Kniha Paranorma! Art od Selfish Platinum zdarma ke stažení!

Kniha Osude, jsem vinen od Selfish Platinum zdarma ke stažení!

Najdete je na webu ctenizdarma.cz v sekci "Knihy". K dispozici jsou formáty PDF, epub a mobi.

Ukázka z knihy od Selfish Platinum!

30. december 2015 at 22:24 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Silvestrovské překvapení pro všechny!!! Ukázka ze zatím nevydané knihy od Selfish Platinum. Časem se tu objeví soutěž, ve které bude moci jeden z vás celou knihu vyhrát - proto se neváhejte přihlásit na levé liště k odběru novinek!

Prožijte cool Silvestra!


...

Svoboda. Volnost. V běžném životě si už skoro ani neuvědomujeme, co ta slova znamenají. Je v nich hloubka. Je v nich něco magického. Ano, a konečně to přišlo. Rozsudek padl, a rozpustil všechen strach a obavy z toho, že zbytečně ztratím další kus svého mladého života. Byl jsem volný!


Možná byste se tomu divili, ale euforie mě nezaplavila. Ba naopak, stáhl se mi žaludek a v hlavě mi zběsile kroužilo tisíce myšlenek šedých a nevýrazných jako noční motýli. Nechápal jsem, co se to se mnou děje. Nechtělo se mi uvěřit, že utrpení konečně skončilo. Jako kdybych si tolik navykl na rány bičem, že jsem již zběsile toužil po další. Obrazně řečeno, samozřejmě. Všude okolo mě se ozývaly nadšené výkřiky, ale já jen ztěží poznával obličeje známých zkřivené radostí. Jako kdybych už ani radost neznal. Naopak, děsila mě.

Kdosi mě chtěl poplácat po zádech a já se stáhl. V posledních pár letech pro mě znamenal jediný tělesný kontakt bití a trestání, a já se v nitru své duše obával, že mi chce někdo další ublížit. Všichni mi náhle připadali jako zcela cizí lidé a já se začínal propadat hluboko do svého nitra. Něco se se mnou dělo. Nepoznával jsem se. Najednou jsem začal být plachý a bázlivý. A co více, hlava mi automaticky generovala nepopsatelně strašlivé obrazce, které dohromady tvořily portrét snad samotného zla, které mi mervomocí chtělo ublížit.

Rozhlédl jsem se okolo sebe, a pochopil, že již uběhlo pár okamžiků od chvíle, kdy jsem byl oficiálně propuštěn. Euforie ostatních už pomalu vyprchávala, či se proměňovala v pouhý příjemný pocit, a mí bývalí známí začali spřádat plány na to, jak a kde tu ohromnou událost oslaví.

Byl jsem strašně unavený, jako kdybych snad dva roky nespal. Kdosi si mě povšiml a navrhl, aby to oslavili beze mě a já si tak mohl vklidu odpočinout - pamatuji si zvláštní pokoj s odvážně modrými či fialovými stěnami. Dále už nic...


Padla rána. Trhl jsem sebou. Chvíli jsem nechápal, ale pak mi začalo všechno docházet. Svoboda. Spoustu lidí. Zvláštní pokoj. Tma. Otevřel jsem oči, a zjistil jsem, že se s největší pravděpodobností nacházím v témže pokoji, kam mě uložili. Stěny měly svítivě vínovou barvu a všude okolo byly nahromaděny rádoby dekorativní zbytečnosti. Zaujala mě stříbrná paruka u zrcadla v rohu místnosti a přemýšlel jsem, jak by mi asi slušela... ale vím, komu by slušela ještě lépe... Ano, jsem v bytě u B.

Otočil jsem hlavu a očima vypátral hodiny. Bylo půl šesté večer. Spal jsem více než dvacetčtyři hodin. V pokoji nebyl nikdo přítomen a já se ostýchal vstát a porozhlédnout se po dalších místnostech. A jak jsem brzy zjistil, zbytečně. Další místnosti totiž nebyly. Pouze extrémě malá kuchyňka, koupelna a záchod.

Z myšlenkového rozpoložení mě náhle vyrušil zvuk klíčů v zámku. Stáhl se mi žaludek při pomyšlení, že budu muset s někým komunikovat. A navíc úplně sám. Bylo to ale ještě horší...

Do pokoje vstoupil B. a úplně cizí mladý muž, který by svou výstředností mohl svému doprovodu silně konkurovat. Za nimi se vynořily dvě extravagantní slečny. Nikdo z nich mě nepozdravil.

"Mám v koupelně fungl novej kondicionér, kterej když budeš tak měsíc používat, tak se ti nebudou tolik ničit vlasy tou modrou barvou, a přitom ti tam vydrží," říkal B. tomu cizímu klukovi. Oba v zápětí zalezli do oné koupelny, a děvčata, která je přetím doprovázela, se na sebe pobaveně podívala. Když se dívky usadily na pohovku blízko mé postele, začaly si také povídat. Chovaly se, jako kdybych v místnosti vůbec nebyl. Bylo mi nadmíru trapně.

Když kluci vyšli z koupelny, rozhovor čtveřice se stočil s B. včerejšímu úspěchu jako obhájce.

"... A to je támhleten hastroš?" zeptal se ten kluk s modrým melírem a uměle vyžehlenými vlasy - či to snad byla paruka???

"Jo, to je von. Ale neboj se, brzo ho vodstěhuju."

"Není třeba, jdu sám," vyhrkl jsem bez rozmyslu možná až příliš rychle. Do ruky jsem popadl kufřík s mými osobními věcmi, který mi se někdo donesl, vstal jsem a rychlými kroky vypálil pryč z téhle divné místnosti. Až když se za mnou s duněním zabouchly domovní dveře, jsem se nachvilku zastavil. Na tváři se mi objevil uličnický úsměv a čekal jsem, až mě sem přijdou najít. Uběhla chvilka. Dvě. Tři.... Polilo mě horko. S tlukoucím srdcem jsem si uvědomil, že jsem skončil úplně sám.

Tu noc jsem strávil pod mostem. Nebylo to příjemné, ale už jsem zažil i horší. Hlava se mi točila a bylo mi na umření. Už jsem neměl žádnou jistotu. Neměl jsem žádný opěrný bod. Neměl jsem nic.

...

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Falcine Falcine | 27. february 2016 at 21:57 | React

Úžasné. Doufám, že si brzy budeme moci přečíst i zbytek :-)

2 Selfish Platinum Selfish Platinum | Email | Web | 29. february 2016 at 6:47 | React

[1]:Moc děkuji. Nejspíš v létě tady udělám soutěž, ve které knížku v elektronické podobě pošlu každému, kdo pro mě naoplátku vytvoří něco vlastního (obrázek nebo písničku, povídku, básničku...) a dá si na tom aspoň trochu záležet. Sám mám totiž podobné soutěže rád, ale nerad vidím, když vyhraje pouze jeden a ostatní jsou zklamaní... Proto u mě vyhraje úplně každý! Už se na to moc těším :-)

3 Falcine Falcine | 29. february 2016 at 16:13 | React

To já děkuji za tak tvořivé lidi, takže i tobě ;-) Zajímavý nápad, o to více se těším :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement