Audiokniha Paranorma! Art od Selfish Platinum pro vás všechny zdarma!

Kniha Osude, jsem vinen? od Selfish Platinum zdarma ke stažení!

TEST: Kým bys byl v Paranorma! Art?

Saturday at 16:51 | Selfish Platinum |  TESTY
Knihu Paranorma! Art od Selfish Platinum si můžete přečíst tady na blogu v rubrice Selfish Platinum - literární tvorba, a nebo si její první část poslechnout na YouTube jako audioknihu.

Už brzy pro vás ale bude připravena i s bohatými ilustracemi zdarma ke stažení!

Než se dáte do člení, mám pro vás malý test, který prozradí, k jaké postavě z knihy máte nejblíž. Sčítejte si body u každé otázky a na konci se dozvíte váš výsledek.
Have fun!

1) Jak bys chtěl, aby tě lidé vnímali?

- jako kamaráda (20 bodů)
- jako slavného (15 bodů)
- jako někoho, komu lidé mohou bezmezně věřit (25 bodů)
- jako vládce světa (0 bodů)
- jako anděla (5 bodů)
- jako někoho, kdo je "super cool" (10 bodů)

2) Když se dostaneš do problémů, tak...?

- někoho najmeš, kdo je za tebe vyřeší (popř. někoho přímo donutíš, aby je za tebe vyřešil) (0 bodů)
- přestaneš mít chuť žít (10 bodů)
- budeš se snažit někoho podvést (15 bodů)
- upneš se na nereálné představy a sny (25 bodů)
- utečeš (20 bodů)
- budeš lhát, lhát a lhát, aby ses z problémů dostal (5 bodů)

3) Kdo by ti nejvíce chyběl?

- táta (15 bodů)
- kamarádi (20 bodů)
- nikdo (0 bodů)
- rodina (25 bodů)
- lidé, kterým bys mohl pomoci (5 bodů)
- lidé, co tě obdivují (10 bodů)

4) Kdybys byl bohatý...?

- věnoval bys něco na charitu (25 bodů)
- ovládal bys druhé pomocí peněz (0 bodů)
- snažil by ses proslavit se (10 bodů)
- zařídil by sis obrovskou vilu s bazénem a výřivkou (5 bodů)
- chodil bys často na večírky (15 bodů)
- unudil by ses (20 bodů)

5) Tvoje "tajná" posedlost?

- plyšáci (15 bodů)
- mít všechno podle svých představ (5 bodů)
- elektronika a svět internetu (10 bodů)
- nějaká slavná osobnost (20 bodů)
- manipulace druhými (0 bodů)
- duchové (25 bodů)

6) Jak bys chtěl vzhledově vypadat?

- normálně (20 bodů)
- jako tvůj tajný idol (25 bodů)
- tak, aby se tě všichni báli (0 bodů)
- za každou cenu zajímavě a extravagantně (10 bodů)
- tak, aby si tě lidé pletli s někým slavným a obdivovali tě (15 bodů)
- mile a přátelsky (5 bodů)

Výsledky:

0 - 15 bodů - Da Master
20 - 45 bodů - Charles
50 - 75 bodů - YoungAndBeatz
80 - 105 bodů - Gaston
110 - 135 bodů - Royce
140 - 150 bodů - Rich

Da Master (0 - 15 bodů)

Jsi vysoce ctižádostivý a víš, že správnými prostředky dosáhneš všeho, co máš v úmyslu. Cítíš, že v ničem nemáš zábrany, které bys nezdolal. Rozmysli si ale dobře, co chceš a zda tvůj vysněný cíl negativně neovlivní životy jiných. Je to obrovská zodpovědnost.

Charles (20 - 45 bodů)

Vypadáš skvěle a máš silné charisma. Lidé se tebou nechají snadno ovlivnit. To sebou ale nese velkou odpovědnost - stačí udělat "krůček vedle" a už nebudeš tím, za koho chceš, aby tě lidé měli.

YoungAndBeatz (50 - 75 bodů)

Jsi oblíbený a ostatní tě obdivují. To tě ale paradoxně svazuje. Máš pocit, že kdyby tě jiní opravdu znali, už by tě neměli tolik rádi. To se ale mýlíš. Lidé tě budou mít rádi, ať už jsi kýmkoliv.

Gaston (80 - 105 bodů)

Jsi ctižádostivý a vytrvalý, ale občas děláš chyby. Ostatní tě proto mají za amatéra. Máš pocit, že sám nic nedokážeš, a tak hledáš podporu u druhých. Když na sobě ale budeš i nadále pracovat, ostatní se ti smát časem přestanou.

Royce (110 - 135 bodů)

Jsi chytrý a talentovaný, ale máš problém zařadit se mezi lidi. Ostatní tě mají tendenci ignorovat, nebo se ti posmívají. Jsi kamarádský, ale nikdo ti nevěnuje takovou pozornost, jakou by sis zasloužil. Jednou se jí ale dočkáš.

Rich (140 - 150 bodů)

Jsi hodně kamarádský a až naivně poctivý. Věříš, že každý člověk je v jádru dobrý a že by si všichni lidé měli navzájem pomáhat. Také bys nikdy nikoho nepodrazil. Dej si ale pozor, aby tě ostatní nezačali využívat.

 

Paranorma! Art 2 - Závěr

Saturday at 12:44 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Závěr - Pravda a iluze

Rich s Gastonem si nedělali plané naděje. Ale modlili se. Teď, kdy s odstupem několika dlouhých hodin svorně vstupovali do nemocniční haly, oba věděli, co chtějí Charlesovi říct. Jedinou větu. Větu, která by vše vyřešila. Větu, po jejímž vyslovení by se situace změnila. Větu, která ještě mohla Charlese zachránit…

Nemocnice působila zevnitř smutným dojmem. Rich si všímal všech těch zamračených tváří příbuzných a přátel, kteří čekali na ortel vyšetřujících lékařů. Mnohým z nich možná v následujících minutách někdo blízký zemře. Jiným se ale jejich známý vrátí v pořádku domů. Život je loterie.

Z těžkých dveří do čekárny vyšla ošetřující sestra a za ní se s vážnou tváří vynořil lékař. Gaston čekal špatnou zprávu. Sám měl tajemství, kterém nevěděl ani naivní Rich. Tížilo ho tajemství, které měl býval Charlesovi prozradit dříve, než bylo pozdě. Gaston zhluboka vzdechl a začal se třást. To on vlastně nepřímo mohl za to, že se Charlesovi přitížilo. To on ho…

"Jdeme za panem Charlesem, jak je mu?" ptal se hned Rich.
"Omlouváme se, ale informace můžeme podávat pouze Charlesově rodině. Vy jste z rodiny?"
"Jsme synové!" vyhrkl Gaston a snažil se použít všechen svůj herecký "talent", aby zněl přesvědčivě. Sestra se na něho nevěřícně podívala, ale pak přejela zrakem na Riche, jehož bezelstný pohled ji obměkčil.
"Dobře tedy… pan Charles je stabilizovaný… ale prozatím pan doktor nedoporučuje návštěvy. Pan Charles je velmi slabý."
"Prosím," obrátil se úpěnlivým hlasem Gaston na doktora, "prosím, je to důležité!"
"… Dobrá tedy, zeptám se pana Charlese, zda si návštěvu přeje," odvětil lékař.
Gaston chtěl něco namítnout, ale Rich ho chytl za ruku. Střetli se pohledem a Rich na Gastona slabě kývnul. Zřejmě věděl, co dělá.

Pan Charles si opravdu návštěvu přál. Když však Rich s Gastonem vstupovali do prostorného pokoje, nalezli ho v napjaté poloze plné očekávaní, ze které se však brzy rezignovaně opět svezl na postel.
"Já myslel, že to jsou…" vyhrkl, ale pak zpozoroval, že v hloučku za kluky jde nemocniční sestra.
"Tati!" zvolal teatrálně Gaston. Charles přísahal, že pokud se z nemocnice ve zdraví vrátí, pak tomu "herci" sežene opravdovou práci, aby se už nemusel takhle ztrapňovat. Gastonovi dočista chyběl talent.
"Slečno, prosím…" obrátil se Charles na sestru.
"Ale pane Charlesi, v téhle situaci vás nemohu nechat bez dozoru."
"Bude to jen minutka," zaprosil Charles a nemocniční sestra rezignovaně odešla.

"Reginalde," vyhrkl Rich a oči mu svítily, "Da Master se neživil zlem. Da Master chtěl ničit dobro!"
Charles na Riche nevěřícně zíral.
"Je to pravda," přisvědčil Gaston, "to, co jsi mi říkal o tom Royaltonovi… nebyla to pravda. Já - já jsem si Royaltona vymyslel." Gaston studem klopil oči.
"Cože?"
"Byl to můj imaginární kamarád." Ta slova se Gastonovi nepronášela lehce, "chtěl jsem prostě ohromit kluky z ulice. Oni se stále chlubili tím, jak kradou a ničej auta a já neměl nic… Tak jsem jim pověděl o Royaltonovi." Gaston vzdechl a pokračoval: "všechno jsem udělal tak, aby to dávalo smysl. Snažil jsem se to udělat tak, aby to znělo přesvědčivě… jenže mě nenapadlo, jak moc se ta historka uchytí. Táhlo se to se mnou šest let… Tenkrát jsem ale trochu pomáhal bezdomovcům. Nosil jsem jim svoje svačiny. Jednomu z nich bylo jenom osmnáct, a tak jsem ho poprosil, jestli by neřek', že je Royalton…"
"A to myslíš, že na tohle Da Master skočil?" ptal se Charles.
"Právě že neskočil. Všichni zjistili, že jsem si to vymyslel a smáli se mi. Měl jsem ostudu v celý čtvrti. Da Master mi pak nabídl, jestli nechci odtamtud vypadnout a hrát CityGold. A já neviděl jinou možnost, a tak jsem jel. On na tu historku s Royaltonem samozřejmě neskočil, ale tobě ji tak asi vyprávěl a tys mu věřil."
Charles nevěřícně zíral.

Slova se ujal Rich: "Reginalde, Da Master věděl, že jste oba hodní a chcete pomáhat, a tak to na vás takhle nastražil. Vy jste nebyli zlí, ale on jo. A právě proto silně pochybuju, že ta historka s tím pacientem, co mi Gaston o tobě řekl…" Rich slova záměrně nedopověděl. Charles překvapením otevřel ústa. Všechno mu začínalo dávat smysl…

"Charlesi, já jsem lhal!" vyhrkl Gaston, který až doposud sbíral síly na šokující přiznání, "nikdo za mnou nebyl, to já jsem chtěl, aby sis myslel, že to vyšetřují, protože jsem… zadlužený!"
Rich vykulil oči. Charles ale zůstal klidný.
"Já vím, že to nevyšetřují," odpověděl překvapenému Gastonovi, "zjišťoval jsem si to hned, jaks' mi poslal ten dopis. Vyšetřování bylo uzavřeno před osmi lety. Došli k závěru, že za nehodu mohl pouze Da Master. Já jsem ale myslel, že na mě máš něco jinýho, za co mě chceš udat…"
"Ne, to rozhodně ne!"
"Ale," vložil se do hovoru Rich, "já teď teda nechápu jednu věc - když jsem se dostal do tý budovy, tak tam přece byli strážníci, a to oni mě tam přece zamkli."
"Časová anomálie," odpověděl bez rozmyslu Charles, "to se tam občas děje. Taky já sám jsem nemohl otevřít jeden ten poklop, když jsem tě tam šel hledat, a určitě byste neuhodli, kdo mi ho nakonec otevřel!" Charles udělal dramatickou pauzu a pobaveným pohledem se na své společníky podíval: "Sám Da Master!"

Charles se začal s úlevou smát a Gaston se k němu přidal.
"To by asi Da Master koukal, kdyby zjistil, že to on mi vlastně pomohl," smál se Charles.
"To jo," odvětil pobaveně Gaston. Charles si rukou protíral uslzené oči.

Když se konečně všichni uklidnili, Charles se vážným pohledem podíval na Gastona.
"Podej mi ze skřínky šekovou knížku," řekl.
Gaston poslechl.
"Tak kolik?" ptal se Charles.
"Já…"
"Kolik, ať to sem napíšu a máme to za sebou…"
Gaston Charlesovi pošeptal částku. Charles šek vyplnil a bez náznaku jakéhokoliv zdráhání ho Gastonovi podal. Gastonovi spadl úlevou obrovský kámen ze srdce. Nechtělo se mu až věřit, že všechny jeho problémy touto chvílí končí…

"Já ještě něco nechápu," ozval se opět Rich, "ten Da Master, když byl tak zlý, byl to vůbec ještě člověk?"
Charles se usmál: "Ty myslíš, jestli nebyl reptilián, nebo tak něco?"
"No…"
"Poslyš, tohle jsou jenom báchorky, který si lidi vymýšlí. Reptiliáni podle mě neexistují. Da Master byl člověk, jenom měl prostě nějaký schopnosti, kterýma si pomáhal. Věděl něco o magii, symbolech, ale zároveň ovládal svět internetu a elektronické komunikace. Dobře znal fyzikální zákony. Používal infrazvuk. Ale uměl hlavně manipulovat lidmi a využíval emocionální nestability mladých. A čemu nerozuměl, na to si najímal jiné. Nic víc."

Do pokoje opět vstupovala netrpělivá sestra.
"Ještě vteřinku, slečno," odbyl ji Charles.

"Škoda, žes neviděl žádný klip z Da Master's Production," pokračoval Charles směrem k Richovi, "tam by sis toho hodně uvědomil."
"Já jsem viděl všechny od CityGold," ozval se Gaston, "nejvíc si pamatuju ten, jak tam byla ta hora zlata a CityGold se v ní válel a měl na hlavě tu královskou korunu."
"A všim' sis, co v tom zlatě bylo schovaný? Viděl 's, co bylo napsáno na tý koruně?"
"Ne"
"Tak to buď rád…"

Charles vzdychl. Před očima mu právě v plných barvách vyvstaly stíny minulosti, kterých se potřeboval zbavit. Doufal, že jednou dokáže uniknout těm dotěrným hlasům svědomí, které ho doprovázely takřka na každém kroku. Doufal, že jednou bude volný…

KONEC

V roce 2037, deset let po tragédii, bude budova Da Master's Production zdemolována. Podnět vzejde od vlivné Richovy rodiny.
Charles společně s Gastonem založí charitativní centrum pro duševně nemocné. Pomohou stovkám lidí. Alespoň částečně se tak zbaví nepříjemných hlasů svědomí.

Nové metody bádání prokážou, že se Reginald Ángelo Charles v několika aspektech mýlil, avšak jeho závěry budou prezentovány jako klíčové i za dalších třicet let.

Ne všechny osudy bývalých rapperů z Da Master's Production budou dohledatelné a ne všechny budou mít šťastný konec.

V následujících dekádách ještě vznikne několik dalších pokusů o založení podobné hudební společnosti po vzoru Da Master's Production, než se lidé konečně poučí a přestanou experimentovat s "nadpřirozenem".


Lil Wayne a Birdman

Thursday at 9:36 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum doporučuje
Není tajemstvím, že Lil Wayne si už delší dobu s Birdmanem nerozumí. Vždycky jsem si říkal, že Lil Wayne je můj suverénně nejoblíbenější rapper a Birdmana jsem moc nemusel. Ale teď?

Zrovna nedávno jsem si říkal, že mi jejich společná tvorba chybí. Chyběl by mi Lil Wayne, kdyby skončil s muzikou, stejně, jako by mi chyběl i Birdman. Oba stále poslouchám, a je mi trochu líto, že už nepracují spolu.

A víte, co by podle mě bylo ideální? Kdyby se znovu dali dohromady a s nimi byl i Thugger Thugger (Young Thug). Co myslíte?

 


Huey a Soulja Boy - 2 rappeři s podobným hlasem

Wednesday at 18:54 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum doporučuje
Rapper Huey byl odjakživa jedním z mých oblíbených interpretů. Nejenže pochází z STL - města, kde je rap a hip hop jako doma, ale navíc vydává hodně kvalitní tvorbu, která stojí za poslech. Nejvíce mě od něho zaujal song Nobody Loves the Hood, který nazpíval ještě jako teenager.

Rappera Soulja Boy jsem začal poslouchat až později. Vlasně jsem na něj narazil díky jeho hlasu, protože jsem byl přesvědčený, že je to Huey. Pamatuji si, jak jsem jednu jeho písničku, kterou jsem slyšel někde v rádiu, hledal na internetu, a byl jsem zklamaný, protože jsem ji nemohl najít... O to větší pro mě bylo překvapení, že na světě existují dva rappeři s fakt hodně podobným hlasem a projevem, a přitom každý z nich vypadá úplně jinak.

A co vy, znali jste Hueyho i Soulja Boy? Také vám připadá, že mají podobný hlas? Koho z nich posloucháte raději?

Paranorma! Art 2 - Kapitola XIV

20. september 2016 at 18:49 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba

Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola XIV - Poslední sbohem

Pohled na Charlesovu tvář na denním světle Riche šokovala! Charles měl do krve odřené obočí, hodně zašpiněnou tvář a extrémně napuché oči. Byl značně dezorientovaný a na komunikaci téměř neodpovídal. Podlamovaly se mu kolena. Rich ho ochotně přidržoval a dotazoval se, kde Charles bydlí. Trvalo delší chvíli, než Charles srozumitelně odpověděl. Předtím se Rich dočkal pouze polosrozumitelného mumlání o tom, že Rich klidně může Charlese "napráskat" a že už celý svět ztratil smysl. Po nějaké době Rich konečně také vyrozuměl, kde má Charles zaparkovaný vůz.

Charles se v autě zhroutil na sedačku spolujezdce a založil si ruce. Rich musel převzít iniciativu a nebohého Charlese domů dovézt. Charles čím dál víc vypadal, jako když ho Rich veze na popravu. Nezareagoval ani v situaci, kdy Rich dvakrát špatně odbočil. Rich byl nakonec nucen nahodit navigaci.

V cíli cesty na Charlese netrpělivě čekala služka a Gaston.
"Pane Bože, co se Vám stalo, pane!" vykřikla úlekem Marietta. Svého pána v tak zoufalém stavu ještě nikdy neviděla a bylo jí ho líto. Nevěděla, co má dělat.
"Panu Charlesovi není dobře. Potřebuje si odpočinout," řekl Rich a služka s omluvou rychle běžela napustit panu Charlesovi vanu. Gaston s Richem opatrně vedli Charlese do koupelny. Gaston si všiml, že má Charles slzy v očích.
"Vás něco bolí, Charlesi," zeptal se. Vyznělo to spíše jako oznamovací věta. Charles nereagoval.
"Myslím, že se trochu praštil cestou nazpátek o nějaké harampádí. Ale asi nic vážného," odhadoval Rich, "Jinak, já jsem Rich. Ty jsi Gaston, že jo?" shlížel přes nahrbeného Charlese směrem k člověku, kterému se doposud nepředstavil.

Při slově "Gaston" sebou Charles nečekaně trhl a cosi zaklel.
"Jo, to jsem já," odpověděl tázaný a krátce se odmlčel, "jsem herec," dodal jakoby mimochodem.
"Já jsem tě jednou viděl v televizi," přiznával se Rich.
"Fakt?? Ale já..."
"Jenom ve zprávách. Tenkrát s panem Charlesem."
"To si mě asi pleteš," mlžil zaskočený Gaston. Začínal mít obavu, zda Rich nepracuje jako soukromý vyšetřovatel.
"Já jsem ale myslel, žes to byl ty. Já... já jsem tě od tý doby chtěl potkat, protože tě... obdivuju."

Rich to poslední slovo pronesl s takovým nehraným zaujetím, že už mu Gaston téměř věřil. Rozhodl se, že už nebude dál pokoušet osud a lhát nadobro přestane. Vždyť už to přece bylo všechno jedno - čím dříve se dostane do vězení za krádež identity, tím dříve ho z něho pustí. Gaston, ať se to na první pohled nezdálo, byl drsný chlap. Vyrůstal přece skoro na ulici a pobyt za mřížemi by zřejmě přestál... Ale co Charles?
"Jsem Gaston. A v těch zprávách to jsem byl já," Gaston vyřčenou větou překvapil sám sebe.

Rich vytušil, že jméno Gaston je pro oba jeho společníky spojené s něčím ne příliš příjemným, a proto se rozhodl, že se už dál nebude vyptávat.
"Já ti klidně budu říkat, jak si vybereš," nabídl Gastonovi.
Gaston se nabídkou cítil zaskočen.
"Ne, já... totiž... říkej mi Gastone... Tady... Pro ostatní jsem ale Terrence... teda... ne, nejsem Terrence, ale... já totiž..."
"TAK UŽ TO KLIDNĚ UKONČI, GASTONE, JEN DO TOHO!!!" vykřikl teatrálně Charles a oba dva mladí muži měli co dělat, aby ho udrželi, "NO JEN TO KLIDNĚ ŘEKNI, AŤ UŽ TO JE VENKU!"

Charles zmlkl a vyčkával. Nikdo jiný se neodvážil nic říct. Nastalo asi třicetiminutové hrobové ticho. Vzduch v domě zhoustl a stal se nedýchatelným. Gaston s Richem se tvářili, jako by se nic nestalo. Pomohli Charlese vykoupat a za doprovodu služky ho dovlekli do jeho prostorné ložnice. Oba dva však nejistě klopili oči. Nikdo z nich se neodvážil to dusné ticho rozříznout. Oba se Charlese báli.

Charles náhle na posteli ožil.
"Kam jdete?!" ptal se náhle Gastona s Richem, kteří pomalu opouštěli pokoj. Oba se poslušně mlčky vrátili k jeho posteli. Do pokoje vstoupila služebná s gázou a desinfekčním roztokem v ruce. Chystala se Charlesovi ošetřit odřené obočí.
"Teď ne, Marietto," přerušil ji.
"Ale, pane, já vám musím..."
"TEĎ NE, MARIETTO, PROSÍM, JDĚTE."
"Já mu to udělám," nabídl se Rich a věci převzal. Služebná za sebou zavřela dveře. Oba mladí muži tiše vyčkávali, co jim Charles řekne. Trápila je nejistota.

"JÁ JSEM PŘESNĚ VĚDĚL, ŽE TO TAKHLE SKONČÍ," začal se bolestivě smát Charles a z očí mu skapávaly slzy, "NEMÁM PRAVDU, G A S T O N E??... Já - vždyť já jsem vlastně ŠPATNÝ ČLOVĚK," pronesl Charles a vypadal, že se sám svým slovům diví.
"Ne, nejste, pane Charlesi. Já mám doma všechny vaše knížky a... a moc mi pomohly... opravdu," přiznával se Rich.
"JENŽE TO BYLA LEŽ... PRACHSPROSTÁ LEŽ. JÁ UŽ JSEM O SVOJE SCHOPNOSTI DÁVNO PŘIŠEL. UŽ PŘED DESETI LETY!.. A VÍŠ, CO TEĎ DĚLÁM?" Charles se podíval pronikavým, avšak zamlženým pohledem Richovi do očí, "VÍŠ, CO TEĎ DĚLÁM???"
"... Ne," odpověděl Rich, "ale nemusíte mi to..."
"LŽU A FALŠUJU EXPERIMENTY. VYBÍRÁM PENÍZE ZA NIC. ZA LEŽ. UBLIŽUJU LIDEM. MANIPULUJU S DŮKAZY... S LIDMI... SE VŠÍM... TAK CO, ŘEKL JSEM TO SPRÁVNĚ,
G A S T O N E?... TAK TOHLE'S PO MNĚ CHTĚL, GASTONE, O TOHLE TI NÁRAMNĚ ŠLO, DOSTAT ZE MĚ PRAVDU, ALE JÁ TI UKÁŽU, JAK UKRUTNĚ ŠPATNÝ A ZVRHLÝ ČLOVĚK JSEM!"

Charles chvíli zhluboka dýchal, a pak se zklidnil. Zřejmě čekal nějakou šokovanou reakci ze strany svých společníků. Ti se však na něho dívali zcela jiným pohledem. Nevěděli, jestli s ním mají soucítit, nebo se ho bát.

Charles pokračoval: "Víte, co je nejsrandovnější? Že já jsem tam vlastně přišel pomáhat. Chtěl jsem ty děti zachránit, protože Da Master by je zničil! Já, blbec, jsem jim chtěl pomoct a kde jsem skončil?... JAHO TA DRUHÁ NEJHORŠÍ ZRŮDA!"
"Ale ne, pane Charlesi," ozval se Rich.
"Reginald."
"Reginalde..."
"... Víte, já už vlastně nemám, co skrývat. Hodně lidem jsem ublížil a zničil jsem jim život."

"Ale to určitě nebylo úmyslně, Reginalde, vždyť jsi jim chtěl pomoct," odhadoval Rich.
"Chtěl,... … to chtěl," vzdychl utrápeně Charles. Najednou byl téměř klidný.

"... Da Master ty kluky trápil... To on měl zvláštní schopnosti... Koupil ten barák, protože stál na hodně špatném místě. Šla odtamtud negativní energie. Prostě zlo. To on totiž miloval a tím se živil."
"Zlem?" ptal se Gaston.
"Ano, zlem," pokračoval Charles, "v tom baráku se děly hrozný věci. Jednou jsem tam například šel do koupelny, a najednou jsem se probral a ocitl úplně jinde, a pak zase tam. Navíc se tam děly různý časový anomálie. Da Master to dobře věděl. Sám si tu budovu postavil tak, aby to zlo znásobovala."
"Ale jak?" vyptával se Gaston.
"To je věc architektury. Rozměrů, zakřivení stěn... a pak taky symbolů."
"Aha."
"No a já jsem tam tenkrát šel v hrozný životní situaci... to on věděl a nutil mě mít výčitky... ale já jsem jako jediný věděl o tom místu, o tom, jak je to místo hrozný... a tak jsem chtěl těm klukům pomoct... Ale nedalo se to...," Charles vzdychl, "Da Master mi vyhrožoval... Musel jsem jim ubližovat, abych jim pak mohl pomoct. Prostě jsem ten proces, kdy je to úplně zničí, musel urychlit... A pak jsem jim pomáhal, když už byli pryč, ale to nefungovalo!"
Charles znovu začínal zrychleně dýchat.
"A to ještě nevíte, co se stalo tenkrát, jak jsi měl hrát CityGold!" vyhrkl kvapně, "tenkrát... tenkrát... ..."


Charles už neměl možnost větu dopovědět. Za pár rušných minut ho zběsile odvážela záchranka. Možná naposledy...

Paranorma' Art 2 - Kapitola XIII

18. september 2016 at 15:28 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola XIII - Rapperův přízrak

"Gastone!!!" zařval Charles, "herec! Šašek! Blázen!" ulevil si, "říkal jsem ti, abys sem nechodil!"
Charles horečně přemýšlel, kam až ho Gaston pronásledoval a co všechno viděl... Nebylo pochyb, že ho Gaston chtěl vyděsit. Jinak by si přece na sebe nevzal tu zlatou paruku! Charles přece nebyl hlupák, a tak věděl, že to nemůže být skutečný CityGold. Byl bez sebe vzteky a nevěděl, co dál.

Byl tu ale sám - jenom on a Gaston. Charles mohl klidně... ne, zapomeňte na to. Charles už nehodlal opakovat staré chyby a musel se definitivně smířit s těmi již provedenými... Nechá Gastona jít. Bude ho muset nechat jít. Rozejdou se v dobrém, a pak už záleží na Gastonovi, jestli něco řekne, nebo ne. Ta nejistota už totiž Charlese ničila. Bude za své chyby pykat?

Ten cizí mladík se rychle otočil a nastavil směrem k Charlesovi svou vyděšenou tvář. Nebyl to Gaston! Ani CityGold. Byla to ta ztracená duše, kterou Charles hledal. Ten neznámý mladík vypadal dezorientovaně.

"Neublížím ti, ale musíme jít," pronesl Charles a natáhl směrem k tomu cizinci přátelskou ruku.
Ten cizí kluk sebou cukl a stáhl se. Roztřásl se.
"To bude dobrý," uklidňoval ho Charles. Použil k tomu celé své kouzlo osobnosti. Zdálo se, že to, i přes Charlesův neupravený zjev, zabírá...
"Jak se jmenuješ?" pokračoval Charles.
"Rich."
"Tak pojď, Richi, musíme jít. Musíme se dostat ven dřív, než..." Nedořečená věta zůstala viset ve vzduchu.

"...Kdo jste?" zeptal se opatrně Rich.
"Reginald Ángelo Charles," pronesl tázaný s náznakem dřívější pýchy. Riche tím ohromil.
"Vy jste ten para..."
"Ano, to jsem já. Pracoval jsem tady v Da Master's Production."
"Počkat, to vy jste tenkrát byl v té televizi, jak... Já jsem si to myslel, ale nechtělo se mi tomu věřit... Tolikrát jsem vás chtěl najít..." Rich byl až dětinsky nadšený. Už se ničeho nebál.
Oba se vydali směrem, který Charles určil.
"Kdo je Gaston?" ptal se bez bázně Rich.
"... Jeden šašek. Kašli na něj."
"Je to CityGold?"

Richova naivní otázka nezůstala dlouho bez odezvy. Charles pouze nabíral dech. Znovu se z jeho nitra ozvalo čiré zlo.
Rychlým chvatem přitiskl Riche ke stěně.
"Co víš??!! Tak co víš??!!"
Rich se začal třást. Chtěl vykřiknout, ale úlekem se mu zacpaly hlasivky.
"CO VÍŠ???!!!"

Za Charlesovými zády se náhle ozvaly hlasité kroky. Charles se otočil. Chodbou právě procházel časový otisk rappera HardTest. Přízrak, chcete-li. Charles se podíval zpátky na Riche, jehož široce rozevřené oči, které vyjadřovaly naivitu, prozrazovaly, že i on postavu vidí.

"Poslal tě Gaston, že jo," adresoval Charles Richovi.
Rich nesouhlasně zakroutil hlavou.
"Já to vzdávám," řekl Charles, "klidně mě s Gastonem udejte. Jen do toho. Ať se klidně usmažím v pekle. Mně už je to všechno jedno."
"A-ale za co?" nechápal Rich, "já..."
"Jen si klidně s Gastonem kujte pikle a zničte mě. Mně už stejně na ničem nezáleží."

Rich si uvědomil, že se právě dívá na psychicky nemocného člověka. Charles vypadal pomateně, měl velké kruhy pod očima a celý jeho fyzický zjev napovídal, že to nemá v hlavě v pořádku. Richovi bylo pana Charlese líto a rozhodl se, že mu pomůže. Byl si totiž neoblomě jistý jednou věcí - že Charles, ať už sám sebe podezřívá z čehokoli, je ve skutečnosti nevinný.

Paranorma! Art 2 - Kapitola XII

17. september 2016 at 11:15 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola XII - Rouška tajemství

Vnitřek budovy chátral, avšak Charlesovy vzpomínky zde byly silnější, než dřív. Jeho emoce zesílily a Charles zjistil, že zde slyší hlasy - hlasy tak zoufalé, že se mu až svíralo srdce. A hudbu. Ano, tu podivnou dunivou hudbu, kterou slyšel v tom snu... Ta hudba ohlašovala příchod katastrofy, které nešlo zabránit... Ten uvězněný kluk vzlykal ohromnou bolestí. Měl s sebou plyšového medvěda, který v jednu chvíli začal sám chodit. Vmžiku se ztratil. Ten mladý muž ho hledal, ale nemohl ho najít... Najednou vše pohltil tak srdceryvný výkřik, že se Charlesovo srdce propadlo někam dolů. Ten medvěd visel na stěně, kam ho kdosi přilepil ošklivou rudě červenou hmotou připomínající krev...
"Nééééé," ozval se do šera protáhlý zoufalý hlas, "kdo mu to mohl udělat??!! KDO jen mu to mohl udělat??!!"

Charlesovi se při těch vzpomínkách dělalo nevolno. Musel toho kluka či mladého muže, který se ocitl v budově Da Master's Production, najít stůj co stůj. Podlaha pod Charlesem zlověstně vrzala. Znělo to jako koncert tisíců pekelných houslí a smyčců. Charles se zastavil, aby si byl jistý, že to utichne. "Smyčce" opravdu vrzat přestaly, avšak do popředí se dostaly ty děsivé křičící a šeptající hlasy...

"Reginalde," oslovil Charlese protáhlý hlas, který zněl jako kdyby patřil samotnému Da Masterovi, "vím, cos..."
"TAK DOST!" vykřikl rázně Charles a další šepot těch strašidelných hlasů minulosti opět zanikl v koncertu vrzající podlahy...
Charles musel projít místností bez oken. Posvítil si a zjistil, že mu příruční svítilna pomalu zháší. Na stěně v setině vteřiny uviděl obraz, ze kterého vystupovala záhadná silueta...
Charles pomalu otevřel kovové dveře a...

...

Oči!!!


… Charles se vyděsil. Přímo naproti dveřím se nacházela obrovská figurína. Da Master věděl, jak tajný vchod ochránit... Tohle by Gastona zabilo. Charles pokračoval dál, ale o jeho dalších zážitcích na cestě uvnitř se už asi nedozvíme.

Víc už jsem se také já od Charlese nedozvěděl. Kolikrát jsem ho prosil, aby mi řekl pravdu, aby vyprávěl dál... ale marně. Možná proběhlo ještě něco, co chtěl Charles utajit, ale to už se asi nedozvíme. Vzpomněl jsem si, že každý máme tajemství, která nehodláme odhalit, a výměna "tajemství za tajemství" může často skončit jako otěže v rukou někoho tak krutého, jako byl samotný Da Master. A věřte mi, i kdyby se dochovala nějaká zmínka o Charlesových činech v budově, či ještě v minulosti, číst bych ji nechtěl. Spálil bych ji. Pro dobro všech.

Vyprávění pokračuje až v době, kdy už Charles prošel celou budovou, a marně hledal toho, o němž byl přesvědčen, že je v budově uvězněn. Cestou nepotkal ani živáčka. A dokonce jeho parapsychologické schopnosti mlčely.
Když procházel okolo jedné z umýváren, něco ho donutilo se zastavit. Pohlédl dovnitř a popadl ho nesmírný vztek. Uvnitř totiž nebyl žádný duch. To Charles poznal. Stál tam, zády k Charlesovi opravdový, až neuvěřitelně skutečný a přesvědčivý...

CityGold!!

Paranorma! Art 2 - Kapitola XI

15. september 2016 at 11:25 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola XI - Uvnitř

Chodba byla temná a stísněná. Charles hmátl do kapsy pro svítilnu a s hrůzou zjistil, že mu asi vypadla. Ne, měl ji! Třesoucí se rukou ji zapnul a kužel světla osvítil značně proláklou stěnu chodby. Vypadalo to, jako kdyby z ní vystupovala temná postava. Kdesi daleko před Charlesem se ozval slabý zvuk. Pak další... Kroky. Blížily se.

Charlesovi se udělalo nevolno a měl chuť běžet zpátky ven. Ani si nebyl jistý, zda chodba není zavalená, a dostal strach, že zde uvízne. Pokud byla budova Da Master's Production prokletá, pak se největší zlo koncentrovalo právě tady. Nebylo proto možné, aby se ten uvězněný sám dostal ven tudy. Ne, to by jeho "dětská" psychika nezvládla. Ani Gaston by to nezvládl. Charles si oddechl, že ho s sebou nevzal.

Charles se rozhodl být silný a kroky ignorovat. Klap. Klap. V jednom místě chodby se musel opřít o strop, aby se protáhl podél obrovského kamene. Klap. Chodba se zužovala... Klap. Klap. Klap. Charles namířil svítilnu směrem ke stropu a všiml si obrovského zvolna se spouštějícího pavouka. Klap! Klap!

Klap! Klap! Klap!

Charles uklouzl! Svezl se k zemi a rukou sáhl do něčeho mokrého. Vstal...
Kap! Kap!
"Ano, duchové neexistují. Jsou jen vnější projekcí mojí mysli," odříkával si nahlas Charles. Prásk!
"DUCHOVÉ NEEXISTUJÍ," Charles zvyšoval hlas. BUM! PRÁSK!

"Teď v pořádku projdu, a pak se V POŘÁDKU vrátím zpět, protože DUCHOVÉ NEEXISTUJÍ" Prásk! Prásk! PRÁSK!
"KDYŽ NEEXISTUJETE, TAK UŽ ODEJDĚTE!!!"
Zabralo to. Chodba se ponořila do ozvěny Charlesova hlasu, která pomalu přecházela v hrobové, stísněné ticho. Snad ne ticho před bouří.

V jednom místě byla chodba tak zúžená, že měl Charles problémy se jí protáhnout. Když se mu to konečně podařilo, strnul. RYCHLÝM KROKEM SE PŘÍMO K NĚMU BLÍŽIL SAMOTNÝ DA MASTER!
CO TEĎ??!!


Charles na setinu vteřiny zaváhal, ale pak se zklidnil.
'Projekce. Prolínání času,' napadlo ho, 'takhle bych klidně mohl vidět sám sebe.'

Da Master Charlesem bez povšimnutí prošel, a pak Charles opravdu zahlédl sám sebe. Schovával sem tenkrát nějaký důkazní materiál. Ten, který nikdo nikdy neobjevil.

Charles klidně prošel svým vlastním přízrakem a konečně zahlédl těžký poklop. Chodba uvnitř klouzala. Po předchozích zkušenostech si Charles nebyl jistý, zda poklop otevře. Jednou nohou se zapřel o navlhlou kamennou stěnu a rukama vší silou zatlačil směrem nahoru. Paže ho pálily. Neuspěl.
Bude to snad zkoušet věčně. Přece musí být způsob, jak zaseklý poklop otevřít! Přece...

Chodbou se vracel přízrak Da Mastera! Charles věděl (doufal), že ho Da Master nevidí, ale i přesto před jeho mohutným tělem rychle ustupoval. Z Da Mastera se do všech stran šířil strach! Charles pozoroval, jak Da Master jednoduše vypadajícím pohybem prudce rozrazil poklop a vylézal do budovy. Charles sebral všechny síly a vydrápal se spěšně za ním. Uvnitř se přízrak rozplynul. Charles se náhle dostal do úplně jiného, a daleko děsivějšího světa...

Paranorma! Art 2 - Kapitola X

14. september 2016 at 20:46 | Selfish Platinum
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola X - Volání o pomoc

Neznámá síla táhla Charlese směrem k budově. Někdo tam určitě byl. Kdosi úpěnlivě volal o pomoc a žádné naděje se mu nedostávalo... Charles věděl, že do objektu vede jeden tajný vchod, který se těžko hledá. O vchodu věděl jen on, Da Master a Gaston. Počkat, možná ještě... …

Charles si povzdechl. Temná zákoutí jeho mysli se znovu projevila. Jímal jím strach, že se opět vše provalí. Určitě se najde někdo, komu se podařilo nemožné - získat informace, které Da Master vždy přísně tajil - a ten potom bude mít v rukou moc Charlese zničit...

Jak moc toho vlastně ví Gaston? Nepůjde Charlese sledovat? Neudá ho za to, že se Charles právě chystá vloupat do budovy, aby zachránil někoho, o jehož reálné existenci Charlesovo vědomí pouze spekuluje? Charles si začal vyčítat, že Gastona budil a mluvil s ním. Měl mu nechat vzkaz. Ne, opravdu, neměl se k němu chovat tak povýšenecky. Charles věděl, že si býval měl nechat choulostivé informace o Gastonovi pro sebe. Bál se, aby mu Gaston útok neoplatil stejnou nebo vyšší kartou. Bylo pozdě.

Charles zaparkoval vůz ve velké vzdálenosti od budovy, a dál se vydal pěšky. Nesměl riskovat odhalení, ale zároveň jím vibroval strach a adrenalin. Neměl moc času. Nanejvíš dvě hodiny, než začne svítat. Pouhé dvě hodiny, než se jeho sen o záchraně jakési nevinné duše rozplyne, a on si pak bude muset nějak poradit s Gastonem.

Když se Charles prodíral temnými houštinami a usilovně hledal ten tajný vchod, zmocnila se ho deprese. Ne, opravdu už nikdy nechtěl opakovat staré chyby, ale bylo nad slunce jasné, že mu Gaston stojí v cestě. Charles by musel...

Právě v zemi nahmatal prohlubeň a v ní, pod všemožným harampádím, bylo cosi těžkého a kovového. Charles byl rád, že ve tmě nevidí, protože věděl, že z té "skládky", kterou se právě musel prohrabat, by jeho žaludek udělal nejméně tři kotrmelce. Narychlo očištěné víko poklopu se téměř ani nehnulo. Charles se musel chytit blízké větve a vzepřít se nohama o jakýsi kámen. Nepomohlo to. Nohy mu uklouzly a těžký kámen se na víko převrhl, div že Charlesovi nezavalil ruku. Vchod byl zablokovaný.

"Bože, pomoz mi," zaprosil nahlas Charles, až se svého hlasu lekl. Ještě nikdy se neocitl takto podřízený vnějším silám osudu, které nedokázal ovládat. Cítil se naprosto zoufalý... Rozhodl se odejít. Když se prodíral houštím okolo hory odpadků a zbytečností, všiml si, že se v nich cosi zalesklo. Zamířil tam a chvíli v odpadcích dupal, než narazil na coli pevného. Chvějícími prsty to opatrně nahmatal. Rýč!

Charles ho spěšně vytáhl a urychleně se vracel zpět na to místo. Znovu ten poklop nemohl najít. O cosi zakopl a bolestivě se svalil na páchnoucí zem. Cítil, že mu krvácí koleno. To ho ale nemohlo odradit. Jeho prsty brzy znovu nahmataly kovovou plochu, na které trůnil ten extrémně těžký balvan. Charles nyní kopal jako o závod. Musel vedle poklopu vykopat prohlubeň, do které by těžký kámen svalil. Půda ale byla tvrdá, a Charlesovi již krvácely i ruce. V dálce zahlédl první paprsky slunečního světla. Už bylo pozdě.

"Pomůžu Ti."
Charles se nečekaného hlasu lekl a rozhlédl se okolo sebe. Ten hlas jako by mu to zašeptal do ucha, avšak nikdo v Charlesově bezprostředním okolí nestál. Divné...

Charlese téměř opouštěly, síly, ale najednou se u něho prostor osvětlil. Svým vnitřním zrakem si všiml, že k němu přicházejí zářivě průhledné siluety tajemných bytostí a stoupají si do kruhu okolo něho. Ještě nikdy nic takového nezažil. Bylo to úchvatné!

Náhle si uvědomil, že se mu začalo dařit. Prohlubeň měl za krátkou chvilku vykopanou, a kámen do ni svalil. Rychlým pohybem ruky chytil za poklop, který se tentokrát otevřel zcela hladce. Postavy zmizely. Do temnoty podzemní chodby již vstupoval úplně sám...

10 důvodů proč by Lil Wayne neměl končit

11. september 2016 at 20:17 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum doporučuje
1) je originální

2) má nekonečně mnoho fanoušků

3) je legendou

4) aby ho mohly poslouchat i další generace

5) protože má uklidňující hlas

6) skvěle jezdí na skate

7) je pro hodně lidí motivací

8) je schopný vydávat spoustu kvalitních písniček za krátký čas

9) je vůdčí osobností new school a mnoho rapperů pouze imituje jeho styl

10) přece si ve videích musíme užít jeho nový blonďatý look ;D


Paranorma! Art 2 - Kapitola IX

10. september 2016 at 13:04 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola IX - Temné stíny minulosti

Gaston skoro ještě spal, když s nim kdosi zatřásl. Trhl sebou a otevřel oči. Venku ještě byla tma. Gaston chvíli nevěděl, kde je a co se to děje, když vtom nad sebou uviděl Charlesův obličej.
"Gastone, budu muset jet," řekl Charles. Překvapivě měl přátelský hlas.
"C-cože... kam?" nechápal rozespalý Gaston.
"Ty klidně spi, sejdeme se později... služka ti dá ráno snídani a provede tě tady. Chovej se tady jako doma."
"Kam jedete? Vždyť musíme tam na to místo!" vyhrkl Gaston.
"Musím jet sám," odpověděl Charles.
"A proč?"
"Někoho tam uvěznili. A musím ho zachránit sám."
"Já chci jet taky," řekl Gaston.
"TO NEMŮŽEŠ. VŽDYŤ JSEŠ SLABEJ. JSEŠ JEŠTĚ DÍTĚ!"
"JE MI DVACET OSM!"
"JSEŠ DÍTĚ, PROTOŽE'S EMOCIONÁLNĚ NEVYSPĚL. Chyběl ti otec. Matka se o tebe nestarala. Už dvakrát ses pokusil o sebevraždu, jednou v roce dvatisí..."
"JAK TO VŠECHNO VÍTE?" nechápal Gaston.
"Da Master byl špičkový ve shánění informací o lidech, kterými pak díky nim manipuloval. Taky uměl někoho úplně vymazat ze všech elektronických zdrojů, a tím i ze světa. Na tebe například měl to, že věděl, cos' udělal tomu klukovi z divadla na základce, když ti vyfouk tu roli. Měl takový zvláštní jméno... Royalton, že jo?..." Charlesův tón hlasu zase začal nabývat na aroganci, "možná ani nevíš, jak mu na tý roli záleželo... a tys na něj naschvál hodil ten průser s těma zakázanejma látkama... a to tys je tam tajně propašoval, a pak jsi dělal povyk, že tě chce ten kluk otrávit..."
"Prosím, dost!" vyhrkl nešťastně Gaston.
"Přitom Royalton to měl už předtím v životě dost drsný. Ale pak to teprve pořádně vodsral. Možná to ani nevíš, ale dnes žije na ulici. Tenkrát se z toho zhroutil, ale neměl nikoho, kdo by mu pomohl. Nikdo mu nevěřil..." vyprávěl dramaticky Charles.
"Prosím, už toho nechte!" zaprosil úpěnlivě Gaston.
"Royalton si navíc myslel, že jseš jeho kamarád. Ten kluk to fakt neměl lehký. Odmalička byl doma týranej. Fyzicky i psychicky, a to tak, že jsi to ani nedovedeš představit. A tys byl jeho jedinej oblíbenej člověk. On už totiž nikomu nevěřil a lidí se bál... Ty jseš asi opravdu dobrej herec, Gastone, žeš mu dokázal takhle lhát." Charles vypadal, že si svůj proslov náležitě užívá. Gaston byl v koncích.
"A to, jak jsi ho sprostě úplně zničil, to nemělo chybu. Proto tě Da Master najmul, jestli ti to nedochází."
"To nechápu," řekl nešťastně Gaston.
"Každej, kdo měl něco společnýho s Da Master's production, měl černou minulost. S tím Da Master počítal. Měl prostředky, jak vás všechny zničit. Jak NÁS všechny zničit. A ty ses taky nechal nachytat do pasti stejně, jako já."
"Jako vy?"
Charles se po Gastonově otázce na chvíli odmlčel a nadechl se.
"Kvůli mému pochybení a nedbalosti zemřel pacient." Charles udělal dramatickou pauzu.
"Byl to docela vlivný člověk. Mělo z toho být soudní řízení a mělo to mít opravdu velké dopady, ale Da Master mi tenkrát nabídl pomoc. Řekl mi, že mě z toho dostane, a navíc mě proslaví a přijdu si na slušný peníze. A já jsem na to přistoupil. To jsem ale nevěděl, co za to chce..."
"A co chtěl?" zeptal se Gaston.
"To ti řeknu, až zachráním toho kluka."
"Ale jak víte, že...?"
"JÁ VÍM VŠECHNO, GASTONE," odpověděl rázně Charles, vstal a odešel z pokoje.

Gaston chvíli mlčky seděl a přehrával si v hlavě právě proběhlý rozhovor. Něco se mu na tom Charlesovi nezdálo. Gaston nevěděl, co si o tom člověku myslet. Chvíli byl drsný a zlý, jindy zase hodný, pak zase arogantní. Ale šel z něho strach...
'Herec,' pomyslel si Gaston, když si sundával nervozitou propocené pyžamo.
'To ON možná zničil CityGold. To ON mě určitě najal.'

Pak Gastonovi došlo, proč ho Charles nevzal s sebou... Charles se ho chystá udat!

Lil Wayne končí???

9. september 2016 at 14:04 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum doporučuje
Je to teprve pár dní, co Lil Wayne napsal tweet, ve kterém naznačuje, že možná skončí kariéru. Překvapení? Ani ne... Lil Wayne už o odchodu do rapperského důchodu uvažoval dlouho, a už několik let o tom veřejně mluví. I přesto ale jeho fanouškům připadá jeho poslední rozhodnutí možná unáhlené, a doufají, že bude rapper v kariéře ještě pokračovat.

Jedním z hlavních důvodu, proč se Lil Wayne takto rozhodl, je jeho vleklý spor s Birdmanem, se kterým Lil Wayne spolupracoval už od mládí, a který mu pomohl při vzestupu. Po dlouhých letech vzájemné spolupráce se však již jejich cesty rozešly. Je škoda, že následné spory obou umělců dovedly Wayna až k možnému ukončené kariéry, ale i přes to všechno je možné, že ještě Lil Wayne své rozhodnutí změní...

Co si o Lil Waynově odchodu do důchodu myslím já? Samozřejmě, že je mi trochu líto, že už od Lil Wayna možná neuslyšíme nic nového. Na druhou stranu mi připadá, že se jeho tvorba v průběhu celé jeho kariéry změnila k horšímu, a to z hlediska výskytu podprahových zpráv, a podobně. Některé songy jsou až příliš depresivní a mají velmi sporný obsah, což zavdává lidem důvod vymýšlet různé konspirační teorie o tom, proč vůbec vznikly.

Proto si myslím, že je lepší, aby Lil Wayne odešel z hudebního světa. Ale pouze ten Lil Wayne, který se žene na scestí, ale ne ten, kterého známe z dřívějších dob!
Kéž by šel vrátit čas...


Paranorma! Art - audiokniha od Selfish Platinum zdarma!!!

7. september 2016 at 1:00 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Konečně je to tady!!! Mám pro vás všechny velké překvapení!
Možná už jste četli příběh Paranorma! Art od Selfish Platinum, ale už jste ho také slyšeli?... Neslyšeli!
- Tak tady ho máte ZDARMA JAKO AUDIOKNIHU!

O čem příběh je?
Třiadvacetiletá dvojčata Manny a Nelly zažijí šok. Nepochopitelným způsobem se o ně zajímá záhadný věhlasný parapsycholog. Dostávají se do komunity těch nejbohatších, kde se setkávají s rappery světoznámé Da Master's Production, kteří však po čase jeden po druhém záhadně mizí. Poté, co se i sám Nelly stává obětí snad tajemného únosu, či pouhé děsivé náhody, události nabírají rychlý spád...

Enjoy!



Paranorma! Art 2 - Kapitola VIII

30. august 2016 at 23:27 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola VIII - Děsivé procitnutí

Richův mozek upadl do mrákot... Jeho mysl se zatemnila, a vzápěti prozářila střídavými a téměř nesmlyslnými výjevy a obrazy. Kdosi tam byl s ním. Někde, možná v jeho hlavě... Kdosi ho držel. Mluvil na něj. Rich ho nedokázal pořádně vnímat. Ten někdo se mu snažil něco naznačit, něco říct... Rich to chtěl slyšet, ale jeho ušní bubínky byly hluché. Naprosto hluché.
Najednou Rich pocítil, jak sám vstal. Fyzicky. Samovolně. Náměsíčným krokem se jeho tělo vydalo směrem kupředu. Ale chybět mu cit jako kontrola. Rich se pokoušel zastavit, avšak marně. Jeho tělo si dělalo, co chtělo. A někdo tam byl. Někdo tam s ním byl. Možná jich bylo víc. Něco na Riche někdo křičel, ale chyběl zvuk.

Rich si náhle uvědomil, že zřejmě sám brečí, ale bylo zvláštní, že vůbec necítil slzy. To, že mu skutečně slzy tečou, mu napovídal pouze slabý a nezřetelný pocit kdesi vzadu v jeho mozku. To místo, které jako jediné nemlčelo...

Rich zahlédl, jak ho kdosi bije. Bylo to jako hra světel a stínů, které ho v naprosté němotě obklopovaly. Kdosi s ním mlátil o stěnu, strkal ho a možná mu i vyhrožoval. Rich ale nebyl schopný reagovat. Byl naprostým vězněm se svém vlastním těle.
Náhle se mu zvukové vjemy na chvíli vrátily a Rich zaslechl jediné, dlouze protažené slovo, které vyslovil jeho vlastní, zděšený hlas.
"Slibuji..."
A pak vše naráz přestalo. Jeho mysl se opět zatemnila.

Série obrazů, kterou následně uviděl, nedávala smysl. CityGold, jak splachuje své falešné zlaté vlasy do záchodu, kdosi se snaží najít malý zlatý odštěpek čehosi v tunách temného prachu, měsíc na obloze, jak si nasazuje noční čepici, sedm zmatených oslů kteří zoufale hledají pohádkového dinosaura, aby jim pomohl koupit svět. Padesát tři sluncí a jedno antislunce, které se nesmí vrátit domů...

Rich se znovu probral a prohlédl. Stál na jakýchsi starých rozviklaných štaflích. Lekl se, ale jeho mozek naštěstí stále tělo neovládal. Uviděl sám sebe, jak ze dřevěné police nad ním vytahuje tlustou knihu... a jak i s tou tlustou knihou najednou padají vzduchem i ty další, a s nimi i dřevo z té police... Rich vidí, jak se sám také snáší vzduchem směrem dolu...

"... Pane Bože, vždyť my jsem ho zabili!" Richovi se vrátil sluch. Teatrální výkřik jednoho z těch cizinců nyní Richovi drásal nervy. Rich nechápal, co se děje. Je snad opravdu mrtvý? A kdo jsou ti cizí lidé? To oni ho ovládali?

Rich si vzpomněl na ten slib, který bez vlastní vůle vyslovil. Nedokázal si to vysvětlit. Byla to pouhá iluze jeho mozku, a nebo se opravdu k něčemu zavázal? Donutili ho k tomu mimozemšťané, nebo snad nějaké zlé síly? Nebude teď jedním z těch "dobrovolníků", kteří jim musí sloužit? Zcela ponořen ve svých úvahách Rich ucítil, že jeho tělo kamsi vláčí dvě siluety. Co s ním hodlají dělat?

Ta nejistota Riche ničila...

Ukázky z knihy Osude, jsem vinen od Selfish Platinum!

4. august 2016 at 10:34 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Mám pro vás všechny obrovské překvapení! Už je tomu asi tři roky, co mou snahou vznikl 320 stran dlouhý příběh (formátu A5), navíc s bohatými ilustracemi, který se dá považovat za plnohodnotnou knihu. Původně jsem ho měl v úmyslu oficiálně vydat, ale pak mě napadlo - proč vám ho všem nevěnovat zadarmo?

Kniha je totiž věnována jedné výjimečné osobě. Osobě, bez níž bych se asi dnes a tady cítil osamnělý a beznadějný. Ta osoba mi však dala naději, že se jednou ta nahoře opět shledáme...

I vy všichni ostatní jste jedineční, a proto i vám knihu věnuji. Je převážně určená pro teenagery, ale věřím, že se bude líbit vám všem, kteří na ni narazíte.

Knihu najdete ke stažení zdarma zde:

Ukázka č. 1:

"Ismaeeeeli!" zařval učitel a vypadal opravdu rozzlobeně. Lekl jsem se. Všichni se na mě dívali a já nic nechápal.
"Co se děje?"
"Byl by milostpán tak laskavý a prozradil mi výsledek toho příkladu, který jsme měli z minulého týdne za domácí úkol?"
"Eeeh..."
Úplně jsem na to zapomněl... Podíval jsem se na Didiera, a on mi naznačil, že toho ví stejně, a nebo dokonce míň než já. Sakra!
"Á, mistr neví..." učitel se postavil: "Dobře, má někdo nějaký nápad, jak ho potrestat?"
Nikdo se neopovážil nic říct, jenom Carl se ozval:
"Co kdybysme ho nechali po škole až do večera, aby si konečně našel čas na domácí úkoly?"
"Fakt? No to snad nemůžeš myslet vážně!" Didi se v rychlosti postavil a řval na Carla: "Ty chceš, aby tady zůstal až do večera, abys měl mezitím příležitost vojet jeho holku!!! Ale víš co? Jseš jenom..."
"Jdi za ředitelem! Okamžitě!... Řekl jsem HNED!!! Tohle chování ve třídě tady dál nebudu snášet!" Učitel se rozohnil na nejvyšší míru.
Didi se zhluboka nadechl a vydechl, a pak lhostejně, avšak s teatrálním bouchnutím dveří, opustil třídu.
"Tak tohle je už vrchol toho, co si někdo může dovolit!" řekl učitel, a potom pokračoval ve výuce, jako kdyby se bývalo nic nestalo:
"Otevřete si, prosím, učebnice na straně... 17. Tady máte..."
Připadalo mi až neuvěřitelné, jak rychle dokázal zapomenout na mě a ten zatracenej úkol. Ale konec konců i učitel je jenom člověk...

Ukázka č. 2:

... … Pak jsem ve snu viděl tu autonehodu - tu strašnou autonehodu se spoustou krve a hrůzostrašně zdeformovanými těly a obličeji našich nejbližších... pak se jedna z trosek auta náhle uvolnila, bez varování vylétla do vzduchu a zapíchla se mi bolestivě do srdce... potom jsem byl najedou uvězněn v černočerné tmě a bolestí se nemohl ani pohlout. Pak jsem uslyšel hlasy svědomí - bylo jich tisíce, některé výhružně šeptaly, jiné křičely a masakrovaly mi uší bubínky...
Po nekonečně útrapné chvíli ten sen konečně skončil a já si mohl tu chviličku ulevit a oddechnout, než mě znovu začaly neprodyšně obléhat temné deprese a výčitky svědomí.

Celé ráno jsem po probuzení zase jen nehybně ležel. Pak někdo zazvonil. Nebo se mi to zdálo. Přinutil jsem se z vypětí všech sil vstát. Došel jsem ke dveřím. Otevřel jsem je.

Trochu mě překvapilo, že tam opravdu někdo stál. Když už, čekal bych, že tam uvidím nějakého pracovně oblečeného úředníka, ale tenhle pán byl jiný. Měl na sobě béžové tričko a trochu potrhané kalhoty ve stejné barvě. Na hlavě měl nablonďato nabarvené středně dlouhé dredy svázané vzadu do gumičky. A co více, před pravým uchem měl vytetovaného štíra, tvář měl jen nedbale oholenou a celkově vypadal jako nějaký chuligán či drogově závislý. Zamyslel jsem se, kolik by mu asi tak mohlo být let - připadal mi přibližně stejně starý, jako byl můj táta. Pak jsem si uvědomil, že se mi to třeba jenom zdá, že tam vlastně nikdo není a já si ho pouze představuji. Po domě se totiž jinak rozléhalo až podezřele hluboké ticho. Slyšel jsem vůbec to zvonění?

"Jsem Evander, táta Alexe, Emmanova kamaráda z basketu," řekl mi, a jediné, co jsem byl v té chvíli mozkem schopen zachytit bylo, že se to týká Emmana. Můj mozek už si to zkrátka všechno v tu chvíli nedokázal dát do správných souvislostí. Jen si představte, že na vás zazvoní nějaký cizí chlápek a řekne vám: "Bla bla bla bla jméno, jméno, bla bla bla bla Emman." No, co byste si pomysleli???

Chvíli jsem nehybně stál s otevřenou pusou a nechápal, co po mě chce. Natáhl ke mě ruku, aby si potřásl tou mou. Zase mi to několik trapných okamžiků trvalo, než jsem byl vůbec schopný k němu přiblížil svou naprosto bezvládnou ruku. Ani jsem ho nestiskl - nedůvěřoval jsem mu.

"Alex mi o vás vyprávěl, co smutného se vám přihodilo, a tak jsem si říkal, že bych vám možná mohl nějak pomoct... Kdybyste samozřejmě chtěli."
"A-A-A-A-Alex?" zakoktal jsem, "j-j-j-já žádného Alexe neznám..." vymlouval jsem se.
"Emmanův spoluhráč z basketu," vysvětloval mi.
"A-a-a proč to říkal vám?" nechápal jsem.
"Jsem jeho táta," odpověděl mi. Musel se mnou evidentně mít svatou trpělivost.
"Moch bych jít dál?" zeptal se mě konečně.

Moje bezprostřední reakce byla, že jsem, aniž bych věděl proč, dveře před sebou ještě více přivřel. Nechtělo se mi toho dotěrného chlapa za žádnou cenu někam pouštět.
"Tak dobře, nevadí," zareagoval na mou nepřístupnost, "kdybyste si to rozmysleli a potřebovali s čímkoli pomoct, tady máte moji vyzitku, ať víte, kde mě můžete hledat."

Podával mi jakýsi papírek, který mi hned po chvilce vyklouzl z ruky a začal se zmýtat ve větru. Nevyvinul jsem sebemenší úsilí, abych ho zachytil. Ten cizí člověk po své neúspěšné snaze se mi jakkoli vhovořit vypadal docela zklamaně. Mě to bylo jedno. 'Stejně neví, jak se teď cítím...
"Tak se mějte hezky a ať to všechno nějak zvládnete," popřál mi, povzbudivě se na mě usmál a odcházel pryč.

"Počkejte!" uslyšel jsem svůj vlastní hlas. Ale já jsem to rozhodně neřekl. Zaskočilo mě to.
Zastavil se, otočil se a s úsměvem se ke mě vracel. Čím víc se přibližoval, tím víc mě bušilo srdce. Ale už jsem neměl na výběr, musel jsem ho pustit dál. Náhle jsem se zatřásl.
"To bude dobrý," řekl mi ten cizí člověk a pokoušel se mě pohladit po zádech. Já ucuknul. Bál jsem se ho.

Budeme teď ještě vůbec v bezpečí?


Next articles


Where to go next