Kniha Paranorma! Art od Selfish Platinum zdarma ke stažení!

Kniha Osude, jsem vinen od Selfish Platinum zdarma ke stažení!

Najdete je na webu ctenizdarma.cz v sekci "Knihy". K dispozici jsou formáty PDF, epub a mobi.

February 2016

Hudební překvapení roku 2015: WSTRN - In2

29. february 2016 at 1:00 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum doporučuje
Věřili byste, že s jediným správným hitem můžete dobýt svět? Věděli, já vím. Důkazy, že to lze, jsou více než jasné a bezpočtu umělců se to již povedlo. Vzpomeňme třeba na rappera Pras, který dobyl playlisty světových rádií s písničkou Ghetto Supastar nebo na britského Meridian Dan, jenž se prozměnu prosadil s German Whip.
Co když se ale tím správním hitem stane hned první písnička, kterou vypustíte do éteru?

WSTRN se to povedlo. Skupina, složená ze dvou rapperů a jednoho zpěváka, opravdu v roce 2015 dokázala téměř nemožné a udala tak britské hip hopové tvorbě novou fazónu a směr. Doufejme, že před sebou tito mladí umělci mají zářnou budoucnost a že jejich stáva nevyhasne tak rychle jako byla zažehnuta. Podle mého názoru si úspěch rozhodně zaslouží a přál bych jim ho i do dalších produktivních let.

Zpověď: Jak jsem v životě kvůli rapu málem skončil na dně (true story)

28. february 2016 at 1:00 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum
Začalo to mým přijetím na poměrně prestižní střední školu v zahraničí. Ano, paradoxně.
Nechtělo se mi tam. Na domácí střední škole jsem již byl zvyklý, bavilo mě to tam, měl jsem tam kamarády a zároveň jsem stíhal všechno se naučit a ještě si najít volný čas na další aktivity. Proč tedy něco měnit? Přijímací zkoušky do zahraničí jsem zkusil spíše z důvodu, abych okolí ukázal, že na to mám, ale rozhodně jsem tam neplánoval opravdu odjet...

Vzali mě. Chtěl jsem příležitost odmítnout, ale tlak okolí byl silnější. Nakonec jsem se ocitl daleko od domova, a navíc v rámci kolektivu, složeného z převážné části z holek, do kterého jsem absolutně nezapadal. Někteří spolužáci byli fajn, ale hodně lidí z "těch vybraných" mi nesedlo. Začali se mi posmívat, že jsou téměř všichni, včetně holek, postavou vyšší než já. Nejprve to byly takové ty nevinné narážky, ale jejich četnost mě nakonec dostala do mírných depresí a pochybností o sobě samém.

Vždy jsem rád poslouchal rap a měl jsem bezpočet oblíbených rapperů. Býval bych si nemohl vybrat, komu v rámci rapu fandím nejvíc, protože tvorba každého z nich byla něčím originální a zajímavá. Můj názor se však v té době vlivem okolností změnil.

'Lil' Wayne,' napadlo mě. Ten je také poměrně malý, ale lidé jeho výšku neřeší a mají ho rádi takového, jaký je. Navíc je zábavný, skvělý a dalo by se říct dokonalý... A bylo rozhodnuto! Začal jsem 24/7 fandit Waynovi a ostatní rappery jsem téměř přestal poslouchat. Už jsem si najednou nepřipadal sám, narážky na svou výšku jsem najednou začal brát spíše jako lichotku, začal jsem navštěvovat všechny možné hudební kroužky, abych se zdokonalil ve své vlastní hudební tvorbě, a byl jsem opět spokojený.

Netrvalo však dlouho a já se ocitl znovu v depresích. Personál školy na nás, cizince, občas začal být zlý a já tak musel čelit situacím, na které jsem absolutně nebyl zvyklý. Nikdo na mě dříve totiž nekřičel, natož pak ne autority, které musíte chtě nechtě poslechnout. Nechápal jsem to. Vždyť jsem byl slušný, snažil jsem se všem vyhovět a nedělal jsem nic špatného.

O to víc jsem začal sledovat Waynovu tvorbu, a vzhledem k tomu, že mám zřejmě jisté mírné autistické sklony, jsem dokázal poslouchat třeba jednu písničku stále a stále dokola. Ve škole jsem si připadal jako problémový vyvrhel společnosti, kterého nemá nikdo rád (což samozřejmě nebyla tak pravda), a o to víc jsem se začal ztotožňovat právě s Lil' Waynem.

A pak to přišlo! Najednou jsem si začal připadat slabý, ošklivý a neschopný. Začal jsem obdivovat Waynovu schopnost čelit bolesti tím, že má tolik tetování, a toužil jsem si dokázat, že i já jsem 'drsňák', kterého žádná bolest nerozhodí. Na tetování jsem sice nešel, ale začal jsem za každou nepříjemnou situaci ve škole sám sebe trestat. Situace se pak ještě více vyhrotila tím, když jsem byl personálem školy křivě osočen z něčeho, co jsem neudělal, a ve škole, a tím i v celém mém životě (protože tam škola vlastně představovala všechno a nebylo z toho úniku) jsem se ocitl opravdu v koncích všech sil.

Začal jsem až nezdravě imitovat Waynův styl - oblečení, styl, způsob chůze - a okolí místo toho, aby mě upozornilo, že se se mou něco děje, že je něco špatně, ze mě mělo tak akorát psinu. A já se tak čím dál více propadal do zajetí své vlastní představivosti. Bylo to až děsivé.

Nakonec všechno naštěstí dopadlo dobře. I když jsem se na krátkou dobu ocitl (aniž bych si toho byl pořádně vědom) ve spárech iracionality, přímo "za pět minut dvanáct" jsem si našel nové přátele, díky kterým jsem se ze všeho "vyhrabal". Naštěstí pro mě jsem za dobu svého poblouznění neudělal žádnou nerozumnost, takže vzpomínka na to období se na mě podepsala pouze ve formě pár neznatelných jizev. Tetování dodnes žádné nemám.

Právě tyto mé zkušenosti se staly jednou z inspirací pro mou literární tvorbu - knížku jménem Paranorma! Art, kterou po částech publikuji zde na blogu. Díky nim jsem do příběhu zasadil postavu Royce, který má sklony k sebeubližování, a zároveň se ocitá sám ve vysoce manipulativním prostředí, které nechápe. Příběh je sice trochu nadsazený, ale základní myšlenky zůstávají stejné.

Mimo jiné také sám hudebně tvořím, protože bych chtěl dokázat, že rap se obejde bez všch těch destruktivních věcí okolo.

Chcete mě podpořit?

Okomentujte moji tvorbu, dejte mi na YouTube palec nahoru nebo prostě šiřte tento článek nebo moji literární tvorbu dál.
Vaše podpora pro mě hodně znamená.

Pokud chcete, zkuste také něco vytvořit sami, pošlete mi odkaz a já Vaši tvorbu také rád podpořím.
Díky!


Pras - Ghetto Supastar (CD) - recenze

27. february 2016 at 1:00 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum doporučuje
Americký rapper Pras sice nemá takový věhlas jako jiní světově proslulí umělci, ale to mě rozhodně neodradilo ke koupi jeho CD s univerzálně známým hitem Ghetto Supastar.
A první dojem?
Zklamání... Zdálo se mi, že ostatní jeho tvorba působí poněkud mdle a ani instrumentální doprovod v sobě na první poslech neměl "ten správný říz". Moje rozčarování však trvalo jenom chvíli. Hned druhý poslech vše zachránil - začala se mi hodně líbit Prasova povedená písnička Blue Angels a zároveň jsem se s chutí zaposlouchal do důmyslně sepsaných textů. Chvíli to sice trvalo, ale Prasův hlas jsem si nakonec oblíbil natolik, že jeho tvorbu již několik let pravidelně a rád poslouchám.
Rozhodně doporučuji!

Paranorma! Art - Kapitola IX

26. february 2016 at 1:00 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola IX - Co když...

Roger si té proměny všiml. Když si prohlížel tvář svého nejlepšího kamaráda YoungAndBeatz, něco se mu na ní nezdálo. Mladý rapper býval vždycky veselý, divoký, někdy vznětlivý, jindy zase nadšený. Ale živý, vždy býval živý. Ten, s kým se setkal Roger dnes, měl to toho YoungAndBeatz, kterého znal, hodně daleko. Prázdný pohled, matné bělmo očí... YoungAndBeatz zkrátka vypadal, jako kdyby to vůbec nebyl on.

Roger se mu právě chystal poblahopřát v postupu na čtvrté místo v žebříčku Da Master´s Production, ale teď si to rozmyslel. Místo toho raději mlčel a nastartoval motor, aby mohl YoungAndBeatz urychleně odvézt domů.
"Počkej, ještě Charles," řekl nevýrazně YoungAndBeatz a Roger motor opět zhasnul. Místo toho zapnul rádio.
"Vypni to, prosím tě," zaprosil mdlým hlasem YoungAndBeatz.
"Proč, je ti špatně?"

YoungAndBeatz neodpověděl. Ani nemusel. Roger si odpověď domyslel sám. Při pohledu na mladého rappera ho ale překvapilo, jak křehkým dojmem vlastně ve skutečnosti působí. Jeho na klíně volně položené ruce vypadaly, jako kdyby mu ani nepatřily a jeho celkové vzezření prozrazovalo náhlou ztrátu zájmu o svět. O všechno. Jako kdyby svět byl jen temné místo, odkud úpěnlivě toužíte uniknout, ale nevíte kam. A ani nemáte kam. Jako kdyby vaše existence byla jen série nikdy nekončícího utrpení a žalu, ve které když se utápíte, tak se ostatní dívají. Jenom dívají a nepomáhají. Nepomáhají a vy se stále noříte hlouběji a hlouběji do ničivé prázdnoty své mysli...

"Co dělá v Da Master´s Production Charles?" obnovil velmi jednostranou konverzaci Roger.
"Nevím, něco."
"Co?"
Následovala krátká pauza, při které se YoungAndBeatz hluboce nadechoval, aby měl síly k emocionálnímu výbuchu.
"NESER SE DO TOHO! A NESER SE DO NIČEHO, CO SE DĚJE UVNITŘ, PROTOŽE DO TOHO TI NIC NENÍ!!!"

"Koukám, že tady máte nějak dusno..." Charles právě nastupoval zadními dveřmi do auta. Následovala velmi dlouhá a trapná chvíle ticha, při které se všichni tvářili jako na pohřbu, a jediný Charles se mírně pousmíval. Jako kdyby měl z něčeho radost. Jako kdyby ho něco nesmírně potěšilo...

"Gratuluju, že ses v žebříčku posunul na čtvrtý místo, jseš můj chlap," pochválil nakonec Roger YoungAndBeatz, aby rozřízl dusné vteřiny ticha.
YoungAndBeatz se nadechoval k tomu, že něco řekne, ale pak jen mírně zakroutil hlavou a pevně semknul rty.
Do řeči se ovšem dal Charles: "No jo, podotkl, nedivím se, že neodpovídá, říká se totiž, že čtvrté místo je to nejhorší... To jste totiž NA ŘADĚ a jen čekáte, kdy to přijde... No jo, je těžké stoupat nahoru a je velice lehké ztratit se a zůstat zapomenut..." pronesl se zjevným úsměvem na tváři Charles.
Roger se na něj prudce otočil: "To má bejt výsměch?!" zeptal se důrazně.
Charles se stále jen usmíval.
"Co se tam uvnitř vlastně stalo?!" zajímal se zmatený Roger.
"Nic, jenom to, že YoungAndBeatz povýšili," prohlásil nevinně Charles a tvářil se nadmíru pobaveně.
"Ale zjevně z toho nemá radost... Tak co se děje?!" naléhal dále Roger.
"Nic," ukončil konverzaci sám YoungAndBeatz, odepnul si bezpečnostní pás, otevřel dveře a zmizel do tmy.
Roger nechápal. "POČKEJ!" zavolal za svým kamarádem. Ten se však ani neotočil.
"Kašli na něj, jedem!" zavelel Charles, "něco se frajírkovi nelíbí a už trucuje."
Rogerovi nezbývalo, než nastartovat motor a nechat svého nejlepšího kamaráda napospas tmě a osudu. ´Však se pro něj hned vrátím´, pomyslel si a hleděl se otravného Charlese co nejdříve zbavit.

Roger tušil, že za divným chováním obou dvou vězí zřejmě Charlesova nevraživost k faktu, že Da Master zaměstnává YoungAndBeatz, zatímco o Charlesova Mannyho nakonec ani pohledem nezavadil. Roger si domyslel, jak moc chce Charles, aby jeho vlastní syn pracoval v Da Master´s Production a jak moc touží jeho prostřednictvím po uspokojení svých vlastních tužeb a pocitů z mladých let. Tak už to asi otcové dělají. Koneckonců, vždyť YoungAndBeatz měl být společně s Rogerem ten, kdo Mannyho do Da Master´s Production protlačí...
Jedna věc či myšlenka ale Rogerovi unikla...
Co když tady o Mannyho nakonec vůbec nejde... co když je to všechno jen hra, zástěrka, která má skrýt něco tak děsivého, až to přesahuje všechny lidské smysly?

CO KDYŽ...?

Paranorma! Art - Kapitola VIII

25. february 2016 at 1:00 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola VIII - Skrytý význam slov

Royce asi pět dní nevytáhl paty z domu. Ba co víc, začal se velkým obloukem vyhýbat veškerým sdělovacím prostředkům - nesledoval internet ani televizi - a všechen čas trávil posazený stále v jedné pozici, ve které se snažil zahnat šedé myšlenky. Jeho svědomí se mu však neustále připomínalo a on věděl, že kdyby býval nelhal, byl by jinému člověku nemusel zničit život. To, co svou nerozumností udělal, bylo naprosto neomluvitelné, ale Royce už si nyní nebyl jistý, co je vlastně správné a co nikoliv. Všechno, všechen svět mu teď splývaly do jedné složité mozaiky, které nerozumněl. Byl v koncích.
Jedinou nadějí byla jako vždy terapie. V pátek Royce čekalo skupinové sezení, na které se poslední dobou těšil jenom kvůli Mannymu. Dnes už se ale netěšil vůbec na nic.
"Představ si," oslovil Manny Royce těsně před terapií, když si Royce vedle něho s těžkým srdce sedal na židli, "znám se s CityGold! Víš, kdo to je, že jo? Byl jsem za ním v Da Master's Production, a sice jsem tam na něj asi půl hodiny čekal, ale pak přišel a jsou z nás velký kamarádi!" chlubil se nadšený Manny. Zřejmě se potřeboval někomu vypovídat.
"Gratuluju," pronesl hořce Royce a tiše Mannymu záviděl jeho naivitu.
"Dokonce mi dal i autogram a vyfotili jsme se spolu. A od tý doby si furt píšeme..."
Royce se zarazil: "Fakt?"
(To by ale znamenalo, že CityGold nevyhodili, jak se Royce až do teď mylně domníval.)

"Jo, dal mi svoje číslo a hned druhý den mi sám od sebe napsal a..."
Royce Mannyho náhle přestal vnímat. Do místnosti totiž vstoupil Charles, který za rameno vedl nějaké další individuum, které se třáslo a vypadalo, že se každou chvíli zhroutí...
"Tady si sedni, Terrenci," zaslechl Royce Charlese, a pak se mu div že nezastavilo srdce. Poprvé se pořádně podíval tomu nešťastníkovi do obličeje a BYL TO...
NE, TO SNAD PŘECE NEMŮŽE BÝT PRAVDA....

"Manny!" strčil Royce do svého kamaráda, "podívej, vždyť to je, vždyť to je..." Royce nenacházel slov.
V tom však Mannymu zazvonil mobil a Royce zahlédl zprávu na displeji, která identifikovala volajícího jako "CityGold".
"Ahoj!" zahlaholil Manny do telefonu, vstal a veselým krokem se vzdaloval.
Royce si promnul oči a nechápal. Až do teď byl téměř přesvědčený, že ten nový kluk - Terrence - je ve skutečnosti sám nešťastný a zhroucený, ale přesto poznatelný CityGold! Ale to jsou asi ty bludy, o kterých mluvil jeho terapeut Charles. Royce si teď byl jistý už jenom jednou věcí - že už sám sobě nevěří.
----------------------
Hned doma Royce čekalo něco ještě podivnějšího. Tedy jak se to vezme. No, zkrátka, ležel tam pečlivě zabalený balíček na rubu s jeho jménem.
"Kdo by mi co posílal?" podivil se Royce, který kromě Mannyho neměl téměř žádnou spřízněnou duši. V hlouby duše však i po těch všech křivdách a nedorozumněních, aniž by si to zcela uvědomoval, toužil, aby mu ten balíček býval poslal sám jeho idol - YoungAndBeatz.
S vědomím této spíše nereálné trochu hříšné myšlenky Royce balíček ve svém prostorném pokoji rozdělal. Na vrchu ležela vytržená stránka z novin, na které stálo:
Da Master's Production přivítá nového člena! Sexy dívka z produkce se stává novou posilou v patnáctičlené rapperské elitě!
Royce si nechápavým pohledem důkladně prohlédl fotku. Ta holka se mu líbila, ale nijak ji nepoznával. Nechápal, proč by mu tohle někdo posílal. Automatickým pohybem rozložil novinový list, aby se začetl dál, a v tom si všiml, že někdo rudě červeným fixem zakroužkoval seznam všech patnácti rapperů v současnosti působících v Da Master's Production.

Royce už tušil, kam to všechno směřuje...
A opravdu! CityGold mezi nimi chyběl!!! Roycovi se div že nezastavil dech.
Royce odložil noviny, a všiml si, že pod nimi byl ještě malý papírek, s tužkou načáraným, trochu kostrbatým naštvaným nápisem: NENÁVIDÍM TĚ, STALKERE!
Už o tom nebylo pochyb. Ten nenávistný balíček byl opravdu od YoungAndBeatz.
… A na dně ležel mikrofon. Ten pozlacený mikrofon, v který dával Royce takové naděje, že YoungAndBeatz udělá radost!
A teď byl zničený.
Zřejmě zlostí.
Royce s ním také prudce mrštil a do očí mu vstoupily slzy. Nechtěl přece, aby to takhle všechno dopadlo. To přece nebyla jeho vina...
Se zamlženýma očima si všiml, že z toho spropadeného zničeného mikrofonu NĚCO MALÉHO VYPADLO... Zvědavost mu nedala... Snad nějaký brouk...

SD karta!!! Royce ji rychle strkal do svého mobilu a vzrušením ani nedýchal.
Musí tam přece být něco, co nikdo jiný nemohl vědět a co YoungAndBeatz chtěl Roycovi nenápadně naznačit...
Srdcervoucí zklamání z obsahu balíčku se jakoby zázrakem rozplynulo a Royce stál na pokraji nové záhady...

Nejlepší tvorba od Ace Hood (dle Selfish Platinum)

24. february 2016 at 1:00 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum doporučuje
Ace Hood sice nepatří k mým nejoblíbenějším rapperům, ale najdou se od něj i takové kousky, na jejichž poslech se opravdu těším.

3) We On

Rychlý a rytmický song, který nemá chybu. Ace Hood má navíc skvělý hlasový přednes.

2) Overtime ft. Akon, T-Pain

Správně motivační song a video. Pouštím si ho vždy když se potřebuju povzbudit k něčemu, co se zdá navenek nemožné. A jak song správně radí, úspěch se nakonec dříve nebo později dostaví...

1) Buggatti ft. Future, Rick Ross

Kdo nezná "Bugatti" od Ace Hooda, ten snad nezná současný rap vůbec. Tahle písnička se už tři roky hraje v rádiích a zaznívá v hudebních televizích po celém světě. A myslím si, že bude ještě hodně dlouho trvat, než lidi omrzí...


Paranorma! Art - Kapitola VII

23. february 2016 at 1:00 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola VII - Konec?!

O pár dní později nastal pro Royce den D. Konečně se rozhodl sám, na vlastní pěst navštívit Da Master's Production, vyžádat si CityGold, promluvit si s ním a dobrat se tak pravdy.

Royce se prohlížel před zrcadlem. Jizvy na obličeji se mu potařilo zamaskovat tak, že vypadaly jen jako mírné nerovnosti na jinak téměř hladké tváři. Dokonce se i lépe oblékl, aby mezi ty všechny umělce dopře zapadl. Teď už se mu nebude nikdo smát. Teď ne.
"Jdu za CityGold," prozradil sebevědomě za velkým pultem v obrovské hale Da Master's Production jakési sekretářce. Ta se pak zadívala do svých poznámek.
"Jste tu trochu brzy, ale to nevadí, CityGold za chvilku přijde," řekla, zvedla telefon, a příjemným hlasem komusi cosi oznámila. Royce se tím nenechal vyvést z míry - třeba totiž právě volala CityGold, aby přišel - rozhodl se tedy čekat.
Ani ne za minutu k němu přicházel kluk se zářivými zlatými vlasy smotanými vzadu do úledného drdolu a fialovou kšiltovkou.
"Ahoj Manny, tak už jsem tady," pozdravil překvapeného Royce, "trochu tě tady provedu."
Royce v té chvíli nebyl schopen slova, ale rozhodně se také nechtěl prozradit. Když už tomu náhoda tak chtěla, aby ho CityGold omylem považoval za Mannyho, hodlal to nechat tak.
"Víš, Da Master se dozvěděl tvůj příběh s tím, jak jsi to měl těžké, že jsi se ocitl v adoptivní rodině, jak sis prošel autismem, a nakonec se z toho skvěle dostáváš," řekl CityGold, "a tak ti to tady chtěl trochu ukázat. Doufám, že se nezlobíš, žes sem musel přijet, a že se ti tady u nás bude líbit. Jinak, já jsem CityGold a mezi všemi patnáct rappery, kteří v Da Master's Production jsou, se zatím držím na čtvrtém místě v popularitě. YoungAndBeatz, kterého jsem slyšel, že znáš, je stále pátý."
Royce přikývl.
"A co ty, nepřemýšlel jsi někdy, že by ses taky stal umělcem?" zeptal se přátelsky CityGold.
"No... ani ne," odpověděl zmatený Royce. Bylo pro něj značně těžké hrát roli Mannyho, ale stále na hru přistupoval.
"To nevadí," řekl CityGold, "Da Master stejnak zatím žádné nováčky nehledá. Všech patnáct rapperských míst je už stejně obsazenejch. Ale i přesto můžeme být kamarádi. Pojď, ukážu ti místnost, kde natáčíme videoklipy."
Chvíli mlčky kráčeli jednou z chodeb, a poté CityGold otevřel těžké dveře a vpustil Royce do prostorné místnosti se zelenými stěnami a spoustou kamer. Na place zrovna stál velice povědomý rapper, který si také CityGold s Roycem hned všiml.

"Royi!" zavolal překvapeně. Byl to YoungAndBeatz.
"Royce," opravil ho kluk, o kterém byl CityGold až do této chvíle přesvědčený, že je to Manny.
"Kde je Manny, neměl jsi ho náhodou dneska tady nastarost?" zeptal se YoungAndBeatz CityGold.
CityGold se zarazil: "Já myslel, že je to tenhle. Tvrdil jsi mi přece, že jsi Manny, nebo ne?" otočil se směrem k Roycovi.
"TO, DOPRDELE, NENÍ MANNY, a jestli to honem nenapravíš, tak máme oba dva OBROVSKEJ PRŮSER, a víš přece, CO TO ZNAMENÁ!!!" začal panikařit YoungAndBeatz.
"DĚLEJ, JDEME!" popadl CityGold se značně vyděšeným obličejem Royce za ruku a poklusem ho táhl pryč. Na chodbě však ve svém úprku narazil na samotného Da Mastera! TO BYL KONEC! CO TEĎ?!
"TO SE MI SNAD ZDÁ??!!," zvolal teatrálně Da Master, "KDE JE??!!"

"Já..." CityGold byl téměř neschopen slova, "já myslel, že je to tenhle..." hlas se mu třásl a do očí se mu draly slzy zoufalství. Stejně jako YoungAndBeatz, i on věděl, co následuje po tom, když někdo udělá v Da Master's Production průser. Bylo to to nejhorší, co se vám může stát. Mělo to být něco tak hrozného, za co celá ta sláva ani trochu nestála. Mělo nastat opravdové peklo.
"TAK TEĎ JSI U MĚ NADOBRO SKONČIL, TY JEDEN SPRATKU. JSEŠ NULA, ÚPLNÁ NULA, A TY TO MOC DOBŘE VÍŠ!!!

CityGold se hořce rozbrečel a Royce měl chuť se zabít, protože nesnesl pohled na to neštěstí, které svou lží a neopatrností způsobil. Mimo to mu ale připadalo, jako by už podobná slova v minulosti slyšel... Royce se raději dal na rychlý ústup a všechnu tu spoušť, co sám zažehl, nechal za svými zády. Nedokázal totiž unést zodpovědnost za svou chybu. Modlil se však, aby se z toho průšvihu nešťastný CityGold nějak vysekal. Ale to už se zřejmě nestane...

Paranorma! Art - Kapitola VI

22. february 2016 at 1:00 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba

Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola VI - Podivný důkaz lži

O týden později čekal i Nelly na terapii. Psychoterapeut a zároveň jeho nový táta Charles mu vysvětlil, že dispozice k poruchám se často u rodin přenášejí, a proto by prý rád Nellyho preventivně vyšetřil. Nejprve následoval rozhovor, co Nellyho trápí.

"Nic," pronesl lhostejně Nelly, kterému Charlesův nápad ohledně terapie i pro něj připadal stále více absurdní. Manny byl narušený, to bylo jasné už od začátku, ale on, Nelly nikdy žádnou psychoterapeutickou pomoc nepotřeboval. Ani v náznaku. Charles vytušil jeho pochybnosti.

"Tohle je standardní postup. YoungAndBeatz tím taky prošel, než ho zaměstnali u Da Master's Production," vysvětloval.

Nelly se mírně zamračil. Tady Charles ťal do živého. Proč by právě jeho brácha Manny, kterého stav se již díky terapiím mnohonásobně zlepšil, měl být žádaný právě do Da Master's Production jako umělec, zatímco on, Nelly, s totožnými schopnostmi, ale bez jakýchkoli psychologických a jiných komplikací, by měl být jednoznačně odmítnut? To přinejmenším nedávalo smysl.

"Proč mě tam taky nechtějí a přitom tolik chtějí Mannyho?" zeptal se Nelly.
"Víš...," zamyslel se Charles, "Da Master's Production je trochu specifická. Pokud se Da Master's rozhodne, že někoho chce, tak ho prostě chce, a i kdybys ty byl sebelepší, a on se rozhodl, že tě tam nechce, tak se tam prostě nedostaneš."
"A proč chce teda Mannyho? Vždyť by mohl mít mě - jsme dvojčata, takže by to vyšlo nastejno."
"A možná, že taky nevyšlo," oponoval Nellymu Charles, "uznávám, že Da Masterovi taktiky výběru uchazečů jsou trochu zvláštní, ale jak ho znám, tak je určitě za každou z nich nějaký pádný důvod."
"Vždyť Manny ani není uchazeč! Vždyť se tam sám nehlásil. Tak proč ten zájem?" divil se Nelly.
"Možná Da Master věří, že když má někdo nějaký vnitřní problém, tak je to většinou vykompenzované nějakými zvláštními schopnostmi."
"To je blbost," odtušil Nelly.
"Ne tak docela, někdy to funguje..."
"Takže musím být blázen, abych se tam dostal???" Nelly se nestačil divit.
"To jsem neřekl."
"YoungAndBeatz byl taky trochu 'zvláštní', než se tam dostal?" zeptal se Nelly s nádechem ironie v hlase.
"Nebyl, byl na tom asi tak jako ty," řekl Charles.
"Tak proč mě tam, doprdele, nechtějí?!" Nelly začínal být zoufale rozčílený. Asi byl vážně čas na terapii.

Terapie, i když Charles dělal všechno, co mohl, aby byla pohodlná, Nellymu připadala značně nepříjemná. Charles ho nejprve položil na prostorné lehátko, pak mu nasadil na hlavu nějaké sondy a za promítaných obrazů na stropě a zvuku relaxační hudby Nellyho uspal. Ale ne úplně. Ještě předtím, než Nelly upadl do hlubokého spánku, ucítil vzadu na hlavě nepříjemné ostré štípnutí. Něco znepokojivého ho přitom napadlo, ale hned na to zapomněl co...

---------------------------------------------------

Royce seděl doma u počítače. Již dlouhou dobu se po značně nepříjemném a nadmíru trapném zážitku úpěnlivě vyhýbal všemu, co se týkalo rapu. Dokonce se odepsal z odběru novinek od všech rapperů z Da Master's Production, ale to zjevně nepomohlo. Do mailu mu i přesto právě přišlo upozornění na půl roku starý videoklip rappera CityGold Da Master, který byl známý svými zlatými pseudodready. Royce, byť nerad, ze zvědavosti odkaz otevřel, a v tom ho čekal šok. CityGold měl v klipu velmi povědomé oblečení, které už na něm Royce viděl, když se s ním osobně setkal. Před půl rokem v Da Master's Production! To on byl jeden z těch rapperů, kteří se v čele s YoungAndBeatz přišli Roycovi vysmát do očí.

Tak přece jenom se tenkrát s YoungAndBeatz setkal! Nebyly to žádné bludy. Da Master's Production byla sice místními přezdívána jako sídlo samotného ďábla, ale Royce se rozhodl, že se tam musí ještě jednou vydat, aby se setkal s CityGold a zjistil pravdu.

A pokud zpřijde na to, že se s YoungAndBeatz tenkrát setkal a on se mu tak surově vysmál do očí a teď z něho ještě dělal blázna, pak mu jeho podraz nikdy neodpustí. Nikdy.

Top 5 hudebních videoklipů s high school tématikou

21. february 2016 at 3:42 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum doporučuje
Střední je nejlepším obdobím života. Alespoň tak se to říká...

5) Iggy Azalea - Fancy ft. Charli XCX

Móda, krásné dívky... zkrátka život na střední!

4) Silentó - Watch Me

Tenhle song mě upřímně štve, protože jeho text je tak jednoduchý, až je to skoro trapné. Nicméně videoklip to víceméně zachraňuje.

3) Lil' Wayne - Prom Queen

Lil' Wayne ve stylu rocku? Nezvyklé, ale jednoznačně cool!


2) Big Sean - IDFWU ft. E-40

Sportovci na střední to mají vždy jednodušší... vyhrávají trofeje a holky po nich šílí.

1) Huey - Pop Lock and Drop It

Typická střední. Rebelující studenti vs. přísní učitelé. Rozhodně stojí za shlédnutí.

Koncert Le1f v Praze

20. february 2016 at 20:13 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum doporučuje
V úterý 17. února 2016 jsem se byl v Praze podívat na koncert rappera Le1f. Akce se konala ve smíchovském klubu MeetFactory, a ačkoli se ještě ani zdaleka neblížil víkend, účast diváků byla více než slušná.
Kdo je vlastně Le1f?
Le1f je kontroverzním americkým rapperem, který se nebojí překračovat genderové stereotypy a otevřeně se hlásí k homosexualitě.
Jeho tvorbu znám již delší dobu z videí na internetu a musím přiznat, že se mi zpočátku ani trochu nelíbila. Na první poslech mě totiž odradil jeho obvyklý instrumentální doprovod ve stylu electro-beatů. Dále se musím přiznat, že jeho kontroverzní vystupování ve videoklipech, či snad spíše představa, kam až by jeho neobvyklost mohla zajít, mě vždy hodně odrazovala. Výsledkem bylo, že jsem ani jeden jeho videoklip nikdy nedokoukal až do konce.

Ptáte se, proč jsem tedy vůbec na koncert šel a nepočkal jsem si raději na dubnové vystoupení britského rappera Skepty?
Důvodů k tomu bylo hned několik.
Nejprve mě příjemně překvapila cenová dostupnost Le1fova koncertu. Zároveň se mi nechtělo čekat až na duben, a pak se tlačit v sále až k prasknutí přeplněném fanoušky. Také pokud bych si měl upřímně vybrat mezi britskou a americkou tvorbou, vždy jednoznačně upřednostním tu americkou. A posledním důvodem u mě byla určitá zvědavost. Jak jste asi již vytušili, nepatřím k přímo k velkým příznivcům umělců, kteří se otevřeně hlásí k lgbt komunitě, ale i přesto mě Le1f zajímal.

Jak se Le1f potýká s těžkým úkolem zůstat svůj i na vystoupení před davy diváků?
Je opravdu takový, jaký se prezentuje na internetu?

Je mnohonásobně lepší. Má osobnost, má styl a vyzařuje pozitivní energií. Do vystoupení dává všechno, ale zároveň se přizpůsobuje svému okolí. Skvěle reaguje na fanoušky, s nimiž občas navazuje oční kontakt, takže si v průběhu koncertu připadáte jakoby vtaženi do děje. Zejména pokud máte to štěstí a stojíte přímo pod pódiem. Jeho hudba je tak chytlavá, že při jejím poslechu skoro zapomenete na čas. Navíc koncert graduje a i když skončí, tak vám stále ještě probíhá v hlavě a vy si tak dosytosti vychutnáte umělecký zážitek. Takový byl můj dojem.

Co k tomu všemu dodat? Možná příliš řešíme kdo má jakou barvu vlasů, kdo je jak vysoký, kdo je autista, kdo je gay. Ale o to přece v rapu nejde. Nebo možná ano, ale až okrajově. Především jde o to být kreativní, dělat dobrou muziku a dokázat být sám sebou. A právě takový je i Le1f. A já jsem jeho novým fanouškem.


Selfish Platinum: rap vs. R'n'B? Rozhodněte!

19. february 2016 at 22:31 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum
Chcete od Selfish Platinum slyšet nové songy spíše ve stylu rapu nebo R'n'B?

Rozhodněte v anketě pod článkem (k anketě/poll se dostanete kliknutím na Add comment).


+ Aktuality: Těšte se v nejbližší době na zcela nový song a dále video k heaven's date!!!

Paranorma! Art - Kapitola V

18. february 2016 at 21:59 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola V - Neuchopitelnost reality

Bylo tři čtvrtě na šest večer a uvítací party na jachtě už pomalu ztrácela svůj význam. Už hodinu se kotvilo pouze u břehu, hosté již pomalu odcházeli, a i YoungAndBeatz s Rogerem už byli na cestě pryč. Dozvěděli se totiž, že Manny, kterého tolik potřebovali najít, se party vůbec nezúčastnil, a proto se ho chystali odchytit v čekárně před Charlesovou ordinací.

Když vstoupili dovnitř, jejich pohled padl na osamělého nahrbeného kluka, krčícího se na jedné ze sedaček. Lekl se jich a okamžitě zbrkle položil časopis, který si právě prohlížel; připadal si snad, že tím, že si ho čte, dělá něco špatného. YoungAndBeatz se podíval na Rogera, jako kdyby nevěděl, jak začít nebo jestli se vůbec dá s tímto chudákem nějak komunikovat. Roger jen povytáhl obočí. Sám netušil, proč by se Da Master zajímal zrovna o tohle individuum.

"Ty jsi Manny, že jo?" začal opatrně YoungAndBeatz.
Manny chvíli nehybně seděl, a pak sebou mírně cukl. S pohledem upřeným na zem mírně přikývl.
"Ahoj," pozdravil ho pro změnu Roger. Manny něco téměř neslyšně zamumlal, co jen vzdáleně znělo jako "ahoj".
"Já jsem rapper," pokračoval YoungAndBeatz, "…možná mě znáš z televize nebo z internetu."
Nastala chvilka trapného ticha.
Potom se Manny rychle a bázlivě podíval na YoungAndBeatz a vmžiku zase sklopil oči a koutky úst se mu začaly cukat nervozitou.
"Tak znáš mě?" ptal se znovu YoungAndBeatz. Manny zavrtěl hlavou ve znamení nesouhlasu.
"Počkej, ukážu ti nějaký svoje video," navrhl YoungAndBeatz a rychle ho začal hledat ve svém mobilu, "tady je."

YoungAndBeatz Mannymu přidržel mobil před obličejem a Manny se po celou dobu sledování tvářil nepřítomně. Zřejmě byl myšlenkami jinde. YoungAndBeatz vzdychl a bezradně se podíval na Rogera. Da Master zjevně věděl, proč sháněním Mannyho zaúkoloval YoungAndBeatz s Rogerem namísto toho, aby si ho sehnal sám. S tímhle klukem bude těžké pořízení…

Vtom se otevřely dveře a do čekárny vstoupili Charles a kluk se zvláštně zjizveným obličejem - Royce. Náhle se události seběhly tak rychle, že to nikdo z přítomných nečekal. Royce zahlédl YoungAndBeatz a se silnou vzpomínkou na křivdu, kterou mu rapper způsobil, se k němu rozběhl a udeřil ho do obličeje.

"CO BLBNEŠ? TEN KLUK JE BLÁZEN. JE BLÁZEN!" zařval YoungAndBeatz a rychle se dával na ústup. Mezi něho a rozzlobeného Royce si stoupl Roger a svou sportovní postavou YoungAndBeatz kryl.

YoungAndBeatz ten náhlý záchvat zlosti toho zjizveného kluka nechápal. Udělal mu snad někdy něco? Vždyť ho vůbec neznal. Nikdy se s ním nesetkal.

"TY SI NA MĚ NEPAMATUJEŠ? TY, CO JSI KE MĚ BYL TAK HNUSNEJ, TAK HNUSNEJ, ŽE JSEM SE KVŮLI TOBĚ TAK STRAŠNĚ TRÁPIL?!" křičel teď Royce.
YoungAndBeatz se nestačil divit. Kdyby se byl s tímhle klukem někdy setkal, rozhodně by si to pamatoval…
"To musí bejt omyl, já tě vůbec neznám, já…" začal YoungAndBeatz mírněji. Toho kluka mu začínalo být až líto.
"TAK TY MĚ NEZNÁŠ? TY MĚ NEZNÁŠ?!" křičel pohrdavě Royce.

"STOP!" vložil se do hovoru rázně psychoterapeut Charles, "Royci, vždyť víš, že jsem ti diagnostikoval bludy."
"Ale?!" nechápal Royce, " vždyť přece jsem tam na něj čekal a on na mě pak byl hnusnej!"
"Čekal jsi tam, máš pravdu, sám jsem tě tam poslal a byla to ode mě chyba. S YoungAndBeatz jsi se ale nikdy nesetkal," pokračoval ve vysvětlování terapeut, "byl jsi ale tak smutný z toho, že nepřišel, že sis setkání s ním vymyslel."
"Cože?!" nechápal zmatený Royce, "to přece není možný!"

"Já tě fakt neznám," potvrdil terapeutova slova samotný YoungAndBeatz, "já se s fanoušky nesetkávám od tý doby, co po mě jednou jeden z nich hodil skleněnou flašku. A tebe jsem fakt nikdy neviděl, promiň."
Royce se v tu chvíli cítil tak zmatený a ponížený, že se mu do očí draly hořké slzy.

"Asi byste už měli jít," pobídl psychoterapeut Charles YoungAndBeatz a Rogera k odchodu,
"… a ještě něco… Rogere, přijď k nám zítra na oběd."
"Dobře," souhlasil Roger a společně s YoungAndBeatz se dal na odchod.

"Já jsem pro tebe měl dárek!" vyhrkl zmatený Royce směrem k rapperovi.
YoungAndBeatz se otočil.
"Tak mi ho pošli," navrhl a smutně se na Royce usmál. Pak se otočil směrem k Mannymu.
"Tak ahoj Manny a ahoj…" zadíval se zpět na Royce. Ten ale stál jako přikovaný, neschopen odpovědi.

"Royce," připomněl Charles jméno toho nešťastníka, i když si byl poměrně jistý, že už jednou v průběhu toho napjatého rozhovoru padlo.
"Ahoj Royci," dokončil YoungAndBeatz téměř až soucitným hlasem, a pak konečně společně s Rogerem definitivně odešel.

Manny potom byl náhodným svědkem toho, co se stane, když se někdo úplně psychicky zhroutí. Když je někdo na dně.

Nejlepší tvorba od Tay Dizm (recenze)

17. february 2016 at 11:58 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum doporučuje
Tay Dizm je rapper, který také rozhodně stojí za zmínku. Možná ho znáte z písničky Dream Girl, kterou vytvořil ve spolupráci se známým zpěvákem Akonem, ale tím jeho tvorba ani zdaleka nekončí.
Jaké songy zaujaly mě?

3. Hey

Cool. Tento song má styl a v relativně pomalém tempu dává vyniknout neobvyklé barvě hlasu Tay Dizm. Líbí se mi i jeho intonace.

2. Everything ft. Cool Dizm, Q Dizm

Pokud si tenhle song pustíte, určitě vám bude znít nějakou dobu v hlavě. Ale v dobrém slova smyslu. Nepochybně si ho taky oblíbíte.

1. Getting To The Money ft. T-Pain, J-Bo

Rychlé tempo, spolupráce s T-Painem, profesionálně zpracovaný hudební klip... Zkrátka, nemá to chybu!

Childish Gambino – 3005 (recenze)

16. february 2016 at 11:41 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum doporučuje
Childish Gambino je bezpochyby jedním z mých oblíbených rapperů. Pamatuji si, když jsem ho poprvé viděl v televizi - a to právě v hudebním videu songu 3005. Hned jsem si video znovu pustil na internetu. Zaujal mě totiž přednes Childish Gambino, který kontrastuje s jeho až záhadně nezaujatým výrazem tváře. Relativně jednoduché hudební video tak dostává nádech tajemna a "nutí" diváky k diskuzi nad jeho obsahem.

Má zmiňovaný letopočet 3005 nějaký význam?
Jaká je role plyšového medvěda ve videu?
A o kom vlastně Childish Gambino zpívá?

To všechno jsou otázky, na které si asi budete muset odpovědět sami.

Já už pouze zmíním další fakt, kterým se Childish Gambino odlišuje od jiných umělců, a tím je relativně nenápadný a skromný vzhled. Childish Gambino si na rozdíl od jiných rapperů nepotrpí na žádné šperky, doplňky a jiné zbytečnosti. Opravdovou prioritou se tedy stává jeho tvorba.
Poslechněte si ho také!

Proč nic nemůže fungovat?!

15. february 2016 at 10:54 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum
Od té doby, co jsem se rozhodl publikovat svou tvorbu na internet, mi nějak není přáno. Téměř kdykoli něco vytvořím, pokazí se to. Po technické stránce. Bohužel.

Není to tak dlouho, co jsem zápasil s tím, aby mi při nahrávání "nepadalo" Audacity. A to jsem se na střední škole intenzivně věnoval zvukařině tím způsobem, že jsem ve studiu trávil snad každý volný víkend. Takže bych teoreticky měl problémy s nahráváním hravě vyřešit. A já je taky vyřešil - ale až asi po třech úmorných hodinách. A sotva byl problém zahnán, už zase trčím u jiného. Windows Movie Maker - chyba při ukládání videa. No nic.

Chci se zaregistrovat na TopList pro statistiky na blogu a hádejte co??? Nefunguje. U YouTube mi bylo divné, že moje videa vůbec nikdo nenavštěvuje. Pak jsem ale objevil v emailové schránce upozornění na komentář k mému videu od rappera Mista Rogers! Sice v něm pouze odkazoval na svou tvorbu, ale i tak mi komentář, byť spamový, od tak dobrého umělce udělal velkou radost.

Chtěl jsem se tedy na komentář podívat pod svým videem. Tam mě ale uvítala pouze hláška typu: 'Nelze zobrazit žádné komentáře' a komentář byl i kdekoli jinde k nenalezení. Podíval jsem se tedy znovu na statistiky mých videí, které mi prozradily, že sledovanost mých videí je pouze 100 % z České republiky, nic víc. Odkdy je Ohio v České republice?

Hledal jsem, zda ostatní lidé mají na YouTube stejné problémy. Víceméně.

'Nedá se s tím nic dělat, to se časem spraví samo,' zněly nejběžnější rady.

Nezbývá tedy, než vše nechat osudu a čekat, zda se technické problémy samy spraví. Mám ale neblahé tušení, že potom přijdou další a další někde v jiných programech, které zrovna budu potřebovat. Tak už to zkrátka chodí.



Lil' Wayne - Green And Yellow (recenze)

14. february 2016 at 17:22 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum doporučuje
Ne vždy se povede, aby předělávka nějakého songu předčila jeho originál. Samozřejmě teď nemluvím o remixech, na nichž se podílí sám původní autor, ale o remakech, na nichž se podepíše pouze jiný umělec.

Všichni jistě znáte Black And Yellow od Wiz Khalify. Není divu, protože tento song se již pět let hraje v rádiích po celém světě. Není zkrátka možné o něm nevědět.

Málokdo už ale ví, že Lil' Wayne vydal vlastní verzi písničky - Green And Yellow.
O čem vlastně jeho verze je?

Možná byste čekali, že se opět bude týkat rychlých aut, možná krásných dívek nebo že Lil' Wayne bude zpívat o kapsách plných peněz.
Pak vás tedy musím překvapit, protože předlohou pro Green And Yellow se stal legendární tým amerického fotbalu z Wisconsinu - Green Bay Packers. Lil'Wayne tak nejen originálně reaguje na Wiz Khalifu, který je původem z Pittsburgu (kde rovněž sídlí další důležitý tým Pittsburgh Steelers), ale také přináší do rapové hudby něco nového a originálního tím, že zcela úspěšně propojuje oblast hudby se sportovní tématikou. Text navíc nemá chybu a celý song nás prostřednictvím něho bezprostředně uvádí do atmosféry sportovního fandění.

Jen tak dál, Lil' Wayne!


Paranorma! Art - Kapitola IV

13. february 2016 at 23:07 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola IV - Setkání se Star

Manny se oslavy na jachtě neúčastnil. Hned ráno si s ním totiž zašel promluvit nový táta, který již věděl o Mannyho problémech s autismem, a proto ho nechtěl zatěžovat novými zážitky. Nový táta, pan Charles, ho také zavedl do své soukromé knihovny, což byla místnost s pohodlným křeslem a tunami zajímavých knih. To Mannymu udělalo obrovskou radost. Charles k němu byl hodný a velmi laskavý, a Manny už teď věděl, že je to asi ten nejlepší psychoterapeut na světě.

"Vrátím se z jachty dřív, protože od pěti mám sezení s jedním klukem, a na tebe bych si mohl udělat čas hned v šest dnes večer, co říkáš?"

Manny mlčel, protože nebyl zvyklý mluvit, a to, že na něj mluvil ještě skoro cizí člověk - i když jeho táta - ho uvádělo do vnitřních rozpaků.
"Autismus pro mě není žádný problém, brzy se ho zbavíš," pokračoval Charles, "jsou daleko horší případy, a všichni to nakonec překonali. Například ten, co ke mně dneska přijde, na tom byl daleko hůř. Hluboké deprese. Sebepoškozování, a tak. Nakonec se z toho dostal, a teď už se i směje. Seznámím tě s ním."


Třiadvacetiletý Royce seděl na zadním sedadle auta a prohlížel si své hubené, hluboce zjizvené ruce. Cestou na terapii ho vezl řidič, jehož Royceova rodina zaměstnala a kterého Royce nenáviděl. Ne, že by mu vadil jako člověk - ten řidič si ho kromě pár zdvořilostních frází vůbec nevšímal - ale právě pocit té odtažitosti a pouhých chladných obchodních vztahů se Royceovi příčil.

Před dvěma a půl lety si Royce sáhl až na dno. V záchvatu pokusů ublížit si ho našli rodiče a on se zcela vyčerpaný, bolavý, a až nevysvětlitelně nešťastný probudil na chladném nemocničním lůžku. I přes všemožnou snahu doktorů o jeho úplné psychické a fyzické vyléčení mu na obličeji a na rukou zůstala hluboce znatelná památka na onu osudnou noc, a on, ačkoli byl v jádru hodný, nyní své okolí odpuzoval. Trpěl naprostou osamělostí a zoufalstvím. Jeho jediným útočištěm byly terapie a společná setkání s těmi, kteří si prošli něčím podobným. Ve skutečnosti ale nikdo z nich Royce nechápal. Nikdo na tom totiž nebyl tak špatně.

Další vážnou krizí si Royce prošel před půl rokem, kdy přišel o iluzi něčeho, na čem jediném mu ještě záleželo. Ve své osamělosti si Royce oblíbil tenkrát nového umělce Da Master's Production - rappera jménem YoungAndBeatz - ve kterém viděl nedosažitelný vzor a potencionálního kamaráda. Royce si představoval, jak se jednoho dne s YoungAndBeatz setká, jak se s ním YoungAndBeatz nerozlučně skamarádí, a možná ho zavede do Da Master's Production, a Da Master pak třeba Royce zaměstná jako grafika. Ostatní mladí lidé se Royceovi po té nehodě posmívali nebo vyhýbali, ale on věřil, že právě YoungAndBeatz bude jiný. Svěřil se s tím svému terapeutovi.

"Já se s Da Masterem znám a YoungAndBeatz pod ním pracuje - možná bych ti s ním mohl sjednat schůzku, ale zatím raději nic neslibuji," řekl tenkrát terapeut, jehož příjmením bylo shodou okolností pro nás již známé "Charles".

Royce byl tenkrát nesmírně nadšený. Byl přesvědčený, že to s ním jeho terapeut Charles myslí dobře, a zároveň se mu měl splnit jeho sen!… A za ním možná další přání… a další… a další a další a další! Už mu bude na světě jenom dobře.

Den návštěvy Da Master's Production konečně nastal. Royce byl zaveden do obrovské čekací haly, kterou tu a tam proudily skupinky grafiků, producentů, a vlastně všech, kteří byli v Da Master's Production zaměstnáni. Royce dychtivě osaměle čekal a zprvu si nevšímal posměchu a narážek všech kolemjdoucích. Po hodině a půl už se ale čekání stalo nesnesitelným. Royce si upřeně prohlížel dárek, který přinesl pro YoungAndBeatz - výstavní pozlacenou repliku mikrofonu - a uvědomoval si, že kdyby YoungAndBeatz vůbec nepřišel, tak by Royce tuhle věc zahodil - nesnesl by totiž pohled na symbol svého největšího zklamání.


Po následujících pěti nekonečných minutách se YoungAndBeatz konečně objevil. Nebyl ale sám. Byl v hloučku dalších tří chechtajících se rapperů, které Royce znal z videí.

"To sis vážně myslel, že mám chuť se s tebou setkat?" zvedl YoungAndBeatz s hranou lhostejností obočí a jeho početný doprovod se sborově rozchechtal.
Royce ucítil, jak mu do obličeje stoupá horkost.
"…Já…," vydal ze sebe, neschopen dalších slov. YoungAndBeatz ho přerušil.
"Já mám hooodně fanoušků," prohlásil YoungAndBeatz ledabyle, "a setkat se se mnou je pro všechny z nich největším snem. Nesplnitelným snem. A ty sis asi myslel, že jseš někdo víc než oni. Že z tebe padnu na kolena nebo co?! Jak sis to vůbec mohl myslet?"
Ostatní se znovu zachechtali a YoungAndBeatz se řezavě zasmál s nimi.
"Měl by ses na sebe pořádně podívat, a pak zalézt někam, kde nebudeš nikomu otravovat život. Jsi totiž zbytečný. Zbytečný a úplná nula. Nazdar."

YoungAndBeatz se společně s pobaveným hloučkem otočil zády a za řezavých poznámek svého doprovodu se stále chechtal a jeho smích a uštěpačné poznámky se rozléhaly chodbou, i když už nadobro zmizel z dohledu. A pak se Royceovi tyto urážky ještě týdny a týdny rozléhaly hlavou, až do té doby, než se jednoho dne za pomoci terapeuta, a zároveň kamaráda Charlese dokázal nad nesnesitelně krutý zážitek alespoň trochu povznést. Už si fyzicky neubližoval, ale ten pozlacený mikrofon si nechal, a díval se na něj vždy, když se zrovna hluboce nenáviděl.

Paranorma! Art - Kapitola III

12. february 2016 at 17:18 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola III - Party na jachtě

Nelly se začal probouzet a skrz zavřená oční víčka si již uvědomoval ranní světlo. Když však oči otevřel, zmocnila se ho nejprve panika, kde že se to nachází, a teprve až s pohledem na ladně se vlnící listy jedné ze vzrostlých palem na prostorné terase, na kterou se díval skrz obří prosklenou stěnu, mu všechno začalo docházet. Začínal jím zachvívat pocit vzrušení z nového života, který ho čeká. Byl bohatý. Byl mladý. Mohl mít všechno, na co kdy jen pomyslel!

Vstal a rozhlédl se. Jeho pokoj byl natolik prostorný, že by se tam vešly celé dvě rodiny, ale teď to bylo všechno jeho! Nelly pozoroval zajímavý design a zkoumal luxusní nábytek, na němž nebyla usazená ani jemná vrstvička prachu. Zřejmě měli i služky, napadlo ho. Jeho domněnka se potvrdila, když nalezl na poličce před sebou úhledně naskládané a vyžehlené oblečení, na kterém ležela obálka s nějakým vzkazem. Nelly ji rychle otevřel. Byl od jeho nového táty. Stálo tam, že se má přidat k oslavě jejich uvítání venku před domem na jachtě.

Nelly se zarazil a pohlédl ven. V nevelké dálce uviděl třpytivě namodralé mořské vlny a na nich kotvilo něco, co vypadalo jako ona zmiňovaná jachta.


"YEEES!", vykřikl nahlas a měl takovou radost, že začal po místnosti poskakovat jako zajíc. Ve svém radostném vzrušení si však neuvědomil, že je už za pět jedna hodina odpoledne a setkání s novým tátou začíná již za pět minut! To potom byl shon! Oblečení, kravatu… 'sakra, jakže se to váže?', a hlavně rychle vypadnout.
YoungAndBeatz se rovněž zdržel. Když dorazil, byla již party v plném proudu, a jachta se už už odlepovala od břehu.
"Počkejte!" vykřikl Roger a spěšně pomáhal svému kamarádovi na palubu.
"Tak co???" zeptal se udýchaný YoungAndBeatz, když se konečně vyškrábal nahoru.

Roger jen mlčky ukázal směrem, kde zády k nim a čelem k hloučku jiných stály dvě postavy, z nichž jedna držela tu druhou okolo ramen. YoungAndBeatz však proti sluníčku viděl jen neurčité siluety.

"To je on," dodal Roger a YoungAndBeatz si přešel do jiného úhlu, aby na dvojici dobře viděl. Vtom se dvojice otočila a zadívala se jejich směrem.
"Tady jste!" uvítal Rogera s YoungAndBeatz Charles, "tak tohle je můj syn - Nelly."

YoungAndBeatz se zadíval neznámému do tváře a pochopil, proč tohohle kluka jeho boss Da Master chce tolik mít pod svými ochrannými křídly. Anebo si to aspoň myslel. Ten kluk měl totiž charisma. S pohledem ve smyslu asi-jsem-si-spletl-jméno se YoungAndBeatz zadíval na Rogera a mírně přikývl. Pak pár metrů od nich uviděl samotného Da Mastera, na kterého nyní zavolal.
"Tohle je Nelly, ten nový kluk, a tohle je můj šéf… já totiž pracuju v hudební branži," vysvětloval YoungAndBeatz.

Da Master se na Nellyho krátce nuceně usmál, a pak zvolna odhlédl směrem k YoungAndBeatz a z očí mu sršely blesky, až se YoungAndBeatz stáhl žaludek.
"Můžeš na chvilku?… Omluvte mě," pronesl Da Master a spěšně odváděl YoungAndBeatz mimo doslech.

"CO TO MÁ ZNAMENAT??? JASNĚ JSEM TI ŘEKL, ŽE CHCI TOHO DRUHÉHO! A JESTLI MÁŠ PROBLÉMY SE SLUCHEM, NEBO CO, TAK SE ROZMYSLI, JESTLI VŮBEC PATŘÍŠ POD DA MASTER'S PRODUCTION!!!"

YoungAndBeatz se málem zastavilo srdce. Ještě nikdy nepoznal svého šéfa tak naštvaného.
Da Master ale pokračoval: "Vím, že jsi udělal chybu, ale my v Da Master's Production chyby nepřipouštíme. ZKRÁTKA NEPŘIPOUŠTÍME, ROZUMĚL JSI??!!
Takže jestli mi hodně brzo nepřivedeš toho druhýho, tak máš jasnej vyhazov a už si ANI NEŠKRTNEŠ! Ty potřebuješ Da Master's Production, ale my se bez tebe zcela dobře obejdeme. Bez nás jsi nula A TY TO DOBŘE VÍŠ!"

YoungAndBeatz se div nerozbrečel. Tohle opravdu nečekal, na takové chování vůči němu samotnému vůbec nebyl zvyklý. Bál se, že ta slova myslí jeho šéf zcela vážně, a věděl, že pokud by u Da Master's Production musel skončit, Da Master by měl v rukou nástroje, kterými by ho mohl úplně zničit. Všechno o YoungAndBeatz by vyplavalo na povrch a jemu samotnému by asi nezbylo, než si dobrovolně ukončit život. YoungAndBeatz si byl vědom, že se pod zářivě lesklým obalem jeho hudební kariéry nachází zašlé smetí a prach, které by nerad vyhrabal. Častokrát se YoungAndBeatz pomyslně vyhříval na slunci slávy, smál se a užíval si života bez zábran, avšak v hloubi duše věděl, že kdyby to "něco" někdo zjistil, už by nebylo pomoci. Riziko bylo poměrně vysoké. Ale někdy k tomu stejně dojde, protože naše minulé skutky se na tomhle světě neztrácí, ale číhají na nás kdekoli na naší další cestě.

S polouslzenýma očima si YoungAndBeatz uvědomil další fakt, který ho natolik šokoval, až se mu zvedl žaludek - že ten kluk, koho chce Da Master tolik poznat, na tom bude minimálně stejně, ne-li hůře...
Dali byste v sázku někoho cizího, abyste si sami zachránili krk?

Nejlepší songy od Detaila (recenze)

12. february 2016 at 17:06 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum doporučuje
Pokud můj blog nějakou dobu sledujete, jistě víte, že jedním z mých nejoblíbenějších světových umělců je producent a rapper Detail. Jaká tvorba mě u něho tak zaujala?

4. Shakin My Head (ft. Flo Rida)

Tenhle song má rozhodně rytmus, a ačkoli není tak úplně rapový, má rozhodně co do sebe.

3. Tattoo girl

Krásný song a videoklip, ale trochu je škoda toho autotunového efektu. Ale jinak to nemá chybu.

2. Rude Girl (Sean Kingston ft. Detail)

Tak tohle bych mohl, přiznám se, poslouchat pořád. Často ale přeskakuju Kingstonovu sloku a poslouchám rovnou Detaila.

1. 100 Favors (Rich Gang ft. Kendrick Lamar)

Tenhle song a videoklip je sice jedna velká reklama, ale i tak rozhodně stojí za to. Nádherné vokály a podmanivý instrumentální podkres. Rozhodně to nemá chybu!


Paranorma! Art - Kapitola II

12. february 2016 at 9:48 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola II - Podivný zájem

Před obrovskou zářivě osvětlenou budovou Da Master's Production prudce zastavilo nablýskané sněhově bílé Maserati. Patřilo Rogerovi, jednomu z těch mladých šťastlivců, kterým se povedlo narodit se do komunity těch nejbohatších, a nikdy nepoznat chudobu či těžkou práci. Z vnitřku auta se ozývala hlasitá hudba, kterou se Roger pokusil přehlušit netrpělivým zatroubením. S povzdechem se podíval na hodinky, a pak se zadíval zpět na obrovský štít budovy, která ho přitahovala již od dětství.

Da Master's Production byla hudební společnost zaměřená na mladé dospělé rappery mezi osmnácti a pětadvaceti lety, která slibovala všem svým chráněncům zaručený start do hudební branže. Uvnitř, podle toho, co se Roger doslechl, panovala přísná hierarchie a disciplína. Textaři, zvukaři, grafici, a producenti, a tak dále, ti všichni byli podřízeni režisérům a některým dalším vedoucím členům personálu. Ti zase umělcům stojícím na špičce, kteří jako jediní dostali šanci sklidit všechen úspěch za usilovnou práci ostatních. A na samotném vrcholu této hierarchie se samozřejmě "vyhříval" zakladatel Da Master's Production - samotný Da Master, který vybíral nové členy svého početného týmu se vší pečlivosti.

Dostat job v Da Master's Production byl téměř nadlidský úkol, ale i pro toho, komu se to povedlo, to automaticky neznamenalo úspěch. Byli jste neustále ponižováni těmi nejlepšími a mezi jednotlivými členy různých sekcí panovala tak silná rivalita, že mnozí nadějní umělci byli nuceni kvůli následnému špatnému psychickému stavu tuto práci opustit. Opravdových šťastlivců, které si samotný boss oblíbil, bylo málo.

Jedním z nich byl YoungAndBeatz Da Master, Rogerův kamarád, který se právě drsňáckým krokem blížil k vozu.


Roger mu zevnitř otevřel dveře.
"Jdeš pozdě, vole."

YoungAndBeatz si odhrnul za rameno své dlouhé černoblonďané copánky a rozvazoval si stříbrný šátek.
"Jste zase natáčeli?" zeptal se ho Roger.
"Jo."
"Cool. Kdy to vyjde?"
"Nevím, vole, zeptej se produkce."
"Děje se něco?" zeptal se Roger.

YoungAndBeatz se chvíli odmlčel. Roger vypnul hudbu.
"Dneska se mnou mluvil Da Master a… víš, jak si Charles prej má dneska vyzvednout svoje prej pravý syny místo Emmetta a Garretta?"
"To mi ani nepřipomínej," povzdechl si Roger a uhnul pohledem do dálky. Emmett byl totiž jeho best-friend-for-life a Roger se s jeho tak rychlou ztrátou prostě nechtěl a nemohl stále smířit.
"Tak prej jeden z nich, nějakej Manny, nebo co??? … … No, prostě, máš ho prej přemluvit, aby se přidal k Da Master's Production."

"A PROČ ZROVNA JÁ?!!!" vybuchl Roger. Sám Da Master ho před dvěma lety odmítl vzít jako producenta, a Roger mu to dosud nemohl zapomenout. Věděl sice, že ho Da Master odmítl oprávněně, protože Roger neměl příliš velký talent, přesto však viděl v Da Masterově přístupu k YoungAndBeatz určitý náznak protekce.

"Něčim to smrdí, vole…" přemýšlel YoungAndBeatz, "mně se ani nezdá, že by Emmett s Garrettem nebyli Charlesovi synové. Proč??"
"To mi povídej, brácho." Roger se rychle rozjel, ale pak si něco uvědomil a prudce zastavil, až YoungAndBeatz vypadl z ruky mobil.
"Co blbneš, vole?" rozčiloval se.
"Sorry. Jenom mi došlo, že dneska večer nebudu přespávat u Emmetta, protože už tu ŽÁDNÝ EMMETT NENÍ!!!" Roger podrážděně zabušil do volantu.
"Podívejte, to je YoungAndBeatz!!"…
"No jo, fakt!!!…" ozvaly se přes stažené okénko vzrušené dětské hlasy.
YoungAndBeatz se pousmál.
"Na to nemám čas," zakroutil hlavou Roger a vytuněné bílé Maserati se znovu rozjelo do ulic.

Celý večer pak YoungAndBeatz s Rogerem vyhledávali dotyčného Mannyho na internetu, našli jich celou řadu, ale žádný z nich podle všeho nebyl tím, o kterého se tolik zajímal nejen Charles, ale i samotný Da Master! YoungAndBeatz si byl jistý pouze jednou věcí - tím, že jeho boss má pro to, že projevuje zájem o toho cizího kluka, asi pořádně velký důvod. Buď bude asi hodně dobrý, což je HODNĚ NEPRAVDĚPODOBNÉ, protože na členství v labelu se obrazně řečeno stojí nekonečné fronty. Zbývá už tedy jediná možnost… že ten kluk ukrývá nějaké opravdu velké šokující tajemství…

Ale co by to mohlo být? YoungAndBeatz a Roger se po sobě podívali a oběma bylo jasné, že to snad raději nechtějí vědět…

Paranorma! Art - Kapitola I

11. february 2016 at 0:25 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola I - Vychýlené misky vah

Dvojčatům Mannymu s Nellym bylo dvacet tři let. Oba studovali a stále žili v jedné domácnosti s tátou i se starším bráchou Alexem. Jejich táta a brácha kdysi měli těžký život, ale toho se dvojčata nemohla účastnit, protože již odmalička vyrůstala v adopci, a právě prožívala třetí rok zpátky doma u svého biologického otce.

Táta byl divným člověkem. Navenek extravagantním, jako kdyby byl zpěvákem z nějaké hard rockové kapely, křiklavě žluté nabarvené vlasy, rozcuchaný, tetování, avšak uvnitř byl tím nejhodnějším a nejchápavějším člověkem, kterého jste si kdy přáli poznat. I ve svém věku se věnoval studiu psychologie a rád se staral o druhé a pomáhal slabším. A protože jeho ochota byla často až přehnaná, drželi se od něho Alex a Nelly co nejdál, zatímco slabý a ustrašený Manny se od něho nechával utěšovat pokaždé, když se mu něco nepovedlo, nebo mu někdo ukřivdil. A to zvyšovalo propast mezi ním a jeho sourozenci, a zároveň utahovalo jeho nezdravě silné pouto k tátovi.

Manny byl vždy a všude jasným outsiderem. Nešlo o to, že by nebyl chytrý nebo talentovaný, ale nikdy nedokázal svůj talent správně prodat. Ve společnosti byl nejistý a na svůj věk byl až příliš dětinský. Měl rád domácí zvířátka, rád maloval a psal, ale nikdy se nedokázal k ničemu postavit čelem. Když se mu nedařilo, byl přehnaně smutný. Když se mu zdálo, že o něj nikdo nemá zájem, trpěl depresemi a dokázal třeba celý den nevylézt z postele.

To Nelly byl jiný. Společenský, otevřený, ne příliš extravagantní, ale ani ne nudný, zkrátka tak akorát. Vždy měl hodně přátel a dokázal okolo sebe utvořit uvolněnou atmosféru, která každého magneticky přitahovala. A to mu utrápený Manny vždy záviděl. Ale kdyby tušil, co ho teprve čeká, býval by si vážil svého dosavadního života a nežehral na věci, které nemohl změnit. Jednoho večera se totiž život dvojčat otočil úplně naruby…
Začalo to nevinně. Venku již byla tma a všichni členové rodiny byli pohodlně usazení v křeslech v obývacím pokoji. Učili se.
"Mohl bych zapnout televizi," navrhl Nelly, kterého již ticho a soustředění všech nudilo.
"Jdi někam," odvětil zamračený Alex a Nelly raději s povzdechem praštil s papíry a šel se osprchovat, než aby rozpoutal další hádku s tím nejvýbušnějším členem rodiny. Hádku, při které je bude zase táta kárat, že Mannymu způsobují zbytečné deprese, a Manny pak sám bude "simulovat" s úmyslem, aby ho táta celý zbytek večera obskakoval.

'Divná rodina,' pomyslel si Nelly a tu chvíli se mu chtělo někam "vypadnout". Někam, kde by měl konečně klid a kde by se mohl svobodně nadechnout. Připadalo mu, že táta s Mannym snad přitahují všechny problémy světa, a to on, Nelly, nenáviděl.

Sotva se nachystal ke sprše, někdo zazvonil na domovní dveře. Nelly byl sice unavený a sprchu si teď přál více než cokoli jiného na světě, přesto mu však zvědavost nedala. Obvykle k nim nikdo nezvonil, zvláště ne takhle pozdě večer. Znovu se tedy oblékl, a stihl přijít právě včas, aby mohl být svědkem toho nejpodivnějšího setkání, které by si kdy dovedl představit.

Za dveřmi totiž stáli hned tři lidé. Jeden středního věku, tak okolo pětačtyřiceti a za ním dva kluci Nellyho věku. Oba kluci vedle sebe měli sbaleny kufry a vypadali, že se snad (v Nellyho nejčernějších představách) chystají do této domácnosti přistěhovat. Nellyho táta se však zatvářil, jako kdyby právě osobně potkal nějakou rockovou hvězdu.
"Pan Charles! Já jsem o vás četl! Vy jste ten špičkový psychoterapeut, parapsycholog a…"
"Rád Vás poznávám, pane Cartere," odvětil rychle ten cizinec, snad v rozpacích z tak vřelého přivítání.

Táta ztuhnul, neschopen dále mluvit a oči měl stále široce otevřené. Alex by se býval i vsadil, že ten neznámý člověk přivedl tátu do opravdového transu.

"Potřeboval bych s Vámi něco osobně probrat. Mohu dál?"
"J-j-j-jistě! Jen pojďte!" Táta udělal několik zbrklých zbytečných gest, která Mannyho rozesmála. Jeden z neznámých kluků po něm šlehl naštvaným pohledem.
"Rád bych si s vámi promluvil o samotě, pokud dovolíte. Ostatní zatím mohou počkat na chodbě," diktoval si sebevědomě podmínky ten cizinec. Alex, který byl zvyklý, jako druhý nejstarší člen rodiny, účastnit se všech důležitých porad a rozhodování, dal jasně najevo svou nevoli tím, že se odebral do svého pokoje a hlasitě za sebou práskl dveřmi, až se chudák Manny, vyvedený z míry nezvyklou situací, začal třást. Nikdo si ho však nevšímal. Na úzké chodbičce se teď proti sobě vyskytly dva tábory kluků, z nichž se ani jeden nebyl příliš ochotný seznamovat s protistranou.

Situace se změnila až za pár dusných a nekonečně dlouhých minut, kdy ze svého pokoje opětovně vyšel Alex a zcela bez bázně si oba dva cizí kluky zblízka změřil pohledem.
"Kdo jste?!" zeptal se jich.
"Co je ti do toho…" odvětil ten extravagantnější z dvojice. Vzhledem nápadně připomínal Alexova tátu.
"Cože???" zeptal se Alex a očima ho propichoval. Manny věděl, co přijde, a proto si začal rukama nervózně zakrývat obličej.
Naštěstí k ničemu nedošlo. Dveře dělící kluky od jejich táty a toho neznámého cizince se právě prudce otevřely, až Nelly a oba dva cizí kluci nadskočili.
"Tak co?" ptal se hned Alex táty. Odpovědí mu bylo pouze nervózní mlčení a tátovy trapné poloúsměvy. Táta se mu ani nebyl schopen přímo podívat do očí. Alex tušil, že se něco děje. Něco bylo sakra špatně, ale nikdo další neměl ani nejmenší ponětí co.

"Pojďte dál, kluci, táta vám chce něco důležitého říct," pobídl všechny přítomné ten cizí pán. Kluci pomalu vešli.
"Tati, co se děje?!" naléhal Nelly. Tátův obličej sebou začal mírně cukat.
"Necháme vás chvíli o samotě," rozhodl ten cizinec a odvedl si své kluky za dveře. Mezitím Alex hlasitě vzdychl, protože měl neblahé tušení, že snad něco hrozného provedl, ale ani zaboha nevěděl co.
Mýlil se. Neprovedl.

"Manny a Nelly, vy prý nejste moji synové," řekl táta nepřirozeně hlubokým, až skoro robotickým hlasem, a stále se upřeně díval do země. Pak mu začaly téct slzy. Nikdo kromě Alexe nebyl schopen žádné reakce.
"Počkej, počkej, takže tamti dva jsou prý tvý synové místo Mannyho a Nellyho?" odtušil Alex. Táta mlčky přikývl a vypadal, že se každou chvíli zhroutí. Tahle situace ho zjevně úplně odrovnala.

"JÁ JIM DÁM SYNOVÉ!!!" rozkřičel se Alex a vyrazil pryč z místnosti s takovou vervou, až někoho z nevítaných návštěvníků srazil dveřmi. Bylo mu to ale jedno. Nenáviděl ty cizí lidi, co se mu teď tak náhle měli dostat do života, a proto se rozhodl, že s nimi nikdy nepromluví. Věděl, že zároveň se svým odchodem z místnosti nechává tátu ve štychu, ale to ho také nezajímalo. Přál si vypadnout. Chtěl pryč.

Nelly se na to díval jinak. Chvíli mlčky pozoroval rozrušeného tátu, ale pak se bez jakékoli silné emoce zeptal, co teď s ním a s Mannym bude. A protože dveře po Alexově spěšném odchodu zůstaly otevřené, do hovoru se přišel vložit i ten cizí pán.

"Půjdete ke mně bydlet. Jsem bohatý, takže u mě budete mít všechno, co si budete přát, a už nikdy nebudete muset pracovat."
Jestli čekal, že tímto oba kluky oslní, byl na omylu. Nelly sice vypadal šokovaně v pozitivním slova smyslu, ale autistický Manny nijak zvlášť nadšený nebyl.

Po několika hodinách teskného loučení a příprav odváděl ten cizinec Mannyho s Nellym do jejich nového domova.
'Super,' pomyslel si Nelly nasedaje na zadní sedadlo blyštivého luxusního vozu, okolo kterého se na ulici i za nočního světla pouličních lamp shromažďovali zvědavci.

Něco ale nehrálo. Do mysli se mu dral nepatrný, avšak velmi dotěrný alarmující pocit, že to, co se děje, je předzvěstí něčeho neuchopitelně divného až děsivého. Poté, co vkročil do vozu a usedl pohodlnou sedačku, už ale věděl, že není cesty zpět…

Nový videoklip (rap)

10. february 2016 at 0:14 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum
Konečně vychází videoklip k: am already dead (slow version) !!!
Zde ho máte:


R'n'B song od Selfish Platinum je tu!

10. february 2016 at 0:03 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum
Video. Nechybí ani verze s textem na obrazovce. Tak si vyberte.



Aktuality: R'n'B song + práce na videoklipu

7. february 2016 at 23:06 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum
Selfish Platinum pro Vás chystá zbrusu nový R'n'B song!
A natáčí videoklip k songu am already dead!

Máte se na co těšit! Very soon!