Novinka!/New! Kniha Paranorma! Art od Selfish Platinum zdarma ke stažení!

Kniha Osude, jsem vinen? od Selfish Platinum zdarma ke stažení!


Detail žaluje Drakea

25. november 2016 at 12:12 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum doporučuje
Stalo se to už v roce 2014, ale teprve v letošním roce se to řeší. Producent Detail byl prý před dvěma lety zavolán Drakem k další nabídce spolupráce. Když však Detail na místo dorazil, čekal ho šok. Byl agresivně fyzicky napaden jedním z Drakeových bodyguardů. Teprve v červnu letošního roku se Detail rozhodl, že bude celou věc řešit a podá žalobu. Doufám, že uspěje a případ se vyřeší.

A jaký je můj názor? Jsem z události šokovaný. Nechápu, jak někdo, jehož povolání zahrnuje zvyšování své tělesné kondice, může fyzicky zaútočit na někoho jiného, kdo vzhledem ke svému uměleckému zaměření a profesnímu vytížení nebude mít možnost se vůči útoku účinně bránit. Oceňuji odvahu Detaila, že se o incidentu veřejně zmínil. Chování Drakeova bodyguarda je zcela neomluvitelné a dotyčný člověk by za své chování podle mého názoru měl být potrestán. Otázkou je, proč to dotyčný bodyguard udělal a jakou roli vlastně hrál v celém případu samotný Drake.

 

Selfish Platinum freestylin'!!!

22. october 2016 at 17:38 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum




Lil Wayne a jeho Gone 'Til November

21. october 2016 at 16:38 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum doporučuje
Světoznámý rapper Lil Wayne minulý týden konečně oficiálně vydal svou knihu o pobytu na Rikers Island!

Podle dostupných informací v ní rapper popisuje svůj pobyt ve vězení, ve kterém se ocitl na několik měsíců. A přestože to musel být dost traumatizující zážitek, Lil Wayne si i v té době dokázal zachovat zdravý rozum. Navíc také spustil internetovou stránku Weezy Thanx You, díky které udržoval kontakt s fanoušky. A také těsně před nástupem na Rikers Island dotočil spoustu videoklipů a udělal hodně práce. Myslím si, že díky jeho cílevědomosti by mohl být vzorem pro každého z nás.

Moc se těším, až jednou budu mít příležitost si jeho knihu přečíst. Už aby to bylo!
 


ARTificial - Kapitola VII

17. october 2016 at 10:53 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola VII - Začátek konce

Joel ani nevěděl, jak, a už byl zase ve škole. Všechno ho bolelo a mozek měl zatemněný, ale musel tam být. Zářivá světla ve vstupní hale Joela dráždila a v krku mu narůstal nepříjemný pocit, že bude opět zvracet. Joel se trochu tápavě odebral na záchod. Tak se poprvé pořádně prohlédl v zrcadle... Neměl jen tetování, ale i drobný piercing ve rtu!

"Au," vydal ze sebe, když se snažil šperk sám odstranit. Nešlo to. Joel byl zabrán do své situace, že si zpočátku ani neuvědomoval, že uvnitř, v jedné z kabinek někdo zřejmě je...

Joela probraly ze soustředění potlačované vzlyky. Kdosi, schovaný v jedné z kabinek, se trápil, ale zjevně nechtěl, aby o jeho stavu věděl svět. Joel se opatrně zaposlouchal a vzlyky toho neznámého uměle ustaly.
"Haló," pronesl opatrně Joel. Ticho. Joelovi se začínalo zdát, že se předtím přeslechl. Zkusil opatrně vzít za kliku jedné z kabinek a zjistil, že je zamčená.
"Haló," řekl znovu, ale neobdržel žádnou odpověď. V kabince se kdosi pouze nervózně zavrtěl. Joel se vzdálil, znovu se na sebe zběžně podíval do zrcadla a s potlačovaným vztekem na sebe a celý svět chtěl odejít, když v tom...

"Joeli?" Z kabinky se ozval tichý hlas. Joel ztuhnul a nebyl schopen slova.
"Joeli?... Jsi to ty???... Já..."
"K-kdo to je?"
Ten kdosi v kabince se nahlas rozbrečel. Joel ho stále nepoznával. Znovu opartně vzal za kliku, ale dveře byly stále zamčené. Joel chvíli mlčky poslouchal, ale pak se dal znovu pomalu na ústup.

Cvak!
Zámek dveří kabinky náhle povolil. Joel udělal pár kroků zpět a opatrně dveře kabinky otevřel. I přesto, že sám měl obrovské trápení, chtěl tomu nešťastnému klukovi uvnitř pomoct. Ano, opravdu chtěl, jen kdyby to nebyl...

Devon! Joel letmým pohledem zahlédl část Devonových vlasů.
"Joeli, počkej..." vzlykal ten nešťastník. Joel zaváhal. Vyčkával. Nechtěl Devonovi dělat radost, obzvláště ne ve svém bezútěšném stavu, který mu sám Devon způsobil. To Joel vlastně potřeboval pomoct, ne Devon, vždyť...

Joel udělal pár kroků zpět ke kabince. Uviděl Devona s obličejem v dlaních. Devon pak vzhlédl a rukama bezděky odkryl tu spoušť - i on byl čerstvě potetovaný, a to hodně!

"Joeli, co jsme to udělali??!! spustil bezradně Devon, "k čemu's mě to donutil???!!!"
Joel nevěřil svým vlastním uším. Sám zlý Devon, který v sobě neměl ani kousek dobra a soucitu s ostatními, ho teď bezostyšně obviňuje z něčeho, co by Joel sám neudělal. Ano, byli předtím sice opilí, ale tohle bylo něco jiného...

V Joelovi se náhle probudila zuřivost.
"TY BLBE, JAK SE OPOVAŽUJEŠ MĚ Z NĚČEHO TAKOVÝHO OBVIŇOVAT!!! TO TYS MĚ K TOMU DONUTIL A JÁ ZA TO NEMŮŽU, ŽE JSEŠ TAKOVEJ VŮL, ŽE SIS..."

"ŠIKANA!!!" rozlehl se za Joelovými zády mohutný skřek. Kdosi ze spolužáků rychle vybíhal ze záchodů a slovo "šikana" se opakovaně dál rozléhalo poloprázdnou chodbou.

Joel ani nevěděl, jak, a už byl kýmsi dospělým tažen do ředitelny...
Ano, dělo se to znovu. Jako přes kopírák. Joel znovu selhal.

ARTificial - Kapitola VI

7. october 2016 at 17:50 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola VI - Pohroma

Překvapený Joel se se silnou bolestí hlavy probudil kdesi v děsivém přítmí. Neměl ani tušení, kde je. V hlavě mu proudilo tisíce abstraktních myšlenek a on je stěží dával dohromady předchozí události.

"Devon," naskočilo mu, "to on..." Joel si nevzpomínal, co... Hlava se mu div že nerozkočila. Ve vzduchu ucítil nepříjemný předzvěstný závan vlastních zvratek a o chvilku později mu zapáchající tekutina začala stékat dolu po bradě. Dusil se. Dávil se. V křečích si klekl na kolena a rukou si poté bezděky letmo přejel po obličeji. Měl na něm něco tvrdého a náplast... spoustu náplastí...

"Tak komu zavoláme, mladíku!" drsný hlas patřil strážníkovi. Joel si začal uvědomovat, co se okolo něho děje a žaludek se mu stáhl do bolestivé křeče - byl na záchytce.
"Kolik je pánovi let?!"
Joel se musel přemoci, aby odpověděl. Dozvuk jeho hlasu zanikl v chrchlání doprovázeném lavinou nažloutlých zvratek.
"... D-dvacet jedn..."
"A to vám mám věřit?! Vždyť vypadáte na šestnáct! Navíc sebou nemáte žádné osobní věci ani doklady."

Joela bodlo v žaludku a oči mu náhle zvlhly. Nevěděl, co má dělat. Už jednou měl problémy, které vyústily až v jeho vyloučení ze základky, ale to, co měl prožít teď, se s tím nedalo v žádném případě srovnávat. Teď byl úplně v pasti. A navíc mu bylo tak nesnesitelně špatně... Joel toužil umřít...

V bolestných křečích se snažil strážníkovi odpovídat. Musel dýchnout. Pak slyšel, jak před budovu přijela záchranka a jakýsi doktor ho za pár okamžiků vyšetřoval... Pak nastala Joelova noční můra - dorazili rodiče!

"Cos to se sebou proved, ty blbečku!!!" Otec se rozkřičel, "cos to máš na obličejí??!! No snad sis ne-..."


Joel znovu otevřel oči a víčka ho pálily. Tentokrát byl doma... Nevěděl, kolik je hodin, a bál se vstát. Bál se potkat rodiče... Bude muset utéct!

Joel se na posteli prudce posadil a jeho hlava se opět ozvala v té nejsilnější intenzitě. Prudká bolest mu na chvíli zatemnila vědomí...

Do dveří pokoje prudce vrazil Joelův otec. Hodil před Joela na postel jakýsi papír a z rozzlobených očí mu sršely blesky.
"Účet za elektřinu! Jak si můžem dovolit ho platit, a zároveň sponzorovat ty tvoje věčný průsery. JÁ UŽ NEMŮŽU. JÁ UŽ PROSTĚ NEMŮŽU!!!
Joel si zakryl rukama čímsi polepený obličej a jeho otec pokračoval: "A jak to vypadáš??!! To sis musel tohle všechno udělat??!! Víš co, SE VŠÍM JE KONEC!!!

Otec za zebou práskl dveřmi a nechal Joela napospas výčitkám. Ten nevěděl, co s ním teď bude. Věděl ale, že už ho rodiče nechtějí - asi bude muset ukončit školu, najít si práci a odstěhovat se... Do očí Joelovi vstoupily opět slzy. Plakal studem za sebe. Plakal osaměním. Plakal beznadějí...

Potom opatrně vstal a šel si do zrcadla prohlédnout svůj obličej, který ho nemilosrdně pálil. A v zrcadle ho čekal šok!... Na obličeji byl čerstvě potetovaný!

ARTificial - Kapitola V

1. october 2016 at 13:02 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.

První čtyři kapitoly najdete zde:


Kapitola V - Změna

Joel byl zaskočen tou pronikavou září světel. V kadeřnictví, kam právě téměř spontánně vstoupil, měl pocit, jako kdyby se všechny problémy světa rázem rozplynuly. Hrála tam uklidňující hudba, která v Joelovi navozovala pocity klidu a bezpečí. Vzduchem se rozlévala příjemná vůně kondicionérů. Bylo to tam útulné, luxusní a v zrcadlech okolo stěn se mu jeho vlastní odraz poměrně líbil. Joel se cítil jako v ráji.

Přivítala ho kadeřnice - mladá, sympatická slečna, která svým vzhledem nápadně připomínala anděla. Měla krásné, lesklé blonďaté vlasy, neuvěřitelně symetrický obličej a krásné modré oči, které však při bližším pohledu hrály všemi barvami. Joel se obával, aby se mu ta milá slečna za jeho troufalost, že se sebou chce něco radikálního udělat, nevysmála. Ale ona, naopak, s nacvičeným úsměvem Joela trpělivě vyslechla, ukázala mu pár vzorových střihů a barev, a nakonec se dala do tolik očekávané práce.

Za pár hodin, které Joelovy utekly jako voda, bylo hotovo. Nyní se prohlížel v zrcadle a nepoznával se. Ano, přesně takhle si to představoval, přesně takhle to chtěl mít. Bylo to originální a neotřelé. Takový účes neměl nikdo jiný na světě. Ale nebylo to příliš? Co mu na to řeknou spolužáci? Co rodiče?

Mladá kadeřnice mu podávala účet a kouzlo místa se náhle rozplynulo. Ta částka hrubě překračovala Joelovy plánované výdaje. Bude muset obětovat výhru z jedné soutěže. Jedinou peněžní výhru, kterou se mu kdy podařilo získat. To Joela hodně zamrzelo a uvědomil si, jak byl zaslepený. Znovu se zahleděl do zrcadla a už se sám sobě nelíbil. Ani trochu. Opět vstupoval do depresivní stísněnosti svého vlastního mozku.

U východu z kadeřnictví Joela čekal další šok. Stála tam skupinka mladých lidí - zřejmě studentů - kteří vypadali, že nemají zájem mu uhnout z cesty. Joel se mezi nimi úzkostlivě proplétal a vtom ho kdosi z nich bolestivě zatahal za vlasy. Joel se na něj bázlivě podíval. Byl to Devon!

"Cool," pronesl Joelův úhlavní nepřítel povýšenecky. Znělo to napůl posměšně. Joel se rychle dal na odchod, avšak Devon mu to nedovolil. Pevným stiskem ho chytil za pouto batohu, až chudák Joel upadnul na tvrdou zem. Devonovi příznivci se rozchechtali a Joela jejich výsměch bodal do srdce.

"Půjdeš s náma do hospody," rozkázal Devon. Joel by se na místě nejraději propadl. Nechtělo se mu. Po cestě šel asi dva metry za hlučnou skupinkou a měl chuť schovat se někam za roh a utéct. To ale nakonec neudělal. Cítil totiž, že by neměl šanci.

V hospodě si sedl ke kraji stolu, aby se nemusel tísnit s lidmi, které nezná. Nebo které možná nezná. Joel měl totiž jeden "handicap" - velmi těžko se mu pamatovaly tváře lidí, a proto by měl problém poznat i některé své vlastní spolužáky. Vlastně celá střední pro něho byla synonymem toho nahořklého a trpkého slova "Devon". Nic víc. Hlouček lidí v hospodě ale vypadal, že je složek převážně z Devonových internetových a mediálních příznivců.

Jakýsi sprostý kluk si po chvíli sedl vedle nešťastného Joela a zablokoval mu tak jedinou únikovou cestu od stolu pryč. Joel z něho neměl dobrý pocit a bál se ho. Seděl tam zaklíněný mezi naprosto cizími lidi a jeho tělem vibrovaly nepříjemné vlny nervozity a nejistoty. Po nějakém čase se místo vedle Joela uvolnilo, ale jen na vteřinku. Joel se zapotil a jeho brada mu začala bezděčně cukat. Na místo vedle Joela si se zlomyslným výrazem právě sedal samotný Devon!

'Teď nebo nikdy!' pomyslel si bleskově Joel. Jeho propočty však byly chybné. Na útěk už bylo příliš pozdě...

Jak moc Birdman ovlivnil Lil Wayna?

27. september 2016 at 18:52 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum doporučuje
Lil Wayne a Birdman jsou oba dva mými oblíbenými rappery. Je mi sice trochu líto, že už spolu netvoří, ale zároveň si říkám, že je to možná dobře. Spoustu lidí si myslí, že Birdman Lil Wayna "zkazil" tím, že mu dával drahé dárky, atd. S tímhle názorem souhlasím.

Když se totiž dívám na staré videoklipy s Lil Waynem, trochu mě v nich zaráží fakt, že se tam Birdman vyskytuje hodně, hodně často. Snad naprosto ve všech. Připadá mi to, jako by Lil Wayna stále kontroloval a nenechával mu prostor k vlastnímu vyjádření. A už jenom ta přítomnost někoho, byť pro něho známého, v každé Waynově tvorbě musí být svazující. Jako kdyby byl pod neustálým dohledem.

Nejhorší ale, podle mého názoru, je to, že Lil Wayne od té doby, co se pohádal s Birdmanem, zažívá naprosto novou situaci. Situaci, kdy musí jednat sám za sebe a obhájit si svoje názory. A stále nejasné dění ohledně toho, jak situace s Birdmanem nakonec dopadne, mu to rozhodně neusnadňuje.

Doufám, že bude Lil Wayne tvořit i nadále, ale že svou dosavadní tvorbu přehodnotí a začne vytvářet videoklipy pokud možno bez depresivní atmosféry a podprahových zpráv...


TEST: Kým bys byl v Paranorma! Art?

24. september 2016 at 16:51 | Selfish Platinum |  TESTY
Knihu Paranorma! Art od Selfish Platinum si můžete přečíst tady na blogu v rubrice Selfish Platinum - literární tvorba, a nebo si její první část poslechnout na YouTube jako audioknihu.

Už brzy pro vás ale bude připravena i s bohatými ilustracemi zdarma ke stažení!

Než se dáte do člení, mám pro vás malý test, který prozradí, k jaké postavě z knihy máte nejblíž. Sčítejte si body u každé otázky a na konci se dozvíte váš výsledek.
Have fun!

1) Jak bys chtěl, aby tě lidé vnímali?

- jako kamaráda (20 bodů)
- jako slavného (15 bodů)
- jako někoho, komu lidé mohou bezmezně věřit (25 bodů)
- jako vládce světa (0 bodů)
- jako anděla (5 bodů)
- jako někoho, kdo je "super cool" (10 bodů)

2) Když se dostaneš do problémů, tak...?

- někoho najmeš, kdo je za tebe vyřeší (popř. někoho přímo donutíš, aby je za tebe vyřešil) (0 bodů)
- přestaneš mít chuť žít (10 bodů)
- budeš se snažit někoho podvést (15 bodů)
- upneš se na nereálné představy a sny (25 bodů)
- utečeš (20 bodů)
- budeš lhát, lhát a lhát, aby ses z problémů dostal (5 bodů)

3) Kdo by ti nejvíce chyběl?

- táta (15 bodů)
- kamarádi (20 bodů)
- nikdo (0 bodů)
- rodina (25 bodů)
- lidé, kterým bys mohl pomoci (5 bodů)
- lidé, co tě obdivují (10 bodů)

4) Kdybys byl bohatý...?

- věnoval bys něco na charitu (25 bodů)
- ovládal bys druhé pomocí peněz (0 bodů)
- snažil by ses proslavit se (10 bodů)
- zařídil by sis obrovskou vilu s bazénem a výřivkou (5 bodů)
- chodil bys často na večírky (15 bodů)
- unudil by ses (20 bodů)

5) Tvoje "tajná" posedlost?

- plyšáci (15 bodů)
- mít všechno podle svých představ (5 bodů)
- elektronika a svět internetu (10 bodů)
- nějaká slavná osobnost (20 bodů)
- manipulace druhými (0 bodů)
- duchové (25 bodů)

6) Jak bys chtěl vzhledově vypadat?

- normálně (20 bodů)
- jako tvůj tajný idol (25 bodů)
- tak, aby se tě všichni báli (0 bodů)
- za každou cenu zajímavě a extravagantně (10 bodů)
- tak, aby si tě lidé pletli s někým slavným a obdivovali tě (15 bodů)
- mile a přátelsky (5 bodů)

Výsledky:

0 - 15 bodů - Da Master
20 - 45 bodů - Charles
50 - 75 bodů - YoungAndBeatz
80 - 105 bodů - Gaston
110 - 135 bodů - Royce
140 - 150 bodů - Rich

Da Master (0 - 15 bodů)

Jsi vysoce ctižádostivý a víš, že správnými prostředky dosáhneš všeho, co máš v úmyslu. Cítíš, že v ničem nemáš zábrany, které bys nezdolal. Rozmysli si ale dobře, co chceš a zda tvůj vysněný cíl negativně neovlivní životy jiných. Je to obrovská zodpovědnost.

Charles (20 - 45 bodů)

Vypadáš skvěle a máš silné charisma. Lidé se tebou nechají snadno ovlivnit. To sebou ale nese velkou odpovědnost - stačí udělat "krůček vedle" a už nebudeš tím, za koho chceš, aby tě lidé měli.

YoungAndBeatz (50 - 75 bodů)

Jsi oblíbený a ostatní tě obdivují. To tě ale paradoxně svazuje. Máš pocit, že kdyby tě jiní opravdu znali, už by tě neměli tolik rádi. To se ale mýlíš. Lidé tě budou mít rádi, ať už jsi kýmkoliv.

Gaston (80 - 105 bodů)

Jsi ctižádostivý a vytrvalý, ale občas děláš chyby. Ostatní tě proto mají za amatéra. Máš pocit, že sám nic nedokážeš, a tak hledáš podporu u druhých. Když na sobě ale budeš i nadále pracovat, ostatní se ti smát časem přestanou.

Royce (110 - 135 bodů)

Jsi chytrý a talentovaný, ale máš problém zařadit se mezi lidi. Ostatní tě mají tendenci ignorovat, nebo se ti posmívají. Jsi kamarádský, ale nikdo ti nevěnuje takovou pozornost, jakou by sis zasloužil. Jednou se jí ale dočkáš.

Rich (140 - 150 bodů)

Jsi hodně kamarádský a až naivně poctivý. Věříš, že každý člověk je v jádru dobrý a že by si všichni lidé měli navzájem pomáhat. Také bys nikdy nikoho nepodrazil. Dej si ale pozor, aby tě ostatní nezačali využívat.


Paranorma! Art 2 - Závěr

24. september 2016 at 12:44 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Závěr - Pravda a iluze

Rich s Gastonem si nedělali plané naděje. Ale modlili se. Teď, kdy s odstupem několika dlouhých hodin svorně vstupovali do nemocniční haly, oba věděli, co chtějí Charlesovi říct. Jedinou větu. Větu, která by vše vyřešila. Větu, po jejímž vyslovení by se situace změnila. Větu, která ještě mohla Charlese zachránit…

Nemocnice působila zevnitř smutným dojmem. Rich si všímal všech těch zamračených tváří příbuzných a přátel, kteří čekali na ortel vyšetřujících lékařů. Mnohým z nich možná v následujících minutách někdo blízký zemře. Jiným se ale jejich známý vrátí v pořádku domů. Život je loterie.

Z těžkých dveří do čekárny vyšla ošetřující sestra a za ní se s vážnou tváří vynořil lékař. Gaston čekal špatnou zprávu. Sám měl tajemství, kterém nevěděl ani naivní Rich. Tížilo ho tajemství, které měl býval Charlesovi prozradit dříve, než bylo pozdě. Gaston zhluboka vzdechl a začal se třást. To on vlastně nepřímo mohl za to, že se Charlesovi přitížilo. To on ho…

"Jdeme za panem Charlesem, jak je mu?" ptal se hned Rich.
"Omlouváme se, ale informace můžeme podávat pouze Charlesově rodině. Vy jste z rodiny?"
"Jsme synové!" vyhrkl Gaston a snažil se použít všechen svůj herecký "talent", aby zněl přesvědčivě. Sestra se na něho nevěřícně podívala, ale pak přejela zrakem na Riche, jehož bezelstný pohled ji obměkčil.
"Dobře tedy… pan Charles je stabilizovaný… ale prozatím pan doktor nedoporučuje návštěvy. Pan Charles je velmi slabý."
"Prosím," obrátil se úpěnlivým hlasem Gaston na doktora, "prosím, je to důležité!"
"… Dobrá tedy, zeptám se pana Charlese, zda si návštěvu přeje," odvětil lékař.
Gaston chtěl něco namítnout, ale Rich ho chytl za ruku. Střetli se pohledem a Rich na Gastona slabě kývnul. Zřejmě věděl, co dělá.

Pan Charles si opravdu návštěvu přál. Když však Rich s Gastonem vstupovali do prostorného pokoje, nalezli ho v napjaté poloze plné očekávaní, ze které se však brzy rezignovaně opět svezl na postel.
"Já myslel, že to jsou…" vyhrkl, ale pak zpozoroval, že v hloučku za kluky jde nemocniční sestra.
"Tati!" zvolal teatrálně Gaston. Charles přísahal, že pokud se z nemocnice ve zdraví vrátí, pak tomu "herci" sežene opravdovou práci, aby se už nemusel takhle ztrapňovat. Gastonovi dočista chyběl talent.
"Slečno, prosím…" obrátil se Charles na sestru.
"Ale pane Charlesi, v téhle situaci vás nemohu nechat bez dozoru."
"Bude to jen minutka," zaprosil Charles a nemocniční sestra rezignovaně odešla.

"Reginalde," vyhrkl Rich a oči mu svítily, "Da Master se neživil zlem. Da Master chtěl ničit dobro!"
Charles na Riche nevěřícně zíral.
"Je to pravda," přisvědčil Gaston, "to, co jsi mi říkal o tom Royaltonovi… nebyla to pravda. Já - já jsem si Royaltona vymyslel." Gaston studem klopil oči.
"Cože?"
"Byl to můj imaginární kamarád." Ta slova se Gastonovi nepronášela lehce, "chtěl jsem prostě ohromit kluky z ulice. Oni se stále chlubili tím, jak kradou a ničej auta a já neměl nic… Tak jsem jim pověděl o Royaltonovi." Gaston vzdechl a pokračoval: "všechno jsem udělal tak, aby to dávalo smysl. Snažil jsem se to udělat tak, aby to znělo přesvědčivě… jenže mě nenapadlo, jak moc se ta historka uchytí. Táhlo se to se mnou šest let… Tenkrát jsem ale trochu pomáhal bezdomovcům. Nosil jsem jim svoje svačiny. Jednomu z nich bylo jenom osmnáct, a tak jsem ho poprosil, jestli by neřek', že je Royalton…"
"A to myslíš, že na tohle Da Master skočil?" ptal se Charles.
"Právě že neskočil. Všichni zjistili, že jsem si to vymyslel a smáli se mi. Měl jsem ostudu v celý čtvrti. Da Master mi pak nabídl, jestli nechci odtamtud vypadnout a hrát CityGold. A já neviděl jinou možnost, a tak jsem jel. On na tu historku s Royaltonem samozřejmě neskočil, ale tobě ji tak asi vyprávěl a tys mu věřil."
Charles nevěřícně zíral.

Slova se ujal Rich: "Reginalde, Da Master věděl, že jste oba hodní a chcete pomáhat, a tak to na vás takhle nastražil. Vy jste nebyli zlí, ale on jo. A právě proto silně pochybuju, že ta historka s tím pacientem, co mi Gaston o tobě řekl…" Rich slova záměrně nedopověděl. Charles překvapením otevřel ústa. Všechno mu začínalo dávat smysl…

"Charlesi, já jsem lhal!" vyhrkl Gaston, který až doposud sbíral síly na šokující přiznání, "nikdo za mnou nebyl, to já jsem chtěl, aby sis myslel, že to vyšetřují, protože jsem… zadlužený!"
Rich vykulil oči. Charles ale zůstal klidný.
"Já vím, že to nevyšetřují," odpověděl překvapenému Gastonovi, "zjišťoval jsem si to hned, jaks' mi poslal ten dopis. Vyšetřování bylo uzavřeno před osmi lety. Došli k závěru, že za nehodu mohl pouze Da Master. Já jsem ale myslel, že na mě máš něco jinýho, za co mě chceš udat…"
"Ne, to rozhodně ne!"
"Ale," vložil se do hovoru Rich, "já teď teda nechápu jednu věc - když jsem se dostal do tý budovy, tak tam přece byli strážníci, a to oni mě tam přece zamkli."
"Časová anomálie," odpověděl bez rozmyslu Charles, "to se tam občas děje. Taky já sám jsem nemohl otevřít jeden ten poklop, když jsem tě tam šel hledat, a určitě byste neuhodli, kdo mi ho nakonec otevřel!" Charles udělal dramatickou pauzu a pobaveným pohledem se na své společníky podíval: "Sám Da Master!"

Charles se začal s úlevou smát a Gaston se k němu přidal.
"To by asi Da Master koukal, kdyby zjistil, že to on mi vlastně pomohl," smál se Charles.
"To jo," odvětil pobaveně Gaston. Charles si rukou protíral uslzené oči.

Když se konečně všichni uklidnili, Charles se vážným pohledem podíval na Gastona.
"Podej mi ze skřínky šekovou knížku," řekl.
Gaston poslechl.
"Tak kolik?" ptal se Charles.
"Já…"
"Kolik, ať to sem napíšu a máme to za sebou…"
Gaston Charlesovi pošeptal částku. Charles šek vyplnil a bez náznaku jakéhokoliv zdráhání ho Gastonovi podal. Gastonovi spadl úlevou obrovský kámen ze srdce. Nechtělo se mu až věřit, že všechny jeho problémy touto chvílí končí…

"Já ještě něco nechápu," ozval se opět Rich, "ten Da Master, když byl tak zlý, byl to vůbec ještě člověk?"
Charles se usmál: "Ty myslíš, jestli nebyl reptilián, nebo tak něco?"
"No…"
"Poslyš, tohle jsou jenom báchorky, který si lidi vymýšlí. Reptiliáni podle mě neexistují. Da Master byl člověk, jenom měl prostě nějaký schopnosti, kterýma si pomáhal. Věděl něco o magii, symbolech, ale zároveň ovládal svět internetu a elektronické komunikace. Dobře znal fyzikální zákony. Používal infrazvuk. Ale uměl hlavně manipulovat lidmi a využíval emocionální nestability mladých. A čemu nerozuměl, na to si najímal jiné. Nic víc."

Do pokoje opět vstupovala netrpělivá sestra.
"Ještě vteřinku, slečno," odbyl ji Charles.

"Škoda, žes neviděl žádný klip z Da Master's Production," pokračoval Charles směrem k Richovi, "tam by sis toho hodně uvědomil."
"Já jsem viděl všechny od CityGold," ozval se Gaston, "nejvíc si pamatuju ten, jak tam byla ta hora zlata a CityGold se v ní válel a měl na hlavě tu královskou korunu."
"A všim' sis, co v tom zlatě bylo schovaný? Viděl 's, co bylo napsáno na tý koruně?"
"Ne"
"Tak to buď rád…"

Charles vzdychl. Před očima mu právě v plných barvách vyvstaly stíny minulosti, kterých se potřeboval zbavit. Doufal, že jednou dokáže uniknout těm dotěrným hlasům svědomí, které ho doprovázely takřka na každém kroku. Doufal, že jednou bude volný…

KONEC

V roce 2037, deset let po tragédii, bude budova Da Master's Production zdemolována. Podnět vzejde od vlivné Richovy rodiny.
Charles společně s Gastonem založí charitativní centrum pro duševně nemocné. Pomohou stovkám lidí. Alespoň částečně se tak zbaví nepříjemných hlasů svědomí.

Nové metody bádání prokážou, že se Reginald Ángelo Charles v několika aspektech mýlil, avšak jeho závěry budou prezentovány jako klíčové i za dalších třicet let.

Ne všechny osudy bývalých rapperů z Da Master's Production budou dohledatelné a ne všechny budou mít šťastný konec.

V následujících dekádách ještě vznikne několik dalších pokusů o založení podobné hudební společnosti po vzoru Da Master's Production, než se lidé konečně poučí a přestanou experimentovat s "nadpřirozenem".


Lil Wayne a Birdman

22. september 2016 at 9:36 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum doporučuje
Není tajemstvím, že Lil Wayne si už delší dobu s Birdmanem nerozumí. Vždycky jsem si říkal, že Lil Wayne je můj suverénně nejoblíbenější rapper a Birdmana jsem moc nemusel. Ale teď?

Zrovna nedávno jsem si říkal, že mi jejich společná tvorba chybí. Chyběl by mi Lil Wayne, kdyby skončil s muzikou, stejně, jako by mi chyběl i Birdman. Oba stále poslouchám, a je mi trochu líto, že už nepracují spolu.

A víte, co by podle mě bylo ideální? Kdyby se znovu dali dohromady a s nimi byl i Thugger Thugger (Young Thug). Co myslíte?


Huey a Soulja Boy - 2 rappeři s podobným hlasem

21. september 2016 at 18:54 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum doporučuje
Rapper Huey byl odjakživa jedním z mých oblíbených interpretů. Nejenže pochází z STL - města, kde je rap a hip hop jako doma, ale navíc vydává hodně kvalitní tvorbu, která stojí za poslech. Nejvíce mě od něho zaujal song Nobody Loves the Hood, který nazpíval ještě jako teenager.

Rappera Soulja Boy jsem začal poslouchat až později. Vlasně jsem na něj narazil díky jeho hlasu, protože jsem byl přesvědčený, že je to Huey. Pamatuji si, jak jsem jednu jeho písničku, kterou jsem slyšel někde v rádiu, hledal na internetu, a byl jsem zklamaný, protože jsem ji nemohl najít... O to větší pro mě bylo překvapení, že na světě existují dva rappeři s fakt hodně podobným hlasem a projevem, a přitom každý z nich vypadá úplně jinak.

A co vy, znali jste Hueyho i Soulja Boy? Také vám připadá, že mají podobný hlas? Koho z nich posloucháte raději?

Paranorma! Art 2 - Kapitola XIV

20. september 2016 at 18:49 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba

Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola XIV - Poslední sbohem

Pohled na Charlesovu tvář na denním světle Riche šokovala! Charles měl do krve odřené obočí, hodně zašpiněnou tvář a extrémně napuché oči. Byl značně dezorientovaný a na komunikaci téměř neodpovídal. Podlamovaly se mu kolena. Rich ho ochotně přidržoval a dotazoval se, kde Charles bydlí. Trvalo delší chvíli, než Charles srozumitelně odpověděl. Předtím se Rich dočkal pouze polosrozumitelného mumlání o tom, že Rich klidně může Charlese "napráskat" a že už celý svět ztratil smysl. Po nějaké době Rich konečně také vyrozuměl, kde má Charles zaparkovaný vůz.

Charles se v autě zhroutil na sedačku spolujezdce a založil si ruce. Rich musel převzít iniciativu a nebohého Charlese domů dovézt. Charles čím dál víc vypadal, jako když ho Rich veze na popravu. Nezareagoval ani v situaci, kdy Rich dvakrát špatně odbočil. Rich byl nakonec nucen nahodit navigaci.

V cíli cesty na Charlese netrpělivě čekala služka a Gaston.
"Pane Bože, co se Vám stalo, pane!" vykřikla úlekem Marietta. Svého pána v tak zoufalém stavu ještě nikdy neviděla a bylo jí ho líto. Nevěděla, co má dělat.
"Panu Charlesovi není dobře. Potřebuje si odpočinout," řekl Rich a služka s omluvou rychle běžela napustit panu Charlesovi vanu. Gaston s Richem opatrně vedli Charlese do koupelny. Gaston si všiml, že má Charles slzy v očích.
"Vás něco bolí, Charlesi," zeptal se. Vyznělo to spíše jako oznamovací věta. Charles nereagoval.
"Myslím, že se trochu praštil cestou nazpátek o nějaké harampádí. Ale asi nic vážného," odhadoval Rich, "Jinak, já jsem Rich. Ty jsi Gaston, že jo?" shlížel přes nahrbeného Charlese směrem k člověku, kterému se doposud nepředstavil.

Při slově "Gaston" sebou Charles nečekaně trhl a cosi zaklel.
"Jo, to jsem já," odpověděl tázaný a krátce se odmlčel, "jsem herec," dodal jakoby mimochodem.
"Já jsem tě jednou viděl v televizi," přiznával se Rich.
"Fakt?? Ale já..."
"Jenom ve zprávách. Tenkrát s panem Charlesem."
"To si mě asi pleteš," mlžil zaskočený Gaston. Začínal mít obavu, zda Rich nepracuje jako soukromý vyšetřovatel.
"Já jsem ale myslel, žes to byl ty. Já... já jsem tě od tý doby chtěl potkat, protože tě... obdivuju."

Rich to poslední slovo pronesl s takovým nehraným zaujetím, že už mu Gaston téměř věřil. Rozhodl se, že už nebude dál pokoušet osud a lhát nadobro přestane. Vždyť už to přece bylo všechno jedno - čím dříve se dostane do vězení za krádež identity, tím dříve ho z něho pustí. Gaston, ať se to na první pohled nezdálo, byl drsný chlap. Vyrůstal přece skoro na ulici a pobyt za mřížemi by zřejmě přestál... Ale co Charles?
"Jsem Gaston. A v těch zprávách to jsem byl já," Gaston vyřčenou větou překvapil sám sebe.

Rich vytušil, že jméno Gaston je pro oba jeho společníky spojené s něčím ne příliš příjemným, a proto se rozhodl, že se už dál nebude vyptávat.
"Já ti klidně budu říkat, jak si vybereš," nabídl Gastonovi.
Gaston se nabídkou cítil zaskočen.
"Ne, já... totiž... říkej mi Gastone... Tady... Pro ostatní jsem ale Terrence... teda... ne, nejsem Terrence, ale... já totiž..."
"TAK UŽ TO KLIDNĚ UKONČI, GASTONE, JEN DO TOHO!!!" vykřikl teatrálně Charles a oba dva mladí muži měli co dělat, aby ho udrželi, "NO JEN TO KLIDNĚ ŘEKNI, AŤ UŽ TO JE VENKU!"

Charles zmlkl a vyčkával. Nikdo jiný se neodvážil nic říct. Nastalo asi třicetiminutové hrobové ticho. Vzduch v domě zhoustl a stal se nedýchatelným. Gaston s Richem se tvářili, jako by se nic nestalo. Pomohli Charlese vykoupat a za doprovodu služky ho dovlekli do jeho prostorné ložnice. Oba dva však nejistě klopili oči. Nikdo z nich se neodvážil to dusné ticho rozříznout. Oba se Charlese báli.

Charles náhle na posteli ožil.
"Kam jdete?!" ptal se náhle Gastona s Richem, kteří pomalu opouštěli pokoj. Oba se poslušně mlčky vrátili k jeho posteli. Do pokoje vstoupila služebná s gázou a desinfekčním roztokem v ruce. Chystala se Charlesovi ošetřit odřené obočí.
"Teď ne, Marietto," přerušil ji.
"Ale, pane, já vám musím..."
"TEĎ NE, MARIETTO, PROSÍM, JDĚTE."
"Já mu to udělám," nabídl se Rich a věci převzal. Služebná za sebou zavřela dveře. Oba mladí muži tiše vyčkávali, co jim Charles řekne. Trápila je nejistota.

"JÁ JSEM PŘESNĚ VĚDĚL, ŽE TO TAKHLE SKONČÍ," začal se bolestivě smát Charles a z očí mu skapávaly slzy, "NEMÁM PRAVDU, G A S T O N E??... Já - vždyť já jsem vlastně ŠPATNÝ ČLOVĚK," pronesl Charles a vypadal, že se sám svým slovům diví.
"Ne, nejste, pane Charlesi. Já mám doma všechny vaše knížky a... a moc mi pomohly... opravdu," přiznával se Rich.
"JENŽE TO BYLA LEŽ... PRACHSPROSTÁ LEŽ. JÁ UŽ JSEM O SVOJE SCHOPNOSTI DÁVNO PŘIŠEL. UŽ PŘED DESETI LETY!.. A VÍŠ, CO TEĎ DĚLÁM?" Charles se podíval pronikavým, avšak zamlženým pohledem Richovi do očí, "VÍŠ, CO TEĎ DĚLÁM???"
"... Ne," odpověděl Rich, "ale nemusíte mi to..."
"LŽU A FALŠUJU EXPERIMENTY. VYBÍRÁM PENÍZE ZA NIC. ZA LEŽ. UBLIŽUJU LIDEM. MANIPULUJU S DŮKAZY... S LIDMI... SE VŠÍM... TAK CO, ŘEKL JSEM TO SPRÁVNĚ,
G A S T O N E?... TAK TOHLE'S PO MNĚ CHTĚL, GASTONE, O TOHLE TI NÁRAMNĚ ŠLO, DOSTAT ZE MĚ PRAVDU, ALE JÁ TI UKÁŽU, JAK UKRUTNĚ ŠPATNÝ A ZVRHLÝ ČLOVĚK JSEM!"

Charles chvíli zhluboka dýchal, a pak se zklidnil. Zřejmě čekal nějakou šokovanou reakci ze strany svých společníků. Ti se však na něho dívali zcela jiným pohledem. Nevěděli, jestli s ním mají soucítit, nebo se ho bát.

Charles pokračoval: "Víte, co je nejsrandovnější? Že já jsem tam vlastně přišel pomáhat. Chtěl jsem ty děti zachránit, protože Da Master by je zničil! Já, blbec, jsem jim chtěl pomoct a kde jsem skončil?... JAHO TA DRUHÁ NEJHORŠÍ ZRŮDA!"
"Ale ne, pane Charlesi," ozval se Rich.
"Reginald."
"Reginalde..."
"... Víte, já už vlastně nemám, co skrývat. Hodně lidem jsem ublížil a zničil jsem jim život."

"Ale to určitě nebylo úmyslně, Reginalde, vždyť jsi jim chtěl pomoct," odhadoval Rich.
"Chtěl,... … to chtěl," vzdychl utrápeně Charles. Najednou byl téměř klidný.

"... Da Master ty kluky trápil... To on měl zvláštní schopnosti... Koupil ten barák, protože stál na hodně špatném místě. Šla odtamtud negativní energie. Prostě zlo. To on totiž miloval a tím se živil."
"Zlem?" ptal se Gaston.
"Ano, zlem," pokračoval Charles, "v tom baráku se děly hrozný věci. Jednou jsem tam například šel do koupelny, a najednou jsem se probral a ocitl úplně jinde, a pak zase tam. Navíc se tam děly různý časový anomálie. Da Master to dobře věděl. Sám si tu budovu postavil tak, aby to zlo znásobovala."
"Ale jak?" vyptával se Gaston.
"To je věc architektury. Rozměrů, zakřivení stěn... a pak taky symbolů."
"Aha."
"No a já jsem tam tenkrát šel v hrozný životní situaci... to on věděl a nutil mě mít výčitky... ale já jsem jako jediný věděl o tom místu, o tom, jak je to místo hrozný... a tak jsem chtěl těm klukům pomoct... Ale nedalo se to...," Charles vzdychl, "Da Master mi vyhrožoval... Musel jsem jim ubližovat, abych jim pak mohl pomoct. Prostě jsem ten proces, kdy je to úplně zničí, musel urychlit... A pak jsem jim pomáhal, když už byli pryč, ale to nefungovalo!"
Charles znovu začínal zrychleně dýchat.
"A to ještě nevíte, co se stalo tenkrát, jak jsi měl hrát CityGold!" vyhrkl kvapně, "tenkrát... tenkrát... ..."


Charles už neměl možnost větu dopovědět. Za pár rušných minut ho zběsile odvážela záchranka. Možná naposledy...

Paranorma' Art 2 - Kapitola XIII

18. september 2016 at 15:28 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola XIII - Rapperův přízrak

"Gastone!!!" zařval Charles, "herec! Šašek! Blázen!" ulevil si, "říkal jsem ti, abys sem nechodil!"
Charles horečně přemýšlel, kam až ho Gaston pronásledoval a co všechno viděl... Nebylo pochyb, že ho Gaston chtěl vyděsit. Jinak by si přece na sebe nevzal tu zlatou paruku! Charles přece nebyl hlupák, a tak věděl, že to nemůže být skutečný CityGold. Byl bez sebe vzteky a nevěděl, co dál.

Byl tu ale sám - jenom on a Gaston. Charles mohl klidně... ne, zapomeňte na to. Charles už nehodlal opakovat staré chyby a musel se definitivně smířit s těmi již provedenými... Nechá Gastona jít. Bude ho muset nechat jít. Rozejdou se v dobrém, a pak už záleží na Gastonovi, jestli něco řekne, nebo ne. Ta nejistota už totiž Charlese ničila. Bude za své chyby pykat?

Ten cizí mladík se rychle otočil a nastavil směrem k Charlesovi svou vyděšenou tvář. Nebyl to Gaston! Ani CityGold. Byla to ta ztracená duše, kterou Charles hledal. Ten neznámý mladík vypadal dezorientovaně.

"Neublížím ti, ale musíme jít," pronesl Charles a natáhl směrem k tomu cizinci přátelskou ruku.
Ten cizí kluk sebou cukl a stáhl se. Roztřásl se.
"To bude dobrý," uklidňoval ho Charles. Použil k tomu celé své kouzlo osobnosti. Zdálo se, že to, i přes Charlesův neupravený zjev, zabírá...
"Jak se jmenuješ?" pokračoval Charles.
"Rich."
"Tak pojď, Richi, musíme jít. Musíme se dostat ven dřív, než..." Nedořečená věta zůstala viset ve vzduchu.

"...Kdo jste?" zeptal se opatrně Rich.
"Reginald Ángelo Charles," pronesl tázaný s náznakem dřívější pýchy. Riche tím ohromil.
"Vy jste ten para..."
"Ano, to jsem já. Pracoval jsem tady v Da Master's Production."
"Počkat, to vy jste tenkrát byl v té televizi, jak... Já jsem si to myslel, ale nechtělo se mi tomu věřit... Tolikrát jsem vás chtěl najít..." Rich byl až dětinsky nadšený. Už se ničeho nebál.
Oba se vydali směrem, který Charles určil.
"Kdo je Gaston?" ptal se bez bázně Rich.
"... Jeden šašek. Kašli na něj."
"Je to CityGold?"

Richova naivní otázka nezůstala dlouho bez odezvy. Charles pouze nabíral dech. Znovu se z jeho nitra ozvalo čiré zlo.
Rychlým chvatem přitiskl Riche ke stěně.
"Co víš??!! Tak co víš??!!"
Rich se začal třást. Chtěl vykřiknout, ale úlekem se mu zacpaly hlasivky.
"CO VÍŠ???!!!"

Za Charlesovými zády se náhle ozvaly hlasité kroky. Charles se otočil. Chodbou právě procházel časový otisk rappera HardTest. Přízrak, chcete-li. Charles se podíval zpátky na Riche, jehož široce rozevřené oči, které vyjadřovaly naivitu, prozrazovaly, že i on postavu vidí.

"Poslal tě Gaston, že jo," adresoval Charles Richovi.
Rich nesouhlasně zakroutil hlavou.
"Já to vzdávám," řekl Charles, "klidně mě s Gastonem udejte. Jen do toho. Ať se klidně usmažím v pekle. Mně už je to všechno jedno."
"A-ale za co?" nechápal Rich, "já..."
"Jen si klidně s Gastonem kujte pikle a zničte mě. Mně už stejně na ničem nezáleží."

Rich si uvědomil, že se právě dívá na psychicky nemocného člověka. Charles vypadal pomateně, měl velké kruhy pod očima a celý jeho fyzický zjev napovídal, že to nemá v hlavě v pořádku. Richovi bylo pana Charlese líto a rozhodl se, že mu pomůže. Byl si totiž neoblomě jistý jednou věcí - že Charles, ať už sám sebe podezřívá z čehokoli, je ve skutečnosti nevinný.

Paranorma! Art 2 - Kapitola XII

17. september 2016 at 11:15 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola XII - Rouška tajemství

Vnitřek budovy chátral, avšak Charlesovy vzpomínky zde byly silnější, než dřív. Jeho emoce zesílily a Charles zjistil, že zde slyší hlasy - hlasy tak zoufalé, že se mu až svíralo srdce. A hudbu. Ano, tu podivnou dunivou hudbu, kterou slyšel v tom snu... Ta hudba ohlašovala příchod katastrofy, které nešlo zabránit... Ten uvězněný kluk vzlykal ohromnou bolestí. Měl s sebou plyšového medvěda, který v jednu chvíli začal sám chodit. Vmžiku se ztratil. Ten mladý muž ho hledal, ale nemohl ho najít... Najednou vše pohltil tak srdceryvný výkřik, že se Charlesovo srdce propadlo někam dolů. Ten medvěd visel na stěně, kam ho kdosi přilepil ošklivou rudě červenou hmotou připomínající krev...
"Nééééé," ozval se do šera protáhlý zoufalý hlas, "kdo mu to mohl udělat??!! KDO jen mu to mohl udělat??!!"

Charlesovi se při těch vzpomínkách dělalo nevolno. Musel toho kluka či mladého muže, který se ocitl v budově Da Master's Production, najít stůj co stůj. Podlaha pod Charlesem zlověstně vrzala. Znělo to jako koncert tisíců pekelných houslí a smyčců. Charles se zastavil, aby si byl jistý, že to utichne. "Smyčce" opravdu vrzat přestaly, avšak do popředí se dostaly ty děsivé křičící a šeptající hlasy...

"Reginalde," oslovil Charlese protáhlý hlas, který zněl jako kdyby patřil samotnému Da Masterovi, "vím, cos..."
"TAK DOST!" vykřikl rázně Charles a další šepot těch strašidelných hlasů minulosti opět zanikl v koncertu vrzající podlahy...
Charles musel projít místností bez oken. Posvítil si a zjistil, že mu příruční svítilna pomalu zháší. Na stěně v setině vteřiny uviděl obraz, ze kterého vystupovala záhadná silueta...
Charles pomalu otevřel kovové dveře a...

...

Oči!!!


… Charles se vyděsil. Přímo naproti dveřím se nacházela obrovská figurína. Da Master věděl, jak tajný vchod ochránit... Tohle by Gastona zabilo. Charles pokračoval dál, ale o jeho dalších zážitcích na cestě uvnitř se už asi nedozvíme.

Víc už jsem se také já od Charlese nedozvěděl. Kolikrát jsem ho prosil, aby mi řekl pravdu, aby vyprávěl dál... ale marně. Možná proběhlo ještě něco, co chtěl Charles utajit, ale to už se asi nedozvíme. Vzpomněl jsem si, že každý máme tajemství, která nehodláme odhalit, a výměna "tajemství za tajemství" může často skončit jako otěže v rukou někoho tak krutého, jako byl samotný Da Master. A věřte mi, i kdyby se dochovala nějaká zmínka o Charlesových činech v budově, či ještě v minulosti, číst bych ji nechtěl. Spálil bych ji. Pro dobro všech.

Vyprávění pokračuje až v době, kdy už Charles prošel celou budovou, a marně hledal toho, o němž byl přesvědčen, že je v budově uvězněn. Cestou nepotkal ani živáčka. A dokonce jeho parapsychologické schopnosti mlčely.
Když procházel okolo jedné z umýváren, něco ho donutilo se zastavit. Pohlédl dovnitř a popadl ho nesmírný vztek. Uvnitř totiž nebyl žádný duch. To Charles poznal. Stál tam, zády k Charlesovi opravdový, až neuvěřitelně skutečný a přesvědčivý...

CityGold!!

Paranorma! Art 2 - Kapitola XI

15. september 2016 at 11:25 | Selfish Platinum |  Selfish Platinum - literární tvorba
Varování: Tento příběh je čistě fiktivní. Postavy, události a místa z tohoto příběhu se nevztahují k žádným skutečným osobám, místům či dění.


Kapitola XI - Uvnitř

Chodba byla temná a stísněná. Charles hmátl do kapsy pro svítilnu a s hrůzou zjistil, že mu asi vypadla. Ne, měl ji! Třesoucí se rukou ji zapnul a kužel světla osvítil značně proláklou stěnu chodby. Vypadalo to, jako kdyby z ní vystupovala temná postava. Kdesi daleko před Charlesem se ozval slabý zvuk. Pak další... Kroky. Blížily se.

Charlesovi se udělalo nevolno a měl chuť běžet zpátky ven. Ani si nebyl jistý, zda chodba není zavalená, a dostal strach, že zde uvízne. Pokud byla budova Da Master's Production prokletá, pak se největší zlo koncentrovalo právě tady. Nebylo proto možné, aby se ten uvězněný sám dostal ven tudy. Ne, to by jeho "dětská" psychika nezvládla. Ani Gaston by to nezvládl. Charles si oddechl, že ho s sebou nevzal.

Charles se rozhodl být silný a kroky ignorovat. Klap. Klap. V jednom místě chodby se musel opřít o strop, aby se protáhl podél obrovského kamene. Klap. Chodba se zužovala... Klap. Klap. Klap. Charles namířil svítilnu směrem ke stropu a všiml si obrovského zvolna se spouštějícího pavouka. Klap! Klap!

Klap! Klap! Klap!

Charles uklouzl! Svezl se k zemi a rukou sáhl do něčeho mokrého. Vstal...
Kap! Kap!
"Ano, duchové neexistují. Jsou jen vnější projekcí mojí mysli," odříkával si nahlas Charles. Prásk!
"DUCHOVÉ NEEXISTUJÍ," Charles zvyšoval hlas. BUM! PRÁSK!

"Teď v pořádku projdu, a pak se V POŘÁDKU vrátím zpět, protože DUCHOVÉ NEEXISTUJÍ" Prásk! Prásk! PRÁSK!
"KDYŽ NEEXISTUJETE, TAK UŽ ODEJDĚTE!!!"
Zabralo to. Chodba se ponořila do ozvěny Charlesova hlasu, která pomalu přecházela v hrobové, stísněné ticho. Snad ne ticho před bouří.

V jednom místě byla chodba tak zúžená, že měl Charles problémy se jí protáhnout. Když se mu to konečně podařilo, strnul. RYCHLÝM KROKEM SE PŘÍMO K NĚMU BLÍŽIL SAMOTNÝ DA MASTER!
CO TEĎ??!!


Charles na setinu vteřiny zaváhal, ale pak se zklidnil.
'Projekce. Prolínání času,' napadlo ho, 'takhle bych klidně mohl vidět sám sebe.'

Da Master Charlesem bez povšimnutí prošel, a pak Charles opravdu zahlédl sám sebe. Schovával sem tenkrát nějaký důkazní materiál. Ten, který nikdo nikdy neobjevil.

Charles klidně prošel svým vlastním přízrakem a konečně zahlédl těžký poklop. Chodba uvnitř klouzala. Po předchozích zkušenostech si Charles nebyl jistý, zda poklop otevře. Jednou nohou se zapřel o navlhlou kamennou stěnu a rukama vší silou zatlačil směrem nahoru. Paže ho pálily. Neuspěl.
Bude to snad zkoušet věčně. Přece musí být způsob, jak zaseklý poklop otevřít! Přece...

Chodbou se vracel přízrak Da Mastera! Charles věděl (doufal), že ho Da Master nevidí, ale i přesto před jeho mohutným tělem rychle ustupoval. Z Da Mastera se do všech stran šířil strach! Charles pozoroval, jak Da Master jednoduše vypadajícím pohybem prudce rozrazil poklop a vylézal do budovy. Charles sebral všechny síly a vydrápal se spěšně za ním. Uvnitř se přízrak rozplynul. Charles se náhle dostal do úplně jiného, a daleko děsivějšího světa...

Next articles


Where to go next