Kniha Paranorma! Art od Selfish Platinum zdarma ke stažení!

Najdete ji na webu ctenizdarma.cz v sekci "Knihy". K dispozici jsou formáty PDF, epub a mobi.
Sledujte mě na DeviantArt.

Četl jsem Desáté proroctví od Jamese Redfielda a...

15. february 2018 at 13:58 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum
Nebudu se bát a napíšu všechno na rovinu tak, jak se to stalo. Kniha Desáté proroctví od Jamese Redfielda je výborná a jsem rád, že existuje, avšak návod k tomu, jak být citlivější k duchovní oblasti se ne vždy může vyplatit. To, co se mi stalo, vzniklo mou chybou a odpovědnost za to beru jen a jen na sebe. Je to SKUTEČNÝ PŘÍBĚH.

Stalo se to téměř před třemi lety. Byl jsem na několikadenním výletě v Česku v oblasti, kde se stalo v minulosti několik nepříjemných věcí. Zastavil jsem se tam u jednoho kamene, který sloužil jako památník na jednoho mladého pána, který tam tragicky zahynul vlivem přírodní katastrofy. Na tom památníku byla jeho fotografie a já se mu chvíli díval do očí a žertoval jsem o tom, že "vypadá přísně". Najednou jsem při tom pohledu ucítil zvláštní energetické spojení - spíš jako kdyby něco neviditelného problesklo a cítil jsem se trochu nepříjemně.

Tak jako spoustu umělecky nadaných lidí, i já mám bohatý vnitřní svět a občas si zkracuji chvíle tím, že si povídám s imaginárními kamarády. Na tom není nic špatného a myslím si, že to tak dělá většina lidí, kteří se v životě z nějakého důvodu cítí sami. Další den od té události s památníkem ke mně přišel úplně nový imaginární kamarád, kterého jsem ještě nikdy neviděl. Vypadal dobře, přesně podle mých představ. Od mých běžných představ se však odlišoval velice neobvyklou barvou vlasů, kterou ale záměrně neuvedu. Brzy pochopíte proč. Zavedl mě na jedno místo, kde také kdysi došlo zase k jiné tragické události, ale mně tam bylo z nějakého důvodu ten den velice příjemně. Svítilo sluníčko a krajina byla krásně zlatavě zelená. A ten nový imaginární kamarád mně naučil něco, o čem jsem si myslel, že to nikdy nedokážu - naučil mě překonat svou fobii z pocitu být hlavou dolů, a já byl najednou schopný bravurně dělat stojky s "přepadem" dozadu. Zkrátka neuvěřitelné.

Pak mi ten imaginární kamarád nabídl, že se mnou podepíše na tři roky smlouvu a bude mě trénovat jako wrestlera (nevím, proč zrovna tohle). Nato se objevil můj obvyklý imaginární kamarád, a říkal mi, ať tamtoho neposlouchám, že není dobré důvěřovat někomu, koho neznám. Nic jsem neslíbil ani "nepodepsal", ačkoliv mě to opravdu nevýslovně lákalo, že si to snad ani nedovedete představit.

Tamten neznámý imaginární kamarád se ode mě neodpojil ani když už byl čas vrátit se po několika dnech domů. Tam se ale jeho chování znepokojivě změnilo. Najednou mi začal říkal, že jsem ve špatné fyzické kondici (což jsem mimochodem tenkrát opravdu byl), a že za to musím vinit své rodiče a jejich fyzickou stavbu. Nutil mně se dívat na jejich staré fotky a říkat si, jak je nenávidím. Bylo to opravdu silné. V noci mi pak vyhrožoval, že bych jim měl oplatit to, co mi udělali. Nakonec jsem se psychicky zhroutil.

Netrvalo dlouho a já se dal do pořádku. Poté jsem psal knížku Paranorma! Art, ve které jsem využil znalosti k popisu a odhalení některých manipulativních taktik, které na mě ta entita používala. Bylo mi jasné, že šlo o démona. Jinak se můj svět vrátil do normálních kolejí, jako kdyby se nic bývalo nestalo. Až do minulého týdne.

Stál jsem před důležitým životním rozhodnutím a musel jsem čelit strachu, zda se mám znovu pokusit naučit se něco, v čem jsem spektakulárně selhal. Můj obvyklý imaginární kamarád mi radil, abych šel do toho a využil u životě druhou šanci. Já jsem ale neměl moc odvahu a to mě vykolejilo. Uklidňoval jsem se četbou Desátého proroctví od Jamese Redfielda, a zřejmě jsem se příliš otevřel duchovním vlivům. Najednou mi den po dni bylo víc a víc psychicky špatně. Stále se to stupňovalo...

Ležel jsem odpoledne na posteli a už jsem ani neměl sílu se pohnout. Bylo mi psychicky tak špatně, jako nikdy předtím. Cítil jsem, jako když nemám svůj mozek, jako když mi ho někdo vzal. Měl jsem vztek na celý život, a hlavně na sebe, a myslel jsem si, že už se ani dalšího dne nedožiji. Tak hrozné to bylo. Za všechno jsem téměř bez důvodu vinil svého obvyklého imaginárního kamaráda a měl jsem silnou chuť mu ublížit. Pak jsem to opravdu začal dělat, ale bylo zvláštní, že mě to téměř fyzicky bolelo s ním. Pak jsem najednou uviděl sám sebe zvnějšku a všiml jsem si, že to sice jsem já, ale že mám jinou barvu očí. Velice neobvyklou, stejnou, jako měl ten démon tenkrát ty vlasy. Vzpomněl jsem si na jeho jméno (to, které mi tenkrát kdysi řekl, když jsem si ho vygoogloval, tak to našlo hned na prvním místě obrázek potetovaného chlapa s rohy), a jak mi došlo, že je to on, kdo se mně zase snaží ovládat, najednou jeho stisk povolil, a já znovu cítil svůj mozek a už mi bylo dobře. Ještě na poslední chvíli jsem zachytil jeho požadavek, abych napsal jeho jméno pod svou knihu Paranorma! Art. To ale nikdy neudělám, protože bych mu tím pomohl k tomu, aby se mohl zkoušet napojovat na lidi, kteří si tu knihu přečtou. Sama kniha škodlivá není, ale pokud by se pod ní napsalo jméno démona, pak by se mohla opravdu stát nástrojem pro kontakt lidí se zlem. A to já, jako její autor, nikdy nedopustím!


Ačkoliv tomu jsou dva dny, co se mi toho démona povedlo od sebe vypudit, stále zkouší mou trpělivost. Dějí se mi zvláštní a v celku spíše nepříjemné shody náhod. Pokud se ho ale nebudu bát, pak vím, že PROTI MNĚ NIC NEZMŮŽE.

 

Já (t)a figurína

21. january 2018 at 23:13 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Já (t)a figurína
(sci-fi povídka)

Asi jako každý teenager jsem měl mnoho problémů, akorát mi připadalo, že jich mám ještě víc než ostatní. Problémy ve škole, problémy s rodiči, problémy s kamarády, zkrátka problémy všude! Ten osudný večer už jsem toho ale měl dost. Ten den totiž navíc patřil k nejhorším v mém životě: rozešla se se mnou moje holka s tím, že si našla někoho lepšího, ve škole jsem dostal kuli z matyky a z chemie, načež jsem se neuvěřitelně pohádal s rodiči a dostal měsíčního zaracha. Už jsem takhle dál nemoh žít. Ležel jsem v pološeru na posteli, slzy mi stékaly po tváři, slyšel jsem dole svého otce, jak křičí na matku, co jsem to za nevychovanýho "spratka." Bál jsem se, tak strašně jsem se bál, co přijde... Připadal jsem si, že právě tohle je konec. Ležel jsem a nemoh se strachy skoro ani pohnout.

Mé myšlenky se zatoulaly k mé obvyklé cestě do školy: projít okolo divadla a kina, následně se vydat tou dlouhou ulicí, na jejímž konci... To je ono! Ta drahá prodejna s oblečením! Vzpomínal jsem na tu figurínu pohledného mládence za výlohou. Kolikrát jsem již chodil okolo a záviděl mu jeho dokonalou postavu, jeho blankytně modré oči, černé vlasy elegantně spadající na jeho ramena a hlavně jeho klid. Ach jo, kdybych tak aspoň na chvíli mohl být ním, vzpřímeně stát ve výloze, pozorovat pouliční život a přitom sám mít klid. Prosím, prosíííííím!

Ta touha mě trochu uklidnila z předchozího rozrušení a nakonec se mi podařilo usnout, když náhle... S trhnutím jsem se probudil. Jako bych tušil něčí upřený pohled. Otevřel jsem oči a zjistil jsem, že už je venku světlo. U mé postele někdo stál. Zaostřil jsem zrak a k velkému překvapení jsem zjistil, že tam stojí on-figurína, jemuž tak závidím. Upřeně se díval a ani se nepohnul. Naháněl mi strach. Rozhod jsem se zdrhnout, ale nešlo to. Chtěl jsem křičet o pomoc a nešlo to! Já se tam bojím! Sakra, já se tak bojim!

Teď jsem otevřel oči doopravdy. Čekalo mě velké překvapení... Nejprve jsem nerozeznal nic jiného než mlžný opar. Pak už jsem začal rozeznávat chodník, protější budovy a nakonec dva kolemjdoucí. Cítil jsem ze sebe pach umělé hmoty. Nacházel jsem se ve výloze a byl jsem tou figurínou...

I když už bylo jaro, rána ještě byla hodně chladná. Viděl jsem několik kolemjdoucích choulících se do bund a šál. Po nich začali chodit do školy studenti, mnoho z nich jsem znal. Ke svému překvapení jsem v jednom hloučku spatřil i sám sebe. A ani se na mě nepodíval, hajzl. No, hlavně, že mám konečně klid.

Ulice se po chvíli skoro vyprázdnily a já se začínal nudit. Připadalo mi to skoro jako celý rok, než slunce vystoupilo na oblohu a lidé se rozcházeli na oběd. Říkal jsem si, že je to stejnak jenom na pár dní, on-figurína za mě vyřeší všechny problémy a já se pak znovu vrátím do svého těla a budu šťastný.

Bum!!!!!!!!!!!! Zatočila se mi hlava. Ocit jsem se tváří na skle. Bolest jsem necítil. Z ulice jsem uslyšel ten řezavý dívčí smích, který vždy dokáže člověka udělat úplně bezmocného a na dně: "Hahá, to se povedlo!". "Dobře mu tak, stejně byl moc slizkej." Cože?! Copak nejsem tím krásným mládencem-figurínou? Co tím sakra myslela, že jsem slizkej???

Aby toho ten den nebylo málo, uviděl jsem sám sebe na cestě ze školy. Teď už si mě konečně všimnul a s lhostejným až arogantním výrazem mi přinesl ukázat nějaký papír. Bohužel jsem nerozpoznal, co je na něm napsáno.

Konečně se venku setmělo a začal večer. Obchod zavíral a přišla do něho uklízečka. Ve skle jsem teď uviděl svůj odraz. Zjistil jsem, že mám odřený nos. Stejnak už jsem si tak hezký nepřipadal.

Druhý den se nic moc zajímavého nestalo, akorát se mi zdál ještě tisíckrát delší než ten první. Třetí den se toho však stalo až příliš: viděl jsem "sebe", jak jdu s lidmi se kterými bych se nikdy nechtěl kamarádit. Už jsem nepozoroval ten zatrápený výraz, nýbrž pohled plný arogance a nafoukanosti. Ne, takhle jsem to sakra nechtěl! Co si jen teď ostatní o mě pomyslí? Uviděl jsem také svou bývalou holku, slyšel jsem jí, jak si povídá s její kamarádkou o tom, že by se ke mě ráda vrátila. Zrovna když šly přímo okolo výlohy, přišla prodavačka a začla mi svlékat tu hezkou bundu. Pod ní jsem vytušil nějakou nevkusnou vyšisovanou košili. I když jsem žádné doteky necítil, hnusilo se mi, jak se ke mě prodavačka hrubě chová. Měl jsem vztek, cítil jsem se úplně bezmocný a chtělo se mi brečet. Aby toho nebylo málo, ta prodavačka si povšimla mého odřeného nosu a šla o tom říct šéfovi. Slyšel jsem jeho vzdálenou odpověď, že prý zítra mu má přijít objednávka nových figurín. Oni mě chtěli nahradit!!!

Přesně jako tenkrát jsem i teď úpěnlivě zatoužil být někým jiným - být zase sám sebou. Ale nešlo to. Proč? Sakra, proč to nejde??? Proč nemůžu být zase já??? Jako by mi v "návratu" něco bránilo...

Druhý den pro mě přišli, rozložili mě na kousky a vyhodili.


Rap vs. speciální potřeby

24. january 2017 at 20:19 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum
Možná si říkáte, že je rap otevřený všemu nevšednímu, ale ne vždy to platí. Rappeři, samotní fanoušky nebo haters umí někdy být pořádně krutí. Co přesně mám na mysli? Například urážlivé vtipy o lidech se speciálními potřebami. Ať už si někdo dělá srandu ze samotných rapperů, nebo rappeři z ostatních lidí, kteří bohužel vzhledem k podmínkám, za než nemůžou, mají ztížený život. Před několika měsíci jsem četl jeden komentář na YouTube pod videem od Rich Gang, že prý je hezké, že existuje skupina složená z rapperů se speciálními potřebami.

WTF?!
Ať už jsou Birdman, Young Thug, Rich Homie Quan a spol. jakkoliv nevšední, rozhodně nejsou nijak postižení. Opravdu není hezké vysmívat se lidem, kteří se nebojí vyčnívat, a zaměňovat jejich jinakost za nemoc nebo postižení. A jak se asi při přečtení podobného komentáře musí cítit ti, kteří mají život skutečně nějak ztížený? Na to už asi autor komentáře nepomyslel. Já sám jsem se čas od času stal terčem podobných vtipů a urážek a už toho mám zkrátka dost!
 


Proč se Lil' Wayne tolik změnil?

23. january 2017 at 19:32 | Selfish Platinum |  Podprahové zprávy v rapu
Pokud sledujete Waynovu tvorbu několik let, pak jste si určitě všimli, jak moc se změnila. Je daleko temnější a čím dál víc depresivní. Well, řeknu vám svůj názor. Svět, který vidíme a vnímáme našimi smysly, je jen malou částí toho, co existuje. Nevidíme například energie, které mohou sami o sobě být pozitivní nebo negativní. A právě umělci, zejména pak ti hodně slavní, bývají terčem vlivů negativních. Má to jednoduché vysvětlení - umělci jednak tvoří intuitivně, a proto jsou snadněji ovlivnitelní. Zadruhé mají na ostatní lidi velký vliv, a tak prostřednictvím nich se jakási entita může projevit a dosáhnout svého cíle. Podobná situace se může stát každému umělci, a běžně se to děje. Pokud ten, kdo tvoří, nemá silnou povahu, sám negativnímu vlivu propadne, a co hůře - šíří ho dál, a tak krůček po krůčku ovlivňuje své fanoušky směrem k temným věcem, aniž by si oni sami byli hned té změny vědomi. Umělec tak, aniž by to sám možná původně zamýšlel, svádí další duše na špatnou cestu. Netvrdím, že je to zrovna případ Lil' Wayna a že je to skutečně tak. Je to pouze můj názor, nic víc.


Výstava Paranorma! Art od Selfish Platinum

8. january 2017 at 18:01 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum
Výstava na téma knihy Paranorma! Art od Selfish Platinum. Celou knihu si můžete volně stáhnout zde:






Výstavu můžete navštívit do 17. ledna 2017 v Galerii P na Pivovarském náměstí v Hradci Králové (8:00 - 16:30h ve všední dny).

Všichni jste srdečně zváni!

Zajímavost: Kým byste byli v knize Paranorma! Art?
- Zábavný test zde:

Digital Painting by Selfish Platinum

27. december 2016 at 0:49 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum
Moje vlastní tvorba. Obrázek se jmenuje Carnival Preparation. Co na něj říkáte?


Rozbor videa Young Money - We Alright

19. december 2016 at 16:07 | Selfish Platinum |  Podprahové zprávy v rapu
Tento článek vznikl pouze na základě mého subjektivního názoru, a tudíž NEMÁ za cíl objektivně interpretovat popisované jevy.

V dnešní době jsou hodně diskutovaným tématem podprahové zprávy. Podle některých konspiračních teoretiků nás televize a média prostřednictvím nich ovládají. Je to ale pravda? Těžko říct...

Je však neoddiskutovatelně jasné, že mnohá hudební videa podprahové zprávy opravdu obsahují. To si může snadno ověřit každý z nás, pokud si lépe a podrobněji video prohlédne a nalezne v něm kontroverzní symboly či scény, které mu na první pohled unikly.

Dokáží nás však podprahové zprávy ovlivňovat, nebo dokonce ovládat? To je otázkou, na kterou neexistuje jednoznačná odpověď. Podprahové zprávy totiž především působí na naše podvědomí a zároveň působí pouze na základě asociací, které jim přidělí sám náš mozek. Interpretace jednotlivých podprahových zpráv se tudíž liší podle našich dosavadních zkušeností, informací a schopností. Proto je tak těžké říci, jestli a jak by mohly podprahové zprávy ovlivňovat velký počet lidí stejným směrem.

Někteří rappeři v současné době posunuli hranici toho, co vnímáme jako kontroverzní a šokující, někam hodně vysoko. Je až s podivem, že se ve videích vyskytují některé opravdu šokující prvky, které podle mého názoru vysoce hraničí s tím, co je ještě únosné.

Jak lze některé podprahové zprávy interpretovat? To si krátce předvedeme třeba na videu We Alright od Young Money:

V 0:27 vidíme v záběru lidi na diskotéce, z nichž ale někteří netančí, ale perou se. V 0:36 se k sobě romanticky přibližují dvě dívky. To vše můžeme interpretovat jako chaos a snahu o rozvolnění morálky. Klíčový okamžik je v 1:15, kdy vidíme, že lidí, kteří se perou, se nacházejí před klubem, ve kterém se scéna odehrává. To značí hierarchii, že ne každý si může dovolit být uvnitř.

V 1:04 je v záběru lahev vodky a na ní je něco, co vypadá při zběžném pohledu jako pavučina. Při detailnějším pohledu mi to spíše připadá jako můra nebo cikáda, ale nejsem si tím stoprocentně jistý. Nicméně cikády se v některých videoklipech vyskytují také často, ale význam tohohle symbolu si můžete dohledat sami.

Abych vás nezdržoval zbytečnými podrobnostmi, přejděme k tomu nejvíce kontroverznímu. V 0:41 nalévá jedna v dívek vodku do misky pro psa. Na její póze je však šokující fakt, že vypadá, jako když do misky močí. V 1:45 tam přivedlou jinou dívku v ocelovém obojku, která pak vodku z misky pije jako pes. To všechno poukazuje na nerespekt tvůrců k určitým lidem, zejména pak k některým ženám, které chápou jako podřadné. Podle mého názoru jsou tyto záběry hluboko za hranicí korektnosti, a neměly by vůbec ve videu být.

Další zajímavou pasáží je scéna se samotným Birdmanem v 2:04. Birdman tam sedí v čele prostřeného stolu. Celé aranžmá ve mně vyvolává pocit, jako když má scéna co dočinění s nějakou náboženskou tématikou (kvůli tomu zvláštně zdobenému oknu za Birdmanem). Všechno je ale zároveň laděné do červené barvy, která mě připomíná peklo. Birdman je jakoby netknutý děním okolo něho, kde lidé spolu zápasí, zatímco on v klidu sedí (také v 0:40). To může vyjadřovat myšlenku, že Birdman je v hierarchii nad všemi ostatními a pouze on může všechno pozorovat a hodnotit a nikdo se ho nepokusí ohrozit nebo sesadit z jeho pozice.

Ve videu je spoustu dalších situací a scén, které by stály za rozbor, iniciativu už však přenechám na vás samotných. Myslím si, že teď už máte možnost ve videu najít podobné scény vy sami a vymyslet si vlastní interpretaci. Na závěž pouze ještě uporozním na scénu s Lil Waynem v 2:56, která mi připadá také kontroverzní. Její interpretaci a rozhodnutí, zda je daná scéna vůbec kontroverzní, už ale nechám na vás...

Detail žaluje Drakea

25. november 2016 at 12:12 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum doporučuje
Stalo se to už v roce 2014, ale teprve v letošním roce se to řeší. Producent Detail byl prý před dvěma lety zavolán Drakem k další nabídce spolupráce. Když však Detail na místo dorazil, čekal ho šok. Byl agresivně fyzicky napaden jedním z Drakeových bodyguardů. Teprve v červnu letošního roku se Detail rozhodl, že bude celou věc řešit a podá žalobu. Doufám, že uspěje a případ se vyřeší.

A jaký je můj názor? Jsem z události šokovaný. Nechápu, jak někdo, jehož povolání zahrnuje zvyšování své tělesné kondice, může fyzicky zaútočit na někoho jiného, kdo vzhledem ke svému uměleckému zaměření a profesnímu vytížení nebude mít možnost se vůči útoku účinně bránit. Oceňuji odvahu Detaila, že se o incidentu veřejně zmínil. Chování Drakeova bodyguarda je zcela neomluvitelné a dotyčný člověk by za své chování podle mého názoru měl být potrestán. Otázkou je, proč to dotyčný bodyguard udělal a jakou roli vlastně hrál v celém případu samotný Drake.


Selfish Platinum freestylin'!!!

22. october 2016 at 17:38 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum



Lil Wayne a jeho Gone 'Til November

21. october 2016 at 16:38 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum doporučuje
Světoznámý rapper Lil Wayne minulý týden konečně oficiálně vydal svou knihu o pobytu na Rikers Island!

Podle dostupných informací v ní rapper popisuje svůj pobyt ve vězení, ve kterém se ocitl na několik měsíců. A přestože to musel být dost traumatizující zážitek, Lil Wayne si i v té době dokázal zachovat zdravý rozum. Navíc také spustil internetovou stránku Weezy Thanx You, díky které udržoval kontakt s fanoušky. A také těsně před nástupem na Rikers Island dotočil spoustu videoklipů a udělal hodně práce. Myslím si, že díky jeho cílevědomosti by mohl být vzorem pro každého z nás.

Moc se těším, až jednou budu mít příležitost si jeho knihu přečíst. Už aby to bylo!

ARTificial - Kapitola VII

17. october 2016 at 10:53 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola VII - Začátek konce

Joel ani nevěděl, jak, a už byl zase ve škole. Všechno ho bolelo a mozek měl zatemněný, ale musel tam být. Zářivá světla ve vstupní hale Joela dráždila a v krku mu narůstal nepříjemný pocit, že bude opět zvracet. Joel se trochu tápavě odebral na záchod. Tak se poprvé pořádně prohlédl v zrcadle... Neměl jen tetování, ale i drobný piercing ve rtu!

"Au," vydal ze sebe, když se snažil šperk sám odstranit. Nešlo to. Joel byl zabrán do své situace, že si zpočátku ani neuvědomoval, že uvnitř, v jedné z kabinek někdo zřejmě je...

Joela probraly ze soustředění potlačované vzlyky. Kdosi, schovaný v jedné z kabinek, se trápil, ale zjevně nechtěl, aby o jeho stavu věděl svět. Joel se opatrně zaposlouchal a vzlyky toho neznámého uměle ustaly.
"Haló," pronesl opatrně Joel. Ticho. Joelovi se začínalo zdát, že se předtím přeslechl. Zkusil opatrně vzít za kliku jedné z kabinek a zjistil, že je zamčená.
"Haló," řekl znovu, ale neobdržel žádnou odpověď. V kabince se kdosi pouze nervózně zavrtěl. Joel se vzdálil, znovu se na sebe zběžně podíval do zrcadla a s potlačovaným vztekem na sebe a celý svět chtěl odejít, když v tom...

"Joeli?" Z kabinky se ozval tichý hlas. Joel ztuhnul a nebyl schopen slova.
"Joeli?... Jsi to ty???... Já..."
"K-kdo to je?"
Ten kdosi v kabince se nahlas rozbrečel. Joel ho stále nepoznával. Znovu opartně vzal za kliku, ale dveře byly stále zamčené. Joel chvíli mlčky poslouchal, ale pak se dal znovu pomalu na ústup.

Cvak!
Zámek dveří kabinky náhle povolil. Joel udělal pár kroků zpět a opatrně dveře kabinky otevřel. I přesto, že sám měl obrovské trápení, chtěl tomu nešťastnému klukovi uvnitř pomoct. Ano, opravdu chtěl, jen kdyby to nebyl...

Devon! Joel letmým pohledem zahlédl část Devonových vlasů.
"Joeli, počkej..." vzlykal ten nešťastník. Joel zaváhal. Vyčkával. Nechtěl Devonovi dělat radost, obzvláště ne ve svém bezútěšném stavu, který mu sám Devon způsobil. To Joel vlastně potřeboval pomoct, ne Devon, vždyť...

Joel udělal pár kroků zpět ke kabince. Uviděl Devona s obličejem v dlaních. Devon pak vzhlédl a rukama bezděky odkryl tu spoušť - i on byl čerstvě potetovaný, a to hodně!

"Joeli, co jsme to udělali??!! spustil bezradně Devon, "k čemu's mě to donutil???!!!"
Joel nevěřil svým vlastním uším. Sám zlý Devon, který v sobě neměl ani kousek dobra a soucitu s ostatními, ho teď bezostyšně obviňuje z něčeho, co by Joel sám neudělal. Ano, byli předtím sice opilí, ale tohle bylo něco jiného...

V Joelovi se náhle probudila zuřivost.
"TY BLBE, JAK SE OPOVAŽUJEŠ MĚ Z NĚČEHO TAKOVÝHO OBVIŇOVAT!!! TO TYS MĚ K TOMU DONUTIL A JÁ ZA TO NEMŮŽU, ŽE JSEŠ TAKOVEJ VŮL, ŽE SIS..."

"ŠIKANA!!!" rozlehl se za Joelovými zády mohutný skřek. Kdosi ze spolužáků rychle vybíhal ze záchodů a slovo "šikana" se opakovaně dál rozléhalo poloprázdnou chodbou.

Joel ani nevěděl, jak, a už byl kýmsi dospělým tažen do ředitelny...
Ano, dělo se to znovu. Jako přes kopírák. Joel znovu selhal.

ARTificial - Kapitola VI

7. october 2016 at 17:50 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola VI - Pohroma

Překvapený Joel se se silnou bolestí hlavy probudil kdesi v děsivém přítmí. Neměl ani tušení, kde je. V hlavě mu proudilo tisíce abstraktních myšlenek a on je stěží dával dohromady předchozí události.

"Devon," naskočilo mu, "to on..." Joel si nevzpomínal, co... Hlava se mu div že nerozkočila. Ve vzduchu ucítil nepříjemný předzvěstný závan vlastních zvratek a o chvilku později mu zapáchající tekutina začala stékat dolu po bradě. Dusil se. Dávil se. V křečích si klekl na kolena a rukou si poté bezděky letmo přejel po obličeji. Měl na něm něco tvrdého a náplast... spoustu náplastí...

"Tak komu zavoláme, mladíku!" drsný hlas patřil strážníkovi. Joel si začal uvědomovat, co se okolo něho děje a žaludek se mu stáhl do bolestivé křeče - byl na záchytce.
"Kolik je pánovi let?!"
Joel se musel přemoci, aby odpověděl. Dozvuk jeho hlasu zanikl v chrchlání doprovázeném lavinou nažloutlých zvratek.
"... D-dvacet jedn..."
"A to vám mám věřit?! Vždyť vypadáte na šestnáct! Navíc sebou nemáte žádné osobní věci ani doklady."

Joela bodlo v žaludku a oči mu náhle zvlhly. Nevěděl, co má dělat. Už jednou měl problémy, které vyústily až v jeho vyloučení ze základky, ale to, co měl prožít teď, se s tím nedalo v žádném případě srovnávat. Teď byl úplně v pasti. A navíc mu bylo tak nesnesitelně špatně... Joel toužil umřít...

V bolestných křečích se snažil strážníkovi odpovídat. Musel dýchnout. Pak slyšel, jak před budovu přijela záchranka a jakýsi doktor ho za pár okamžiků vyšetřoval... Pak nastala Joelova noční můra - dorazili rodiče!

"Cos to se sebou proved, ty blbečku!!!" Otec se rozkřičel, "cos to máš na obličejí??!! No snad sis ne-..."


Joel znovu otevřel oči a víčka ho pálily. Tentokrát byl doma... Nevěděl, kolik je hodin, a bál se vstát. Bál se potkat rodiče... Bude muset utéct!

Joel se na posteli prudce posadil a jeho hlava se opět ozvala v té nejsilnější intenzitě. Prudká bolest mu na chvíli zatemnila vědomí...

Do dveří pokoje prudce vrazil Joelův otec. Hodil před Joela na postel jakýsi papír a z rozzlobených očí mu sršely blesky.
"Účet za elektřinu! Jak si můžem dovolit ho platit, a zároveň sponzorovat ty tvoje věčný průsery. JÁ UŽ NEMŮŽU. JÁ UŽ PROSTĚ NEMŮŽU!!!
Joel si zakryl rukama čímsi polepený obličej a jeho otec pokračoval: "A jak to vypadáš??!! To sis musel tohle všechno udělat??!! Víš co, SE VŠÍM JE KONEC!!!

Otec za zebou práskl dveřmi a nechal Joela napospas výčitkám. Ten nevěděl, co s ním teď bude. Věděl ale, že už ho rodiče nechtějí - asi bude muset ukončit školu, najít si práci a odstěhovat se... Do očí Joelovi vstoupily opět slzy. Plakal studem za sebe. Plakal osaměním. Plakal beznadějí...

Potom opatrně vstal a šel si do zrcadla prohlédnout svůj obličej, který ho nemilosrdně pálil. A v zrcadle ho čekal šok!... Na obličeji byl čerstvě potetovaný!

ARTificial - Kapitola V

1. october 2016 at 13:02 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.

První čtyři kapitoly najdete zde:


Kapitola V - Změna

Joel byl zaskočen tou pronikavou září světel. V kadeřnictví, kam právě téměř spontánně vstoupil, měl pocit, jako kdyby se všechny problémy světa rázem rozplynuly. Hrála tam uklidňující hudba, která v Joelovi navozovala pocity klidu a bezpečí. Vzduchem se rozlévala příjemná vůně kondicionérů. Bylo to tam útulné, luxusní a v zrcadlech okolo stěn se mu jeho vlastní odraz poměrně líbil. Joel se cítil jako v ráji.

Přivítala ho kadeřnice - mladá, sympatická slečna, která svým vzhledem nápadně připomínala anděla. Měla krásné, lesklé blonďaté vlasy, neuvěřitelně symetrický obličej a krásné modré oči, které však při bližším pohledu hrály všemi barvami. Joel se obával, aby se mu ta milá slečna za jeho troufalost, že se sebou chce něco radikálního udělat, nevysmála. Ale ona, naopak, s nacvičeným úsměvem Joela trpělivě vyslechla, ukázala mu pár vzorových střihů a barev, a nakonec se dala do tolik očekávané práce.

Za pár hodin, které Joelovy utekly jako voda, bylo hotovo. Nyní se prohlížel v zrcadle a nepoznával se. Ano, přesně takhle si to představoval, přesně takhle to chtěl mít. Bylo to originální a neotřelé. Takový účes neměl nikdo jiný na světě. Ale nebylo to příliš? Co mu na to řeknou spolužáci? Co rodiče?

Mladá kadeřnice mu podávala účet a kouzlo místa se náhle rozplynulo. Ta částka hrubě překračovala Joelovy plánované výdaje. Bude muset obětovat výhru z jedné soutěže. Jedinou peněžní výhru, kterou se mu kdy podařilo získat. To Joela hodně zamrzelo a uvědomil si, jak byl zaslepený. Znovu se zahleděl do zrcadla a už se sám sobě nelíbil. Ani trochu. Opět vstupoval do depresivní stísněnosti svého vlastního mozku.

U východu z kadeřnictví Joela čekal další šok. Stála tam skupinka mladých lidí - zřejmě studentů - kteří vypadali, že nemají zájem mu uhnout z cesty. Joel se mezi nimi úzkostlivě proplétal a vtom ho kdosi z nich bolestivě zatahal za vlasy. Joel se na něj bázlivě podíval. Byl to Devon!

"Cool," pronesl Joelův úhlavní nepřítel povýšenecky. Znělo to napůl posměšně. Joel se rychle dal na odchod, avšak Devon mu to nedovolil. Pevným stiskem ho chytil za pouto batohu, až chudák Joel upadnul na tvrdou zem. Devonovi příznivci se rozchechtali a Joela jejich výsměch bodal do srdce.

"Půjdeš s náma do hospody," rozkázal Devon. Joel by se na místě nejraději propadl. Nechtělo se mu. Po cestě šel asi dva metry za hlučnou skupinkou a měl chuť schovat se někam za roh a utéct. To ale nakonec neudělal. Cítil totiž, že by neměl šanci.

V hospodě si sedl ke kraji stolu, aby se nemusel tísnit s lidmi, které nezná. Nebo které možná nezná. Joel měl totiž jeden "handicap" - velmi těžko se mu pamatovaly tváře lidí, a proto by měl problém poznat i některé své vlastní spolužáky. Vlastně celá střední pro něho byla synonymem toho nahořklého a trpkého slova "Devon". Nic víc. Hlouček lidí v hospodě ale vypadal, že je složek převážně z Devonových internetových a mediálních příznivců.

Jakýsi sprostý kluk si po chvíli sedl vedle nešťastného Joela a zablokoval mu tak jedinou únikovou cestu od stolu pryč. Joel z něho neměl dobrý pocit a bál se ho. Seděl tam zaklíněný mezi naprosto cizími lidi a jeho tělem vibrovaly nepříjemné vlny nervozity a nejistoty. Po nějakém čase se místo vedle Joela uvolnilo, ale jen na vteřinku. Joel se zapotil a jeho brada mu začala bezděčně cukat. Na místo vedle Joela si se zlomyslným výrazem právě sedal samotný Devon!

'Teď nebo nikdy!' pomyslel si bleskově Joel. Jeho propočty však byly chybné. Na útěk už bylo příliš pozdě...

Jak moc Birdman ovlivnil Lil Wayna?

27. september 2016 at 18:52 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum doporučuje
Lil Wayne a Birdman jsou oba dva mými oblíbenými rappery. Je mi sice trochu líto, že už spolu netvoří, ale zároveň si říkám, že je to možná dobře. Spoustu lidí si myslí, že Birdman Lil Wayna "zkazil" tím, že mu dával drahé dárky, atd. S tímhle názorem souhlasím.

Když se totiž dívám na staré videoklipy s Lil Waynem, trochu mě v nich zaráží fakt, že se tam Birdman vyskytuje hodně, hodně často. Snad naprosto ve všech. Připadá mi to, jako by Lil Wayna stále kontroloval a nenechával mu prostor k vlastnímu vyjádření. A už jenom ta přítomnost někoho, byť pro něho známého, v každé Waynově tvorbě musí být svazující. Jako kdyby byl pod neustálým dohledem.

Nejhorší ale, podle mého názoru, je to, že Lil Wayne od té doby, co se pohádal s Birdmanem, zažívá naprosto novou situaci. Situaci, kdy musí jednat sám za sebe a obhájit si svoje názory. A stále nejasné dění ohledně toho, jak situace s Birdmanem nakonec dopadne, mu to rozhodně neusnadňuje.

Doufám, že bude Lil Wayne tvořit i nadále, ale že svou dosavadní tvorbu přehodnotí a začne vytvářet videoklipy pokud možno bez depresivní atmosféry a podprahových zpráv...


TEST: Kým bys byl v Paranorma! Art?

24. september 2016 at 16:51 | Selfish Platinum |  TESTY
Knihu Paranorma! Art od Selfish Platinum si můžete přečíst tady na blogu v rubrice Selfish Platinum - literární tvorba, a nebo si její první část poslechnout na YouTube jako audioknihu.

Už brzy pro vás ale bude připravena i s bohatými ilustracemi zdarma ke stažení!

Než se dáte do člení, mám pro vás malý test, který prozradí, k jaké postavě z knihy máte nejblíž. Sčítejte si body u každé otázky a na konci se dozvíte váš výsledek.
Have fun!

1) Jak bys chtěl, aby tě lidé vnímali?

- jako kamaráda (20 bodů)
- jako slavného (15 bodů)
- jako někoho, komu lidé mohou bezmezně věřit (25 bodů)
- jako vládce světa (0 bodů)
- jako anděla (5 bodů)
- jako někoho, kdo je "super cool" (10 bodů)

2) Když se dostaneš do problémů, tak...?

- někoho najmeš, kdo je za tebe vyřeší (popř. někoho přímo donutíš, aby je za tebe vyřešil) (0 bodů)
- přestaneš mít chuť žít (10 bodů)
- budeš se snažit někoho podvést (15 bodů)
- upneš se na nereálné představy a sny (25 bodů)
- utečeš (20 bodů)
- budeš lhát, lhát a lhát, aby ses z problémů dostal (5 bodů)

3) Kdo by ti nejvíce chyběl?

- táta (15 bodů)
- kamarádi (20 bodů)
- nikdo (0 bodů)
- rodina (25 bodů)
- lidé, kterým bys mohl pomoci (5 bodů)
- lidé, co tě obdivují (10 bodů)

4) Kdybys byl bohatý...?

- věnoval bys něco na charitu (25 bodů)
- ovládal bys druhé pomocí peněz (0 bodů)
- snažil by ses proslavit se (10 bodů)
- zařídil by sis obrovskou vilu s bazénem a výřivkou (5 bodů)
- chodil bys často na večírky (15 bodů)
- unudil by ses (20 bodů)

5) Tvoje "tajná" posedlost?

- plyšáci (15 bodů)
- mít všechno podle svých představ (5 bodů)
- elektronika a svět internetu (10 bodů)
- nějaká slavná osobnost (20 bodů)
- manipulace druhými (0 bodů)
- duchové (25 bodů)

6) Jak bys chtěl vzhledově vypadat?

- normálně (20 bodů)
- jako tvůj tajný idol (25 bodů)
- tak, aby se tě všichni báli (0 bodů)
- za každou cenu zajímavě a extravagantně (10 bodů)
- tak, aby si tě lidé pletli s někým slavným a obdivovali tě (15 bodů)
- mile a přátelsky (5 bodů)

Výsledky:

0 - 15 bodů - Da Master
20 - 45 bodů - Charles
50 - 75 bodů - YoungAndBeatz
80 - 105 bodů - Gaston
110 - 135 bodů - Royce
140 - 150 bodů - Rich

Da Master (0 - 15 bodů)

Jsi vysoce ctižádostivý a víš, že správnými prostředky dosáhneš všeho, co máš v úmyslu. Cítíš, že v ničem nemáš zábrany, které bys nezdolal. Rozmysli si ale dobře, co chceš a zda tvůj vysněný cíl negativně neovlivní životy jiných. Je to obrovská zodpovědnost.

Charles (20 - 45 bodů)

Vypadáš skvěle a máš silné charisma. Lidé se tebou nechají snadno ovlivnit. To sebou ale nese velkou odpovědnost - stačí udělat "krůček vedle" a už nebudeš tím, za koho chceš, aby tě lidé měli.

YoungAndBeatz (50 - 75 bodů)

Jsi oblíbený a ostatní tě obdivují. To tě ale paradoxně svazuje. Máš pocit, že kdyby tě jiní opravdu znali, už by tě neměli tolik rádi. To se ale mýlíš. Lidé tě budou mít rádi, ať už jsi kýmkoliv.

Gaston (80 - 105 bodů)

Jsi ctižádostivý a vytrvalý, ale občas děláš chyby. Ostatní tě proto mají za amatéra. Máš pocit, že sám nic nedokážeš, a tak hledáš podporu u druhých. Když na sobě ale budeš i nadále pracovat, ostatní se ti smát časem přestanou.

Royce (110 - 135 bodů)

Jsi chytrý a talentovaný, ale máš problém zařadit se mezi lidi. Ostatní tě mají tendenci ignorovat, nebo se ti posmívají. Jsi kamarádský, ale nikdo ti nevěnuje takovou pozornost, jakou by sis zasloužil. Jednou se jí ale dočkáš.

Rich (140 - 150 bodů)

Jsi hodně kamarádský a až naivně poctivý. Věříš, že každý člověk je v jádru dobrý a že by si všichni lidé měli navzájem pomáhat. Také bys nikdy nikoho nepodrazil. Dej si ale pozor, aby tě ostatní nezačali využívat.


Next articles


Where to go next