený a sprchu si teď přál více než cokoli jiného na světě, přesto mu však zvědavost nedala. Obvykle k nim nikdo nezvonil, zvláště ne takhle pozdě večer. Znovu se tedy oblékl, a stihl přijít právě včas, aby mohl být svědkem toho nejpodivnějšího setkání, které by si kdy dovedl představit.

Za dveřmi totiž stáli hned tři lidé. Jeden středního věku, tak okolo pětačtyřiceti a za ním dva kluci Nellyho věku. Oba kluci vedle sebe měli sbaleny kufry a vypadali, že se snad (v Nellyho nejčernějších představách) chystají do této domácnosti přistěhovat. Nellyho táta se však zatvářil, jako kdyby právě osobně potkal nějakou rockovou hvězdu.
"Pan Charles! Já jsem o vás četl! Vy jste ten špičkový psychoterapeut, parapsycholog a…"
"Rád Vás poznávám, pane Cartere," odvětil rychle ten cizinec, snad v rozpacích z tak vřelého přivítání.

Táta ztuhnul, neschopen dále mluvit a oči měl stále široce otevřené. Alex by se býval i vsadil, že ten neznámý člověk přivedl tátu do opravdového transu.

"Potřeboval bych s Vámi něco osobně probrat. Mohu dál?"
"J-j-j-jistě! Jen pojďte!" Táta udělal několik zbrklých zbytečných gest, která Mannyho rozesmála. Jeden z neznámých kluků po něm šlehl naštvaným pohledem.
"Rád bych si s vámi promluvil o samotě, pokud dovolíte. Ostatní zatím mohou počkat na chodbě," diktoval si sebevědomě podmínky ten cizinec. Alex, který byl zvyklý, jako druhý nejstarší člen rodiny, účastnit se všech důležitých porad a rozhodování, dal jasně najevo svou nevoli tím, že se odebral do svého pokoje a hlasitě za sebou práskl dveřmi, až se chudák Manny, vyvedený z míry nezvyklou situací, začal třást. Nikdo si ho však nevšímal. Na úzké chodbičce se teď proti sobě vyskytly dva tábory kluků, z nichž se ani jeden nebyl příliš ochotný seznamovat s protistranou.

Situace se změnila až za pár dusných a nekonečně dlouhých minut, kdy ze svého pokoje opětovně vyšel Alex a zcela bez bázně si oba dva cizí kluky zblízka změřil pohledem.
"Kdo jste?!" zeptal se jich.
"Co je ti do toho…" odvětil ten extravagantnější z dvojice. Vzhledem nápadně připomínal Alexova tátu.
"Cože???" zeptal se Alex a očima ho propichoval. Manny věděl, co přijde, a proto si začal rukama nervózně zakrývat obličej.
Naštěstí k ničemu nedošlo. Dveře dělící kluky od jejich táty a toho neznámého cizince se právě prudce otevřely, až Nelly a oba dva cizí kluci nadskočili.
"Tak co?" ptal se hned Alex táty. Odpovědí mu bylo pouze nervózní mlčení a tátovy trapné poloúsměvy. Táta se mu ani nebyl schopen přímo podívat do očí. Alex tušil, že se něco děje. Něco bylo sakra špatně, ale nikdo další neměl ani nejmenší ponětí co.

"Pojďte dál, kluci, táta vám chce něco důležitého říct," pobídl všechny přítomné ten cizí pán. Kluci pomalu vešli.
"Tati, co se děje?!" naléhal Nelly. Tátův obličej sebou začal mírně cukat.
"Necháme vás chvíli o samotě," rozhodl ten cizinec a odvedl si své kluky za dveře. Mezitím Alex hlasitě vzdychl, protože měl neblahé tušení, že snad něco hrozného provedl, ale ani zaboha nevěděl co.
Mýlil se. Neprovedl.

"Manny a Nelly, vy prý nejste moji synové," řekl táta nepřirozeně hlubokým, až skoro robotickým hlasem, a stále se upřeně díval do země. Pak mu začaly téct slzy. Nikdo kromě Alexe nebyl schopen žádné reakce.
"Počkej, počkej, takže tamti dva jsou prý tvý synové místo Mannyho a Nellyho?" odtušil Alex. Táta mlčky přikývl a vypadal, že se každou chvíli zhroutí. Tahle situace ho zjevně úplně odrovnala.

"JÁ JIM DÁM SYNOVÉ!!!" rozkřičel se Alex a vyrazil pryč z místnosti s takovou vervou, až někoho z nevítaných návštěvníků srazil dveřmi. Bylo mu to ale jedno. Nenáviděl ty cizí lidi, co se mu teď tak náhle měli dostat do života, a proto se rozhodl, že s nimi nikdy nepromluví. Věděl, že zároveň se svým odchodem z místnosti nechává tátu ve štychu, ale to ho také nezajímalo. Přál si vypadnout. Chtěl pryč.

Nelly se na to díval jinak. Chvíli mlčky pozoroval rozrušeného tátu, ale pak se bez jakékoli silné emoce zeptal, co teď s ním a s Mannym bude. A protože dveře po Alexově spěšném odchodu zůstaly otevřené, do hovoru se přišel vložit i ten cizí pán.

"Půjdete ke mně bydlet. Jsem bohatý, takže u mě budete mít všechno, co si budete přát, a už nikdy nebudete muset pracovat."
Jestli čekal, že tímto oba kluky oslní, byl na omylu. Nelly sice vypadal šokovaně v pozitivním slova smyslu, ale autistický Manny nijak zvlášť nadšený nebyl.

Po několika hodinách teskného loučení a příprav odváděl ten cizinec Mannyho s Nellym do jejich nového domova.
'Super,' pomyslel si Nelly nasedaje na zadní sedadlo blyštivého luxusního vozu, okolo kterého se na ulici i za nočního světla pouličních lamp shromažďovali zvědavci.

Něco ale nehrálo. Do mysli se mu dral nepatrný, avšak velmi dotěrný alarmující pocit, že to, co se děje, je předzvěstí něčeho neuchopitelně divného až děsivého. Poté, co vkročil do vozu a usedl pohodlnou sedačku, už ale věděl, že není cesty zpět…
 

Be the first one to judge this article.

Poll

Je ten neznámý psychoterapeut opravdovým otcem Mannyho a Nellyho?

Ano
Ne

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement