Novinka!/New! Máte rádi knihu Paranorma! Art? Až do 17. 1. máte jedinečnou příležitost navštívit výstavu její téma! Více informací zde:

Kniha Paranorma! Art od Selfish Platinum zdarma ke stažení!

Kniha Osude, jsem vinen? od Selfish Platinum zdarma ke stažení!


Paranorma! Art - Kapitola IV

13. february 2016 at 23:07 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola IV - Setkání se Star

Manny se oslavy na jachtě neúčastnil. Hned ráno si s ním totiž zašel promluvit nový táta, který již věděl o Mannyho problémech s autismem, a proto ho nechtěl zatěžovat novými zážitky. Nový táta, pan Charles, ho také zavedl do své soukromé knihovny, což byla místnost s pohodlným křeslem a tunami zajímavých knih. To Mannymu udělalo obrovskou radost. Charles k němu byl hodný a velmi laskavý, a Manny už teď věděl, že je to asi ten nejlepší psychoterapeut na světě.

"Vrátím se z jachty dřív, protože od pěti mám sezení s jedním klukem, a na tebe bych si mohl udělat čas hned v šest dnes večer, co říkáš?"

Manny mlčel, protože nebyl zvyklý mluvit, a to, že na něj mluvil ještě skoro cizí člověk - i když jeho táta - ho uvádělo do vnitřních rozpaků.
"Autismus pro mě není žádný problém, brzy se ho zbavíš," pokračoval Charles, "jsou daleko horší případy, a všichni to nakonec překonali. Například ten, co ke mně dneska přijde, na tom byl daleko hůř. Hluboké deprese. Sebepoškozování, a tak. Nakonec se z toho dostal, a teď už se i směje. Seznámím tě s ním."


Třiadvacetiletý Royce seděl na zadním sedadle auta a prohlížel si své hubené, hluboce zjizvené ruce. Cestou na terapii ho vezl řidič, jehož Royceova rodina zaměstnala a kterého Royce nenáviděl. Ne, že by mu vadil jako člověk - ten řidič si ho kromě pár zdvořilostních frází vůbec nevšímal - ale právě pocit té odtažitosti a pouhých chladných obchodních vztahů se Royceovi příčil.

Před dvěma a půl lety si Royce sáhl až na dno. V záchvatu pokusů ublížit si ho našli rodiče a on se zcela vyčerpaný, bolavý, a až nevysvětlitelně nešťastný probudil na chladném nemocničním lůžku. I přes všemožnou snahu doktorů o jeho úplné psychické a fyzické vyléčení mu na obličeji a na rukou zůstala hluboce znatelná památka na onu osudnou noc, a on, ačkoli byl v jádru hodný, nyní své okolí odpuzoval. Trpěl naprostou osamělostí a zoufalstvím. Jeho jediným útočištěm byly terapie a společná setkání s těmi, kteří si prošli něčím podobným. Ve skutečnosti ale nikdo z nich Royce nechápal. Nikdo na tom totiž nebyl tak špatně.

Další vážnou krizí si Royce prošel před půl rokem, kdy přišel o iluzi něčeho, na čem jediném mu ještě záleželo. Ve své osamělosti si Royce oblíbil tenkrát nového umělce Da Master's Production - rappera jménem YoungAndBeatz - ve kterém viděl nedosažitelný vzor a potencionálního kamaráda. Royce si představoval, jak se jednoho dne s YoungAndBeatz setká, jak se s ním YoungAndBeatz nerozlučně skamarádí, a možná ho zavede do Da Master's Production, a Da Master pak třeba Royce zaměstná jako grafika. Ostatní mladí lidé se Royceovi po té nehodě posmívali nebo vyhýbali, ale on věřil, že právě YoungAndBeatz bude jiný. Svěřil se s tím svému terapeutovi.

"Já se s Da Masterem znám a YoungAndBeatz pod ním pracuje - možná bych ti s ním mohl sjednat schůzku, ale zatím raději nic neslibuji," řekl tenkrát terapeut, jehož příjmením bylo shodou okolností pro nás již známé "Charles".

Royce byl tenkrát nesmírně nadšený. Byl přesvědčený, že to s ním jeho terapeut Charles myslí dobře, a zároveň se mu měl splnit jeho sen!… A za ním možná další přání… a další… a další a další a další! Už mu bude na světě jenom dobře.

Den návštěvy Da Master's Production konečně nastal. Royce byl zaveden do obrovské čekací haly, kterou tu a tam proudily skupinky grafiků, producentů, a vlastně všech, kteří byli v Da Master's Production zaměstnáni. Royce dychtivě osaměle čekal a zprvu si nevšímal posměchu a narážek všech kolemjdoucích. Po hodině a půl už se ale čekání stalo nesnesitelným. Royce si upřeně prohlížel dárek, který přinesl pro YoungAndBeatz - výstavní pozlacenou repliku mikrofonu - a uvědomoval si, že kdyby YoungAndBeatz vůbec nepřišel, tak by Royce tuhle věc zahodil - nesnesl by totiž pohled na symbol svého největšího zklamání.


Po následujících pěti nekonečných minutách se YoungAndBeatz konečně objevil. Nebyl ale sám. Byl v hloučku dalších tří chechtajících se rapperů, které Royce znal z videí.

"To sis vážně myslel, že mám chuť se s tebou setkat?" zvedl YoungAndBeatz s hranou lhostejností obočí a jeho početný doprovod se sborově rozchechtal.
Royce ucítil, jak mu do obličeje stoupá horkost.
"…Já…," vydal ze sebe, neschopen dalších slov. YoungAndBeatz ho přerušil.
"Já mám hooodně fanoušků," prohlásil YoungAndBeatz ledabyle, "a setkat se se mnou je pro všechny z nich největším snem. Nesplnitelným snem. A ty sis asi myslel, že jseš někdo víc než oni. Že z tebe padnu na kolena nebo co?! Jak sis to vůbec mohl myslet?"
Ostatní se znovu zachechtali a YoungAndBeatz se řezavě zasmál s nimi.
"Měl by ses na sebe pořádně podívat, a pak zalézt někam, kde nebudeš nikomu otravovat život. Jsi totiž zbytečný. Zbytečný a úplná nula. Nazdar."

YoungAndBeatz se společně s pobaveným hloučkem otočil zády a za řezavých poznámek svého doprovodu se stále chechtal a jeho smích a uštěpačné poznámky se rozléhaly chodbou, i když už nadobro zmizel z dohledu. A pak se Royceovi tyto urážky ještě týdny a týdny rozléhaly hlavou, až do té doby, než se jednoho dne za pomoci terapeuta, a zároveň kamaráda Charlese dokázal nad nesnesitelně krutý zážitek alespoň trochu povznést. Už si fyzicky neubližoval, ale ten pozlacený mikrofon si nechal, a díval se na něj vždy, když se zrovna hluboce nenáviděl.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement